Jako obvykle, když napíšu sebelítostný příspěvek, tak mě to nabudí k akci. Teda k akci jsem byla nabuzená už včera ráno (příspěvěk jsem psala včera večer), ale nasněžilo a naše auto má stále letní pneumatiky (velký překvápko, že cena se udává za jedno kolo a ne 4 :), takže jsme zůstali doma a má frustrace se mohla vesele prohlubovat.
Přes noc sníh roztál, hurá, a tak jsem ráno dětem navrhla, že pojedem k moři. Museli jsme teda počkat až zhasne lampa, co máme před oknem, protože dokud svítí, je noc a to se ven nechodí. Je fajn, že to funguje i obráceně, lampa se rozsvěcí někdy ve 4 odpoledne a to mi Teodor hlásí, že už je noc a že jdem spát. Cestou jsem odpovídala stále dokola, proč že to jedem k moři a jestli tam budou kačeny a jestli budou ryby skákat. Informace, že ryby budou zavrtaný v blátě a spát ho zaujala, takže to byla zábava na druhou půli cesty, kdy mi dokola opakoval, že ryby budou spát a že je neuvidíme.
U moře liduprázdno, jako pár lidí se za tu hodinu, co jsme tam vydrželi, se kolem nás mihlo. Ono mlha, vitr, vlezlá zima...není se co divit, že se tam nepotloukaly davy :) Jsem ráda, že jsme se vypravili, nové místo mělo svoje kouzlo. Najednou měly co dělat, házet do vody kamení, mušle, šišky (u moře je les), bábovičky teda nevytáhli, Stázka pak ještě chvíli lezla na klouzačku, ale moc jí to teda nešlo. Ono jenom koukat na moře má svoje kouzlo, takže určitě chci jezdit k moři častějš. Navíc jsme tím zabili dohromady asi 3 hodiny, a to se vyplatí :-) Odpoledne jsme ještě jeli na projet na odrážedle, takže ten den utekl děsně rychle a ani nebyl čas mě moc prudit.
A tady je selfie na závěr :-)
No comments:
Post a Comment