Jak se máme

Už delší dobu chci napsat o pokrocích dětí a o tom, co děláme, ovšem nějak mi chybí inspirace, jak to všechno pojmout.

Začnu teda třeba od konce a uvidíme, co z toho vyleze :) Dneska nasněžilo, ale je to takový ten mokrý sníh, venku fouká, prostě počasí, že by psa nevyhnal (obzvlášť toho našeho ne). Děti sníh nesnáší a já už taky. Prostě otravnej listopad. Pamatuju si, jak jsem loni touhle dobou byla otrávená, Teodor nic pořádnýho nedělal, jen házel věcma. Z nějakýho důvodu se historie opakuje. Ovšem teď to mám double, protože Stázka nemůže zůstat pozadu. Jsem s nápadama v koncích, prostě nemůžu vymyslet nic, co by Teodora zaujalo. Teda takhle, baví ho různý titěrný práce jako sbírat cizrnu a dávat jí do láhve, přendavat lžící mouku, prostě tyhle činnosti na posílení svalů ruky, jenže! máme Stázku, která se všeho musí účastnit. A Stázka to samozřejmě nedává a začne to rozhazovat (typický 1.5letý dítě) a to zase Teodor nemůže přejít a nakonec oba dva dělejí bordel. A mě to fakt nebaví uklízet. On mi teda T. občas pomůže, ale prostě ta touha škodit je v něm fakt silná.
Stázka přestala přes poledne spát, jediný místo, kde usne, je auto. Jenže to je značne neefektivní, protože Teodor neusne a jedno dítě nemůžu nechat v autě spát a druhý vzít domů (být venku kolem auta Teodora neba). No a aby spali oba, na to se můžu vybodnout, abych je pak viděla do desíti večer, že. Takže teď oba v 6 večer spí. Jako je mi to trapný někomu tady říkat, to je doba, kdy se tady děti vyzvedávají ze školek a potomstvo většinou řádí do 11 večer. Přiznám se, že to je další důvod, proč je mi školka krajně nesympatická, fakt nechci vídat svoje děti do noci. Mě teda s nima nevadí bejt, ale prostě potřebuju něco udělat (shop + rozjela jsem ještě jeden projekt) a to prostě s Teodorem, co se za mnou táhne jako ocásek, nejde. Mám pocit, že Teodorova protivnost mimo jiné plyne právě z toho, že Stázka nespí. Dřív to byl čas, kdy jsme byli spolu a v klidu si hráli. A teď o to přišel. Moc nevím, jak mu to nahradit. Tak ho aspoň teď po poledni beru na delší výlety na odrážedle, Stáz je na zádech a většinou si tak 10 minut pospí.
Stázka začíná mluvit, to je vždycky radosti "Stázka žekla: "koš"" "Proč Stázka žekla koš?" "Stázko, žekni koš". Stázka se vyvíjí tak strašně normálně, že mi dochází, jak strašně odlišně to měl Teodor a že bych měla pořešit nějakou tu diagnózu, aby mu to přineslo třeba nějaký úlevy ve školce. On je fakt děsně protivný dítě, když to bude mít na papíře, že za to nemůže, třeba si ho někdo oblíbí :)
Jo, přežili jsme neštovice, to byl teda několikatýdenní očistec doma. Teda na procházky jsme chodili, protože jsem kolikrát měla pocit, že už musím skočit z okna - naštěstí tady nikdo venku nechodí, takže mě to zase tak moc netrápilo. Stázka měla pár pupínků, Teodor jich měl podstatně víc, byl podstatně protivnější, ale naštěstí ani jednoho nesvěděly. Díky neštovicím jsme neodletěli do ČR, ceny z tipovačky tedy brzo pořeším. Pořád nechápu, kde jsme k nim přišli a jak to, že je oba nechytli najednou, když všechno, ale fakt všechno děláme spolu.
Máme nějaký nový hry a hodně se mi zalíbily Safari Ltd. tuby, kvalitou na schleich nemají, ale rozmanitostí jo. Taky jsem jim koupila takovou promítací baterky - brouky a ryby - chybí mi teda u nich seznam, co tam je za zvířata, Teodor se děsně rád ptá "co to je?" a já prostě nevím. Jako fakt už pár týdnů každej večer promítají před spaním na strop. Ale už by to chtělo nový kolečka, přece jen máme k dispozici 48 obrázků, ted už teda jen 36, protože ten zbytek někam zašantročili a už to začíná bejt trochu nuda.

Taky si zamilovali čtení, takže začínáme hodně číst, akorát nám chybí krátké příběhové knížky. I když, jim to vůbec nevadí číst dokola furt to samý :)
Z her nám přibila Tři malá prasátka od Smart Games (v čr distribuuje Mindok) - ta je vážně super - nemá milion dílků na poztrácení :)), je tam pohádková knížka a prostě je taková líbivá. A překvapilo mě, že ono to je vlastně docela těžký jen tam ty prasátka a vlka rozmístit podle plánku.

Druhou hrou od Smart Games je Králík Kuk, ten se líbí Stázce, ale Teodora nezaujal, resp. Stázka mu ho bere, takže ani není šance, že by ho to zaujalo.
Pak máme od Beleducu tuhle hru - pointou je sbírat jablíčka než se přesype čas a pak je vyměňovat za marmerlády - hrajeme jen, že sbíráme jablíčka na čas - nehrajeme na vítěze, ale prostě jen pro radost ze hry. Teodor má, jak už jsem psala výš, senzitivní období na tyhle titěrný práce. "Proč se jablíčko nechce nechat dát sebrat?" Hra baví i Stázku, zatím jí moc nejde a vždycky to skončí jablíčkama rozmetanýma úplně všude.

Stázku baví puzzle, úplně nejradši má ty 12-dílný a nebojí se použít sílu :) Dvojdílný už zvládá sama.

A taky staví z Dupla, stříhá (všechno, co potká), oblíká se,... Ona prostě je dítě, co je tak jednoduchý zabavit, oproti bráchovi, co furt chodí za mnou jako ocásek a čeká, čím ho zabavím. A když ničím, tak prostě buď začne škodit nebo prostě čeká.

Jo, a s Teodorem jsme začali hrát Hru na ticho (Silence game) - prostě dokud hoří svíčka, musí být zticha a a když řeknu jeho jméno, může jí sfouknout. Kupodivu ho to hodně zaujalo a dokáže nemluvit už i několik desítek sekund :-)