autismus

Dneska večer přišel "aha moment", resp. "oh, crap moment". Došlo mi, že Téčko je fakt autík, že z toho nevyroste a že bych se tím možná mohla aktivněji zabývat, abych mu pomohla se stát, co nejvíc fukčním v běžném životě, protože nemám nejmenší zájem mu dělat mama hotel do své smrti. V mých plánech o budoucnosti je Jižní Amerika a spousta ideálů o změně světa, ne o praní spodků a vyváření synáčkovi.

To, že je Teodor jinej, tak nějak prosakuje tímhle blogem od začátku, ale pořád jsem tak nějak věřila v to, že z toho vyroste, že jsem paranoidní a tak. Jako pár dní/týdnů kolem mě poletovala ta myšlenka, že Teodor si prostě "na něco" nehraje, nechápe to, vrcholem jeho imaginativní hry je "vážka plave", když jí namočí do hrníčku s vodou. Stázka, o dva roky mladší, má podstatně rozvinutější fantazijní hru - další indicie. Ale pořád to nesepínalo. Včera někde někdo v úplně jiném tématu zmínil, že jeho 18m dítě dělá rozhovory mezi neživými věcmi (kámen se ptá kamene, jak se jmenuje apod.) a mě došlo, že Teodor tohle nikdy, vážně nikdy nedělal a vůbec to nechápe (domeček pro panenky můžu schovat na další Vánoce pro Stázku). Dneska, když děti usnuly, jsem vygooglila pár diagnostických videí a úplně jsem v tom autistovi viděla Teodora, jak prostě ty sociální hry nechápal/nechápe. A mě to konečně došlo. Samozřejmě jsem googlila dál a vůbec se mi nelíbí, co jsem našla. Nějak si vůbec neumím představit, co ta jeho výchova bude obnášet a jak to udělat, aby z toho vyšel jako co nejfunčnější dospělý jedinec, protože pokud z něj bude nedobrovolný dospělý samotář (prostě podivín, se kterým se nebude chtít nikdo bavit), tak mi to bude rvát srdce. Samozřejmě, že tu je možnost, že bude spokojený samotář, v tom případě good for him.

Otázkou je oficiální diagnostika, vůbec si neumím představit, jestli to je možný, když psychologovi nebude rozumět. I když, plán je v prosinci najít chůvu, která si s dětma bude pár hodin týdně hrát a učit je tak aspoň trochu jazyk. A do tý doby než na nás přijde řada u státem placého psychologa, děti můžou bejt plynní buď v estonštině nebo ruštině, že. A co školka příští rok? Teodora děti nezajímaj, jako vůbec ne, jedinou Stázku bere. Kam ho dát? Začít se snažit o nějakou speciální? Doufat, že shop začne vydělávat natolik, že budu moct bejt doma? Ale co pak? Domvzdělávání do 18 fakt nedám. Najmout si podomního učitele? :-) Ač jsem to tušila, že je praštěnej a že ta praštěnost se jmenuje autismus, tak mě uvědomění si, že to tak fakt je, zaskočilo dost nepřipravenou. A tak jsem se z toho musela vypsat sem. Jo, a bylo by fajn, kdyby se ukázalo, že je aspoň nadprůměrně inteligentní :-)

Reboot

Jako obvykle, když napíšu sebelítostný příspěvek, tak mě to nabudí k akci. Teda k akci jsem byla nabuzená už včera ráno (příspěvěk jsem psala včera večer), ale nasněžilo a naše auto má stále letní pneumatiky (velký překvápko, že cena se udává za jedno kolo a ne 4 :), takže jsme zůstali doma a má frustrace se mohla vesele prohlubovat.

Přes noc sníh roztál, hurá, a tak jsem ráno dětem navrhla, že pojedem k moři. Museli jsme teda počkat až zhasne lampa, co máme před oknem, protože dokud svítí, je noc a to se ven nechodí. Je fajn, že to funguje i obráceně, lampa se rozsvěcí někdy ve 4 odpoledne a to mi Teodor hlásí, že už je noc a že jdem spát. Cestou jsem odpovídala stále dokola, proč že to jedem k moři a jestli tam budou kačeny a jestli budou ryby skákat. Informace, že ryby budou zavrtaný v blátě a spát ho zaujala, takže to byla zábava na druhou půli cesty, kdy mi dokola opakoval, že ryby budou spát a že je neuvidíme.

U moře liduprázdno, jako pár lidí se za tu hodinu, co jsme tam vydrželi, se kolem nás mihlo. Ono mlha, vitr, vlezlá zima...není se co divit, že se tam nepotloukaly davy :) Jsem ráda, že jsme se vypravili, nové místo mělo svoje kouzlo. Najednou měly co dělat, házet do vody kamení, mušle, šišky (u moře je les), bábovičky teda nevytáhli, Stázka pak ještě chvíli lezla na klouzačku, ale moc jí to teda nešlo. Ono jenom koukat na moře má svoje kouzlo, takže určitě chci jezdit k moři častějš. Navíc jsme tím zabili dohromady asi 3 hodiny, a to se vyplatí :-) Odpoledne jsme ještě jeli na projet na odrážedle, takže ten den utekl děsně rychle a ani nebyl čas mě moc prudit.

A tady je selfie na závěr :-)

Jak se máme

Už delší dobu chci napsat o pokrocích dětí a o tom, co děláme, ovšem nějak mi chybí inspirace, jak to všechno pojmout.

Začnu teda třeba od konce a uvidíme, co z toho vyleze :) Dneska nasněžilo, ale je to takový ten mokrý sníh, venku fouká, prostě počasí, že by psa nevyhnal (obzvlášť toho našeho ne). Děti sníh nesnáší a já už taky. Prostě otravnej listopad. Pamatuju si, jak jsem loni touhle dobou byla otrávená, Teodor nic pořádnýho nedělal, jen házel věcma. Z nějakýho důvodu se historie opakuje. Ovšem teď to mám double, protože Stázka nemůže zůstat pozadu. Jsem s nápadama v koncích, prostě nemůžu vymyslet nic, co by Teodora zaujalo. Teda takhle, baví ho různý titěrný práce jako sbírat cizrnu a dávat jí do láhve, přendavat lžící mouku, prostě tyhle činnosti na posílení svalů ruky, jenže! máme Stázku, která se všeho musí účastnit. A Stázka to samozřejmě nedává a začne to rozhazovat (typický 1.5letý dítě) a to zase Teodor nemůže přejít a nakonec oba dva dělejí bordel. A mě to fakt nebaví uklízet. On mi teda T. občas pomůže, ale prostě ta touha škodit je v něm fakt silná.
Stázka přestala přes poledne spát, jediný místo, kde usne, je auto. Jenže to je značne neefektivní, protože Teodor neusne a jedno dítě nemůžu nechat v autě spát a druhý vzít domů (být venku kolem auta Teodora neba). No a aby spali oba, na to se můžu vybodnout, abych je pak viděla do desíti večer, že. Takže teď oba v 6 večer spí. Jako je mi to trapný někomu tady říkat, to je doba, kdy se tady děti vyzvedávají ze školek a potomstvo většinou řádí do 11 večer. Přiznám se, že to je další důvod, proč je mi školka krajně nesympatická, fakt nechci vídat svoje děti do noci. Mě teda s nima nevadí bejt, ale prostě potřebuju něco udělat (shop + rozjela jsem ještě jeden projekt) a to prostě s Teodorem, co se za mnou táhne jako ocásek, nejde. Mám pocit, že Teodorova protivnost mimo jiné plyne právě z toho, že Stázka nespí. Dřív to byl čas, kdy jsme byli spolu a v klidu si hráli. A teď o to přišel. Moc nevím, jak mu to nahradit. Tak ho aspoň teď po poledni beru na delší výlety na odrážedle, Stáz je na zádech a většinou si tak 10 minut pospí.
Stázka začíná mluvit, to je vždycky radosti "Stázka žekla: "koš"" "Proč Stázka žekla koš?" "Stázko, žekni koš". Stázka se vyvíjí tak strašně normálně, že mi dochází, jak strašně odlišně to měl Teodor a že bych měla pořešit nějakou tu diagnózu, aby mu to přineslo třeba nějaký úlevy ve školce. On je fakt děsně protivný dítě, když to bude mít na papíře, že za to nemůže, třeba si ho někdo oblíbí :)
Jo, přežili jsme neštovice, to byl teda několikatýdenní očistec doma. Teda na procházky jsme chodili, protože jsem kolikrát měla pocit, že už musím skočit z okna - naštěstí tady nikdo venku nechodí, takže mě to zase tak moc netrápilo. Stázka měla pár pupínků, Teodor jich měl podstatně víc, byl podstatně protivnější, ale naštěstí ani jednoho nesvěděly. Díky neštovicím jsme neodletěli do ČR, ceny z tipovačky tedy brzo pořeším. Pořád nechápu, kde jsme k nim přišli a jak to, že je oba nechytli najednou, když všechno, ale fakt všechno děláme spolu.
Máme nějaký nový hry a hodně se mi zalíbily Safari Ltd. tuby, kvalitou na schleich nemají, ale rozmanitostí jo. Taky jsem jim koupila takovou promítací baterky - brouky a ryby - chybí mi teda u nich seznam, co tam je za zvířata, Teodor se děsně rád ptá "co to je?" a já prostě nevím. Jako fakt už pár týdnů každej večer promítají před spaním na strop. Ale už by to chtělo nový kolečka, přece jen máme k dispozici 48 obrázků, ted už teda jen 36, protože ten zbytek někam zašantročili a už to začíná bejt trochu nuda.

Taky si zamilovali čtení, takže začínáme hodně číst, akorát nám chybí krátké příběhové knížky. I když, jim to vůbec nevadí číst dokola furt to samý :)
Z her nám přibila Tři malá prasátka od Smart Games (v čr distribuuje Mindok) - ta je vážně super - nemá milion dílků na poztrácení :)), je tam pohádková knížka a prostě je taková líbivá. A překvapilo mě, že ono to je vlastně docela těžký jen tam ty prasátka a vlka rozmístit podle plánku.

Druhou hrou od Smart Games je Králík Kuk, ten se líbí Stázce, ale Teodora nezaujal, resp. Stázka mu ho bere, takže ani není šance, že by ho to zaujalo.
Pak máme od Beleducu tuhle hru - pointou je sbírat jablíčka než se přesype čas a pak je vyměňovat za marmerlády - hrajeme jen, že sbíráme jablíčka na čas - nehrajeme na vítěze, ale prostě jen pro radost ze hry. Teodor má, jak už jsem psala výš, senzitivní období na tyhle titěrný práce. "Proč se jablíčko nechce nechat dát sebrat?" Hra baví i Stázku, zatím jí moc nejde a vždycky to skončí jablíčkama rozmetanýma úplně všude.

Stázku baví puzzle, úplně nejradši má ty 12-dílný a nebojí se použít sílu :) Dvojdílný už zvládá sama.

A taky staví z Dupla, stříhá (všechno, co potká), oblíká se,... Ona prostě je dítě, co je tak jednoduchý zabavit, oproti bráchovi, co furt chodí za mnou jako ocásek a čeká, čím ho zabavím. A když ničím, tak prostě buď začne škodit nebo prostě čeká.

Jo, a s Teodorem jsme začali hrát Hru na ticho (Silence game) - prostě dokud hoří svíčka, musí být zticha a a když řeknu jeho jméno, může jí sfouknout. Kupodivu ho to hodně zaujalo a dokáže nemluvit už i několik desítek sekund :-)

Normy

Oba dva se před víc jak týdnem naučili ve stejný den stříhat jednou rukou, jednomu je 19měsíců, tomu druhýmu přesně o dva roky víc, a já zase začala víc přemýšlet, jak moc a k čemu že jsou vlastně dobrý tabulky toho, co by dítě mělo kdy umět. Jak moc je důležité, jestli se dítě naučí stříhat v roce a půl nebo třech letech nebo dokonce ve čtyřech? Má to smysl vůbec děti prudit tím, že "už by to přece měly umět"? Vždyť ve 30 to bude úplně jedno a hlavně teda nůžky člověk použije mnohdy jen k otevření obalů :) Ne, vím, že se tím cvičí svaly ruky a kdesi cosi, co děti budou v budoucnu potřebovat k psaní...a zase jsme u toho...kolik toho dneska napíše třicátník rukou? Otázkou teda je, jestli to je dobře, že spousta z nás jen klape do klávesnice.
Stázka se naučila obléknout si kalhoty o dva měsíce dřív než Teodor, ten je toho schopen až teď a ne vždy se mu to povede. A zase jsme u toho...za pár let se budou oba oblíkat sami...a že mi to ušetří práci, kdyby se oblíkal sám? Vlastně ani ne...protože teď ho do toho oblíkání musím motivovat, předtím jsem ho během minuty měla oblečenýho.
Ony ty normy jsou asi potřeba k tomu, aby se dítě mohlo dostat do systému a aby si systém mohl vyhodnotit, jak moc je úspěšný. A individualita? To bude hlavně jen kolonka na papíře, protože čtyřleté dítě musí umět to a tamto. Na druhou stranu si myslím, že normy můžou být napomocné, že ukážou nějakou odchylku od normálu a že se pak s dítětem dá nějakým způsobem pracovat a ty nedostatky dohnat. Ale nevím, no... Ale kde je ta hranice nechat dítě být a kdy už je potřeba ho zařadit do systému, aby dorovnal tabulky. Víte, jak to myslím, že jo?
Hodně taky přemýšlím o školce, protože nás pravděpodobně čeká od příštího září a o tom, jak se maminky rozplývají, že školka dává jejich dětem víc než by jim mohly dát ony samy. Nechci zpochybňovat školky, vím, že jsou některé fakt super a jsou děti, které školku milují (myslím, že Stázka bude jedním z nich), ale spíš to, jestli školka může být efektivnějším zdrojem poznání pro dítě než rodina v tom smyslu, že pokud jsem s Teodorem doma, tak mu můžu pořád odpovídat na jeho věčné otázky "Kam se poděla tma?" "Proč..?", ve školce by ho pravděpodobně brzo vyignorovali (on se probudí a začne, pronásleduje mě skoro celý den a skončí večer s usnutím - on fakt není materiál pro kolektivní vzdělávání). Můžeme dělat, co se nám zrovna chce/nechce. Když děti špatně spí, tak nemusíme dělat nic. Když svítí sluníčko, můžeme jít ven, jet k moři, prostě cokoli. Občas se dočtu, jak někteří mají ve školce super kreativní učitelky, co dětem vymýšlí super výtvarné činnosti a já si říkám, jestli by to neměly být děti, co si vymýšlí kreativní činnosti. Jo, strašně se mi nechce dávat děti do státní školky, a soukromá pro dvě děti je mimo, to už rovnou můžu zůstat doma. A vozit je do dvou školek je vyloženě sebetrýznitelský nápad. Momentálně mě to trápí, ale na druhou stranu věřím, že se mi to povede nějak vymyslet ke spokojenosti (aspoň částečné) všech, protože si neumím představit Teodora ve školce full-time.

Úplně jsem zapomněla...

Úplně jsem zapomněla zmínit dárky k rozvoji hrubé motoriky, které pro děti zvažuju k Vánocům. A to hlavně proto,  že starší potřebuje pohyb jako sůl a to mladší je prostě vopice. 

Před dvěma týdny jsme byli na oslavě narozenin a oni tam měli i takovou menší tělocvičnu, Stázule tam byla ve svém živlu a ukázalo se, že je šikovnější než mnohé čtyřleté děti (to bylo neuvěřitelný jakou dobu dokázala viset na těch "kruzích") a Teodora to taky bavilo (ten teda padal jako švěstka). No a tenhle zážitek mě znovu přesvědčil, že místo hromadění hraček je potřeba hromadit věci na tělocvik.

Úplně nejvíc bych chtěla balanční kameny WePlay, oproti těm druhým, co jsou asi tak 2x levnější (a na jejichž jméno si teď nevzpomenu), mají tu výhodu, že mají širší nášlapnou plochu a myslím, že narozdíl od nich se tyhle dají stohovat, ale jistá si tím nejsem. Stázka totiž vyloženě vyhledává věci, na které by si mohla stoupnout a Teodor jí následuje.

A pak jsem zvažovala tohle balanční lano místo Ikea kladiny. Prostě ho šoupnout do chodby a člověk by po něm musel jít až do kuchyně :)

Když jsem hledala obrázek těch balančních kamenů, narazila jsem na estonského prodejce We Play, co prodává tuhle kladinu za poloviční cenu než v ČR. Takže teď místo lana zvažuju tohle:

Stázka má totiž neštovice, Teodor je velice pravděpodobně dostane taky, čímž je ohrožen náš odlet do ČR příští sobotu, kde jsem chtěla tyhle věci koupit. Takže jsem odkázaná na místní prodejce, a že jich tu je jak šafránu.

Co k Vánocům?

Blíží se Vánoce a dětem je potřeba něco nadělit. Ale abych řekla pravdu, tak mám pocit, že vlastně nic nepotřebují, že si vystačí s tím, co mají, beztak to hází nebo se s tím honí. Abych jim nekřivdila, občas se zastaví a i něco produktivního dělají, obzvlášť u Stázky je to markantní rozdíl oproti před měsícem. A někdy mi zase přijde, že potřebují úplně všechno, co vidím tak různě na internetu (v hračkářství bych jim asi nic moc nevybrala)

Třeba s těmahle medvědama si děsně vyhraje, Teodora vůbec nezajímaly.

Kritéria jsou jasná: Měly by si s tím hrát, nesmí to být moc velké (ano, už jsem ve fázi, že přemýšlím, kam to dáme) a musí to mít široké využití.

Co už máme?

TickIT duhové kostky

Ty jsem objednávala k jejich narozeninám, ale přišly někdy v srpnu. Takže jsem se rozhodla je nechat k Vánocům, protože mě nic jinýho v tý době nenapadalo, co jim koupit, tak aby aspoň něco měli pod stromečkem. Líbí se mi na nich to, že se dají použít i k učení míchání barev (že modrá a žlutá dají dohromady zelenou) a že až nám na jaře začne zase do bytu svítit sluníčko, že by si s tím mohly vyhrát. A navíc to můžou být pěkná okna do staveb z jiných kostek. Krabice je malá, takže kostky nebudou nijak veliké. Jak překvapivé.

Grimm's 60-dílný set kostek

Ty teda ještě nemáme, ale jsou objednané. Sehnat kostky v rozumné velikosti mi přijde jako nadlidský úkol, protože mi většina přijde malá. Teodor začíná stavět stavby, ale má málo materiálu.
Jako pořád sním o týhle Grimm's stavebnici, ale prostě nějak nemůžem překousnout tu cenu, tak třeba k narozeninám :-)

Grimm's Figurky na počítání a vyprávění příběhů

Když jsme ještě chodili do Montessori školky, tak jsem tam viděla holčičku, co pracovala s podobným materiálem, akorát Montessori, tedy nebylo to barevné a byly to mnohem titěrnější tvary. Pointa ovšem byla, že je nejdřív rozdtřídila a pak k nim přiřazovala čísla. A mě se to moc líbilo. No a protože jsme zrovna objednávali pro Grimm's pro firmu, tak jsem tatínka ukecala, že tuhle sadu koupíme Téčku (na Grimm's čísla jsem ho už neukecala, ty ceny jsou fakt nereálný pro domácnost). Takže jestli to bude ležet v koutě, tak mi to tatínek určitě mile rád bude rád připomínat a vy víte, od koho je koupit, pokud tato situace nastane :-)

Od prarodičů

Máma Stázce koupila vláček na baterky (i s panáčkem) a Teodorovi zatloukačku s pidihřebíkama, jak se skládají obrázky (na to jsem zvědavá, jak se mu bude líbit, obecně projevuje zájem o zatloukání kladívkem).

Co zvažuji koupit?

Lundby Småland

Domeček pro panenky s funčkníma světlama, realistickým nábytkem a děsně strašidelnýma obyvatelema (si to vygooglete). A rovnou bych ho koupila i s tím přídavným spodním patrem a trávníkem a plným vybavením. Jenže! nevím, kam ho doma dát. A taky si nejsem jistá, jestli se nám půlka věcí nepoztrácí, protože děti věcma házej a různě tady s nima zdrhaj (ač teda ztráty máme minimální). Vím určitě, že Stáz by byla nadšená a Teodor by se časem přidal. Stázka totiž miluje panáčky a dávat je někam a něco s nima jako dělat. A pak ještě teda ta cena je trochu vysoká, ale předpokládám, že bude nějaká předvánoční akce. No, když ho nekoupím k Vánocům, tak třeba k narozeninám.

Melissa and Doug čistící set

Pro Stázku. Teodor má úplně stejnej a věčně se tu hádaj o "pšík-pšík" (rozprašovač) a houbu. Jo, děti mi myjí každý den okna, to se někdo má :-)

Oblečky pro mimi

Nechat jim uplíst svetry, rukavice, ponožky. To by určitě udělalo Stázce radost. 

Jídelní židlička pro mimi 

Jsem si jistá, že Stázka by to milovala dávat mimi do židličky a krmit ho, ale není to další zbytečnost? Občas totiž mimi posazuje do normální židličky nebo si ho posadí vedle sebe (a je tím úplně k sežrání, jak je roztomilá)...uvidím, jestli nebude někde nějaká akce na nerůžovou :)

Co bych strašně moc chtěla, ale nevejde se nám sem

Brio kočárek pro panenky

Taková modernější verze toho kočárku, co jsem měla jako malá. Stázka tyhle hluboký kočárky miluje a tenhle je z mého pohledu naprosto dokonalý, není totiž kýčovitý a má spoustu funkčních detailů. Barefootová kamarádka má doma rovnou dva, protože její mladší syn prostě miloval ten sestry natolik, že mu koupila vlastní. Jenže nám se sem prostě fakt nevejde. Takže Stázka si musí vystačit s golfkama. Babi slíbila, že jí na Vysočinu pořídí nějaký hluboký kočárek, tak snad to dodrží a Stázka si tam bude moc jezdit s pořádným kočárkem. No, jestli si nekoupíme v průběhu dvou let větší bydlení, tak jí ho stejně pořídím, to už bude o trochu rozumnější řidič :-p

Grimm's velká poschoďová pyramida

Tyhle kostky bych fakt chtěla, ale co jsem je tak viděla na obrázku, tak by nám zabraly půlku obýváku. Škoda no. 

Samozřejmě předvánoční čas je časem, kdy děti dostávají dárky předem, abych je náhodou nezahltila pod stromečkem. V rámci slevy 30% na Smart Games jsem jim pořídila Králíka Kuka (ten nezaujal) a Tři malá prasátka (ty jsou super, je tam i knížka s pohádkou - Teodor najednou začal poslouchat čtení). Prasátka vytahujou fakt často (ono se s nima dá házet a zdrhat, že?) a Teodor se i snaží hrát podle pravidel. 

Dejte vědět, co budete pořizovat vy, aby tatínek měl za co utrácet peníze :-p (mě v září došel poslední rodičák, takže teď pozná, kolik ty děti stojí peněz)