Doplnění k předchozímu článku

V předchozím článku jsem potřebovala ze sebe "vyblejt" všechny ty negativní emoce ohledně Vánoc, a tak jsem smíchala jablka s hruškama a občas i švestku jsem tam přihodila. Takže asi takhle:

• Slavit Vánoce jen kvůli dětské radosti z dárků podle mě postrádá smysl. To jim ty dárky můžeme dávat kdykoli jindy. 
• Je skvělé, pokud člověk miluje oslavy a užívá si všechno to těšení a přípravy na Vánoce. Pro něj Vánoce mají smysl, a to i když je ne-křesťan. A není o nic lepší nebo horší než člověk, kterému jsou oslavy u zadele.
• Průběh našeho Štědrého dne mě přesvědčil o tom, že odmítám dělat Vánoce jen pro to, že se to má, obzvlášť pokud tatínek nespolupracuje (nicméně přislíbil, že příchod Nového roku oslavíme, že se bude velkou částí podílet na přípravách, a to už se vyplatí). Příští rok chci zkusit Vánoce u našich, oni budou z dětí poprdění, tak třeba se tam někde ta vánoční atmosféra najde. Moje máma si totiž začala užívat přípravy až když už nám dětem to bylo tak trochu jedno, takže možná že dokáže pro děti vytvořit tu kouzelnou atmosféru. 
• Děti (aspoň do určitého věku) nepotřebují mraky dárků, aby měly rozzářená očka. Míň je víc. O tomhle chci napsat brzo nějaký další článek, protože vidím, že čím je T. starší, tím víc s vystačí s míň. A díky tomu, že máme T., tak Stáz taky moc hraček nepotřebuje. Stejně je úplně nejlepší, když jí brácha věnuje malej kousek pozornosti, to se tu pak řehtá a rozplývá blahem.