2.5 a 4.5

Dětem bylo minulý týden 4.5 a 2.5 roku, a tentokrát jsem se rozhodla, že příspěvěk k tomuhle věkovému milníku nevyignoruju.
Tolik se toho za poslední půlrok změnilo! Ze Stázky je takový to tvrdohlavý 2.5 letý batole, všechnosi musí rozhodovat sama, mluví v souvětích a tedy umí své požadavky skvěle vyjadřovat. Teodorek mluví jen o chlup líp. Navíc poslední dva týdny začínají oba říkat "já" místo "ty" a začali mě oslovovat "mami", vypráví...prostě výborný. Kolikrát jsem pochybovala, jestli vůbec někdy Téčku to "já" naskočí bez jakékoli terapie, jestli to není bláhové věřit, že Montessori měla pravdu, že děti jsou jako houby a prostě jim to jednou naskočí. Teodorkovi taky naskočila fantazijní hra a vyprávění (a vymýšlení si), takový obrovský skok ve vývoji řeči, že z toho začal koktat. Když tak nad tím přemýšlím, tak poslední dny se to hodně zlepšilo. Oba dva začali zpívat, Stázka zní jako když tahá kočku za ocas a Téčko rapuje. Ale super, že si ty písničky pamatujou. Video nemám.

Děti v září začaly chodit do lesní školky. Je to první lesní školka v Tallinnu, začátky byly hodně chaotické, že jsem přemýšlela o změně, ale zdá se, že si to začíná sedat, děti tam chodí rády (tfuj, tfuj), zvykly si a to je pro mě nejdůležitější. První měsíc školka neměla žádnou místnost, takže 100% venku, od října mají pronajmutou místnost v sousedící restauraci - ta je teda příšerná, ale je tam přítmí, na spaní teda vyhovující. Kdyby tam měly trávit víc času než jídlo a spaní, tak bych to teda nedala. protože 250 eur +3.50 eur (zmiňuju to pro zajímavost, ne že bych se chtěla chlubit) na dítě je prostě hodně. Ale prostě vidět děti, jak radostně běží z auta do školky a když přijdu, jak si hrají, včetně Teodora, že běhá s ostatníma dětma a vymýšlí jim hry, všechna ta negativa vyvažuje. Učitelka je taky fajn, taková ta správná osobnost, s Teodorem si hraje, když ostatní spí (ano, to že děti nemusí spát, pokud se jim nechce, je pro mě taky důležité), myjou spolu nádobí, uklízí. Vnímám to jako velké plus, že spolu dělají i běžné práce a že Téčko je s někým jiným než se mnou. V létě jsme měli českou slečnu na hlídání, ta byla výborná,vyznavačka asi gothic stylu, dětí jí milovaly a já taky. Ona se totiž s dětma nebála jet někam MHD, vzít je do Zoo..

Zastřešená terasa, zázemí školky

Školka se ukázala jako drahý špás, všechno to vlněné oblečení, poskakování v zácpě... Nicméně mi umožňuje: učit se španělsky (náš tatínek se taky učí) a být v obchodě. Tento týden jsme otevřeli obchod v tý nejvíc pop čtvrti v Tallinnu a je to teda úspěch. Lidi nám (otevřeli jsme spolu s Liliputi Eesti) chodí blahopřát a říkají, že to je super, že máme obchod, ta podpora je prostě super.

Ve volném čase chodíme plavat, Stázka přišla na to jak udržet zadek nahoře a že když sebou mrská, tak to plave. Teodorek postává opodál a rozumbraduje. Důchodci z něj nemůžou. Někteří jsou teda až moc kritičtí, no jo no, život no. Chodíme krmit prase, co je v místním útulku, skáčou v kalužích, chodíme na hřiště, vyřizujem kdeco...

Jeden čas bylo děsně pop nosit každou botu jinou.

Je to úplně jiný styl života, asi mi úplně nevyhovuje, protože jsme pořád ve shonu, ale vím, že nejdýl na jaře se to změní (zaměstnáme si pomoc), ale na druhou stranu to je prostě zajímavá změna.