Když jsem si pár podobně laděných výkřiků přečetla, začalo mi to v hlavě šrotovat: Je smyslem Vánoc dětské nadšení z dárků? Určitě by mi spousta lidí řekla, že ne. Ale nakonec pro spoustu z nás to jsou svátky hlavně o materiálnu: dárcích a dobrém jídlu, i když tvrdíme, že ne.
Během letošních svátků, které opět neprobíhaly jako z filmů, jsem přemýšlela, co vlastně chci dětem ohledně Vánoc předat a taky o tom, že tohle byly poslední Vánoce, který jsem se snažila vytvořit sama. Příští rok to zkusíme u našich a když i tam to bude stát za starou bačkoru (krásný vzpomínky na Vánoce fakt nemám, byly hlavně o těch dárcích, ne o atmosféře), tak Vánoce budem trávit někde na jihu. Chtěla bych, aby Vánoce u nás byly o tom, že jsme spolu, věnujeme se sobě navzájem a celkově zpomalíme (to si celkem protiřečí se shonem přípravy večeře, nazdobení stolu, bla bla bla) - jasně, teď jsem s dětma doma pořád, ale až začnou chodit do školy, tak pak bude fakt potřeba zpomalit.
Spokojený Téčko, když si s ním hraju je pro mě víc než rozzářený Téčko na pár minut/hodin z nových věcí, z nich většina zákonitě skončí někde v koutě, kde se na ně bude prášit. Tak to prostě je. Čím víc hraček děti mají, tím míň si s nimi hrají (děkuji @mmmk za připomenutí tohohle)
Nakonec jsme Štědrý den strávili společným hraním, vykrajováním a pečením perníčků (běhal tu s vykrajovátkem prasete tak dlouho až mi došlo, co chce - obecně me fascinuje, kolik toho umí sdělit i s tak omezenýma komunikačníma prostředkama), poslouchali jsme chvíli koledy na youtube. Pak jsme si dali večeři (náš tatínek Vánoce ignoroval, tak jsme ho ignorovali taky) a večer byl stejný jako každý jiný... Přiznám se, že dávat dárky dětem večer mi přijde jako čiré bláznovství. Ovšem všimla jsem si trendu, že spousta lidí dává dárky už ráno nebo odpoledne...my jim nadělili kuchyňku další den ráno. Ono to je i pro rodiče jednodušší nadělovat po spánku - v klidu se totiž připraví a děti to zabaví na zbytek dne.
Ale zpátky k myšlence, přemýšlím nad tou radostí z dárků, vzpomínám na to, jak jsem radost už jako dítě hrála. Ono to obdarovávání s sebou přináší i určitá očekávání a já si říkám, zda-li to je nutné. Jsem ten typ, co koupí dítěti, co zrovna potřebuje než nakupovat x měsíců předem a pak zjistit, že ho to vůbec nezajímá. Ani od nich neočekávám vděčnost (někdy mi přijde, že spousta lidí to podvědomě tak má: "jééé, koukej, co jsem ti koupila!" a chtěj nadšení. Téčko na tohle teda vůbec nehraje, v obchodě odpovídá na otázku: "Chceš to?" ze zásady "Ne"), nejvíc asi očekávám, že si s tím budou hrát a nebudou po mě aspoň chvíli lízt :-)
O Vánocích si připomínáme narození Ježíše, Syna Božího, který nic neměl (a proto nosí dětem spoustu dárků??? Nebýt MK, tak bych nevěděla, že Ježíšek má něco společnýho s JK), učil lidi o skromnosti, o lásce k druhým, o tom, aby lidi netíhli k materiálnu, protože pomine...vždyť to je absurdní. Jasně, Ježíš nám dal ten dar největší, možnost dostat se do Království nebeského, ale ne tím, že se narodil, ale tím, že byl ukřižován, takže když to tady takhle rozvádím, tak mě napadá, že Velikonec by měly být tím hlavním svátkem. Jenže v prosinci je tma a ty světýlka vypadaj dobře, že.
Jinak já si stojím za tím, že dávat dárků málo a průběžně podle potřeby, nemá cenu děti zahltit (toho si pár lidí taky všimlo, že jejich citlivější děti z toho množství byly vykolejený), protože tohle fakt vychovává k materialismu - Vánoce nejsou pořádný Vánoce, když nedostanu kupu dárků, i když si s většinou nikdy pak hrát nebudu, že. Ta mediální masáž tu je, plus inspirační alba...já jsem tomu taky podléhala, tímto děkuji @anieluska, že mi to připomněla, že je potřeba brzdit...láska se totiž nedá koupit, ani dětská radost. Ta se teda koupit dá, ale beztak není věčná a hlavně by měla mít kořeny ve vztazích a ne ve věcech. Ale nic proti dárkům, jednou, až budou děti větší, tak možná popustím všechny otěže a zahltím je :) V současné době jim stačí kuchyňka z Ikei a zabavila je už na 3 dny :-) Na Nový rok dostanou každý ještě dva dárky a hurá, bude klid.
No comments:
Post a Comment