Teodor ( 5.4. 2014); Anastasia (4.4.2016); kontaktní rodičovství, mišmaš montessori, waldorf, pomalého rodičovství a ze všeho nejvíc respekt k dítěti jako lidské bytosti.
Lžička jí moc chutnala, dýni plivala a Téčku se z ní nadávilo. Takže opět skončila v koši.
Vůbec netuším, jak ty příkrmy budeme dělat, neb mlíkomilka si stojí za tím, že bude jíst jen "mlíko, mlíko a mlíko", s Teodorem to bylo jednodušší, tomu příkrmy chutnaly hned od začátku. No, kdyžtak se bude kojit až do školy, pak už by mohla tuhou stravu vzít na milost :-)
Asi tak před týdnem se Teodor rozhodl, že prostě přes poledne spát nebude. Tohle je věc, která mě dokáže dokonale zprudit, člověk stráví dvě hodiny uspáváním a on stejně neusne. Takže abych na něj nebyla protivná, nekřičela nebo mu jednu neuvalila, zavedla jsem, že jdem ven. On ten čerstvý vzduch má fakt blahodárné účinky. No a před tím týdnem jsem zavelela, že jdem do obchodu koupit jídlo, aby bylo co večer jíst. Teodor zase zavelel, že se ponese. Ale co ty pohledy v buse od spolucestujících? V supermarketu jsem taky cítila, že vzbuzujem pozornost (fakt jsem tu nepotkala nikoho, kdo by nosil tak velké dítě)...Tím, že za dva týdny letím do ČR a budu pod neustálou kritikou, tak jsem na ní celkem citlivá...
Přitom co je na tom, že se nese? Byl nevyspanej, takže pěšky by to skončilo válením se po chodníku a kočár se mi dolů nechtělo tahat. Navíc jeho sestra se nosí několik hodin denně, tak proč by se on nemohl hodinku ponosit? Vždyť to, že mu je 2.5 roku neznamená, že nemá právo chtít bejt blízko mámy, no ne? Někdy mi přijde, že on je vlastně takový přerostlý miminko...
Nedávno mi došlo, když mi máma říkala, že Teodor by už v kočáru jezdit neměl, že už je velkej, že lidi na mě možná divně nekoukaj proto, že nosím Stázku (nošení tu začíná být čím dál častější), ale proto, že si Teodorek válí šunky v golfkách (miluju Bee-čko). Zajímavé bylo, že když tu máma byla minulý říjen a prosinec, tak by ho do toho kočárku furt cpala a teď, když oceňuje komfort toho, že nemusí používat k pohybu vpřed vlastní nožičky, tak by ho nutila chodit. Teda takhle, kdyby nebylo Stázky, tak by asi chodil, jenže tím, že mám Stázku, tak nemám ruce na případně protestující batole nebo když zničehonic usne... Prostě tak, jak to dělám mi plně vyhovuje a ostatním je do toho putna, obzvlášť těm, kdo nežijou podobně jako já. Třeba ti, co vozí mimino v obrovskym korábu, tak ti jsou schopní tam nacpat i někam batole. Nebo ti, co všude dojedou autem, tak je jasný, že těch pár kroků dítě dojde a vyspí se po cestě...
Jako obecně mám teď na důchodce pifku, těch pohledů, když jsem měla dneska Stázku na zádech...a nebo ten chlap, co jel kolem nás na kole a řval na Teodora, že nesmí sedět na kameni, že je studenej a pak řval, že ať mu to máma zakáže a ještě se ohlížel, jestli jsem ho poslechla. Jako jo, asi ty děti otužuju...ale Teodor s výjimkou pár rýmiček fakt zatím nebyl nemocný. A hlavně, co je jemu do toho? Jako kdyby bylo minus pět a dítě sedělo v kraťasech na kameni, tak by to bylo relevantní, ale v plus deseti a tlustších teplákách, nehledě na vlněný spodky...
Slunečný a teplý podzim mám ze všeho počasí a ročních období nejradši. Prostě to barevný listí, sluníčko a zároveň studený vítr, který přináší zprávu o tom, že brzo bude sněžit, mě berou. Dokonce jsem se před pár lety jsem se dokonce na podzim měla vdávat, fotky mezi popadanými listy mi vždycky přišly mnohem zajímavější než s rozkvetlými stromy. Nu, ale zpátky k dětem :)
Skoro přesně před rokem jsem pod nátlakem všeho tvoření na Modrém koníkovi se rozhodla, že to dítě nemůžu dál zanedbávat a dali jsme se do tvoření. Článek zde. Tehdá to Teodora vlastně nijak zvlášť nebavilo a nechápal pointu. No, ale mohla jsem si to odškrtnou s to-do listu a měla jsem dobrý pocit, že jsem to aspoň zkusila. Letos mě nějak podzimní tvoření s dětma na koníkovi minulo, zato mě ale neminula dnešní super dlouhá batolecí procházka (matko, kdy si konečně zapamatuješ, že ty časy, kdy se chodilo k útulku koukat na kočky, jsou pryč a teď se chodí do města a vždycky ten autobus zpátky ujede pár minutama - bus jezdí každých 50min - a že kdybys měla prašule s sebou, tak bys nemusela jít dalších 40 minut, protože batole odmítá jít zpátky a jde se vpřed). Na chodníku ležely bukvice, tak jsme je posbírali a časem využijeme v kuchyňce, která na něj bude čekat pod stromečkem, a také javorové listy. No, a protože batole dneska přes den nespalo, tak bylo jasné, že nějaká klidná aktivita se bude hodit na dobu mezi příchodem z procházky a časem spánku.
Dítě se do tvoření pustilo s plným nasazením, děsně ho to bavilo a zabili jsme tím hodinu, která by jinak s nevyspalým Teodorem byla hotovým utrpením. Takže jo, všechno má svůj čas :-) Už se těším až vyrazíme na kaštany a v mezičase snad najdu mraky inspirace.
S pátým měsícem přišla obrovská změna v komunikaci mimiňáka. Stázka dává najevo své emoce.
Emoce první: Radost = pištění. Propne se, piští a je u toho děsně roztomilá, nejčastěji, když odejdu a zase přijdu. Video samozřejmě udělat nejde, protože madam jde po foťáku jako slimáci na pivo. A aby toho pištění nebylo málo, Teodor posledních pár dní taky piští.
Emoce druhá: Nespokojenost = řve. Když pro něco jdu, začne řvát a dávat najevo svou nelibost. Nebo když jí chci něco vzít z ruky, to si taky nechce nechat dát líbit.
Emoce třetí: Chce ke mně = natahuje ruce a přitahuje se do sedu (to jí teda nejde).
A taky umí nespokojeně bručet.
Je to strašně zajímavý pozorovat, jak se z Šípkové Růženky stává pomalu osobnost a jak je čím dál šikovnější, už přendavá hračky z ruky do ruky, šahá pro ně křížem...prostě je děsně šikovná a máma už si plánuje návštěvu promoce na Harvardu.
To jsme takhle ráno vstali a oba dva mě potřebovali HNED. Já sotva rozlepený oči a krakeňátka se dožadovala jídla, místo aby mě nechali pomalu se probouzet. Tehdy se zrodil nápad jim oboum dát okurku a získat tím čas aspoň na uvaření čaje.
Co si budem nalhávat, Stázka je pravá mlíkařka a ač se na fotce směje, okurka jí chuťově vůbec nezaujala. Jako trochu jí snědla, takže první snědená ochutnávka, už se na ní těším v plíně :) Každopádně netuším, jak to budem dělat až nadejde čas opravdových příkrmů.
German shoes I've been dreaming about since the beginning of summer. I didn't get them until this week though because I was waiting for the new, improved model.
They are meant for narrower foot and thinner ankle circumference, unlike Zeazoo Manga we used to have before which have the space little bit too large and therefore they didn't fit Teodor well.
I kind of noticed it already in spring that Zeazoo aren't the best fit for him but since there is no barefoot market in Estonia, meaning it would not be easy to sell them, I just opted to wait and see in addition to the fact I had no idea what to buy. Not to mention I had a newborn and a toddler who was scared of her on my hands, so really no spare time to investigate shoes.
Luckily, my MK friend's daughter, who is the same age as Teodor, has the same foot proportions as T., and since she spends more time in the barefoot group, I just bought what she wished to buy for her daughter, only in blue. I actually wanted something more gender-neutral, in case he'd outgrow these shoes very quickly, so A. could wear them. But the Slovakian e-shop didn't have what I wanted and no other shop answered about shipping costs, so I went with a boy-ish version from Slovakia.
They do fit him really well. He hates them, though. It is not surprising, he hates every new pair of shoes. After he gets over the new-enes, he runs and walks normally in them. I don't have any picture of him wearing them because he's always running or jumping lately :-)
The first impression when I opened the box was "yes, these shoes are worth the money". The stitches look good, no glue or loose threads...only the "made in EU" is quite disappointing, I want to know where they are made, I really really do.
The insole is quite thick with some insulation, I think that's great for chillier autumn days and since it's removable, you can take it out in order to get more barefoot experience. I did take the insole from Zeazoo because it was woolen on the top and sand used to get stuck in there.
The sole is flexible but a bit harder under the heel. Zeazoo feels more flexible and lighter. The weight of Filii is caused by more rubber parts, which protects the shoe from scratching (yay!)
It is not possible to roll the sole under the heel unlike with Zeazoo
Probably not very visible, but Zeazoo are 100% flexible shoes.
I am happy with choosing the Filii shoes because they fit him well. If Teodor had a bit fatter foot, I would probably stick with Zeazoo because they are cheaper, have a cool design and would support a Bulgarian family business.
Poslední dva týdny jsou teda jízda, náš život dostal úplně nové obrátky, ale o tom třeba až někdy příště. A krom toho, že děti jsou super protivný, nemocný, tak mi došlo, že dělají obrovské pokroky.
Začnu Stázkou, protože z nějakého důvodu získává víc lajků než Teodor, což bude asi tím, že je mimino?
Stázka je borka. V minulém týdnu začala žvatlat, říká "nenene" a dneska přidala "tatata", načež náš tatínek prohlásil, že mi to říkal, že Stázka bude mluvit dřív než Teodor. Jako objektivně vzato jí stačí naučit se ještě pepepe, gagaga, bebebe a bude mít stejné jazykové prostředky jako Teodor, jen s tím rozdílem, že on těm slovům dává význam. Fakt doufám, že další slabikou, kterou obě děti začnou říkat bude "mamamama". Když Stázka mluví, Teo se velice rád přidává, jen asi tak 3x hlasitěji. Večer z nich mívávám hlavu jako balón.
Včera jsem si všimla, že se umí přetočit z bříška na záda. To se Teodor naučil až když chodil, dřív asi neviděl důvod v tom, proč by měl ležet. Takže teď čekám, kdy přijde na to, že může válet sudy. Pohyb vpřed nijak zvlášť nevylepšuje, asi si myslí, že to nemá cenu.
Batole začíná samo jíst! Před pár dny dostal do ruky podélně nakrájenou okurku a on nejen že se jí neštítil, ale dokonce jí i snědl! To, co některé děti zvládají v roce, zvládnul ve skoro 2.5 letech. No, hlavně že se to naučil, že? A dneska si na mě vykňoural zmrzlinu. Vraceli jsme se z města, on vytuhnul v buse, ovšem při výstupu se probudil a začal děsně protivit. No, a protože jsme měli čas, došli jsme mi koupit zrmzku, jídlo, o které doposud nejevil zájem. A protože jsem neměla nejmenší chuť mu dát svojí, tak jsem mu koupila jeho vlastní. A on jí lízal!!! Doposud mi přišlo, že tím jazykem nic moc dělat neumí a dneska se tak hecl a snědl asi třetinu! Nehledě na to, že mu nijak zvlášť nevadilo, že se opatlává (naštěstí jsme s sebou měli bryndák). Mám teorii, že samostatné jezení (kousání, žvýkání,...) je předpokladem pro řeč, takže si umíte představit, jak moc vkládám naděje do toho, že začne brzo mluvit, že?
A další šok dneska: obul si boty. To jsem vůbec nečekala, natolik mě to vykolejilo, že jsem si nevšimla, že si je dal obráceně. Ovšem ze samoobouvání se asi dlouho radovat nebudu, protože nám dneska přišli Filii a tam ten prostor kolem kotníku fakt není tak velkej, takže mu to nepůjde tak lehko. Vlastně na mě dneska zkoušel, že si je ani neumí zout.
Áčko a Téčko: Tam je taky znatelný postup. Asi tak před týdnem, když dorazila knížka Peaceful Parent, Happy Siblings, jsem do zahlídla pasáž (fakt nenacházím čas číst), jak je důležitý, aby rodiče pomáhali dětem každý den dělat něco společně. Ono to totiž dává smysl, že...pokud s někým trávíme čas příjemně, tak si k němu budujeme pozitivní vztah. Takže Teodor dělá Stázce Vařila myšička kašičku, ona se tomu řehtá, dneska v buse začínala protivit, tak Teodor dostal za úkol jí dělat píp na nose a oba dva se řehtali a krize zažehnána. Když brečí, tak jí chodí samovolně hladit, občas jí pohladí jen tak...Taky mu před spaním říkávám, že ho má Stázka ráda, obecně rád poslouchá výčet toho, kdo ho má rád :)
Jako občas jí praští, stoupne nebo si na ní lehne, ale Stázka ho tak zbožňuje, že jí to nerozbrečí, jako jí zprudit není jen tak.
Vařila myšička kašičku
Jde mu po noze
Ten sourozeneckej vztah je fakt doják. A fakt doufám, že se to nezrmší a budou parťáci i v dospělosti.
Nedávno mi v emailu přistála mimo jiné otázka, jak co nejlíp zvládnout dvě děti s malým věkovým rozdílem. Bohužel než se dostanu k odpovědi, tak tazatelka pravděpodobně porodí a její dítě oslaví první narozeniny. Z toho vyplývá pravda první: Pokud nemáte babičky a tatínka, co se vrací domu ve 14, 15 nebo 16hod, budete v jednom kole od rána do večera. V mém případě to je od 6:47 do cca 21, prostě ne a ne se mi podařit děti přesvědčit, aby usínaly ve 20. Teda jeden třeba usne, ale druhej prudí.
Pravda druhá: Na těch řečech, že je dobrý naučit starší dítě co největší samostatnosti je dost pravdy. Vzpomínám si, že jsem si říkala, že to, že Teodor nejí sám, přece není žádnej velkej problém, za 10 minut ho nakrmín. No jo, ale nějak jsem nepočítala, že s miminem v šátku nebo na rukou se batole krmí dost špatně. Nehledě na to, že se mimino v tu dobu většinou chtělo kojit. Takže jsem v jedný ruce držela mimino na prsu a druhou se snažila nakrmit jejího bráchu, prostě jako fakt nic moc. Teda teď, 5 měsíců poté, už to je lepší, dokonce batole občas jí samo a Stázka se nedožauje mlíka tak často.
Ze začátku jsem byla fakt ráda, že Teodor nenosí plíny. Opravdu mě překvapilo, kolik ze začátku těch plen Stázka spotřebovala, furt čůrala a kakala a já jen přebalovala a přebalovala, jak jen jsem na tohle mohla zapomenout? Přiznávám, že první dva měsíce byly plíny úplně všude a já si říkala, že do toho ještě přebalovat Teodora, že by to byl pěknej vopruz.
Jak bych dneska byla ráda, kdyby se Teodor uměl oblíknout a svlíknout. Dobře, za poslední dva měsíce se naučil si sundat boty a stáhnout kalhoty (triko přes hlavu už umí dlouho, ale neumí se vysvlíknout z rukávů), ale jinak je závislý na mojí pomoci a já si říkám, jak by to bylo super, kdyby se svlíkl sám, když přijdeme domů z venku. A o kolik by bylo naše vypravování se ven efektivnější, kdyby se sám oblíkl, trvalo by to o polovinu míň a hlavně by nemusel dobu čekat u dveří, případně jinde škodit.
Když jsem se vrátila z porodnice, Teodor usínal sám. Prostě mu tatínek řekl, ať jde spát a on šel. Mě ho tehdá bylo strašně líto, tak jsem ho naučila zase nechat se uspávat, což by nebylo samo o sobě zase tak špatný, ale oni se navzájem večer udržují vzhůru. Kdybychom měli ty prostory, tak bych Téčku udělala vlastní pokoj a naučila ho tam spát před narozením sestry. Jasně, že po narození by mohl spát s náma, ale postupně bych ho zase stěhovala do vlastního, a to proto, aby ho sestra večer nerušila a ráno nebudila.
Pravda třetí: Šátek a nosítko jsou nezaplatitelnou investicí, jako fakt. Díky nim jsme v poklidu zvládli první dva měsíce, který Stázka prospala na mě. Jak bych to dělala bez tědlech pomocníků nevím, asi by mi upadla záda, batole by se mnohem víc vztekalo a obecně by to bylo mnohem náročnější. Modrokoníkovská skupina Děti narozené brzo po sobě je toho živoucím důkazem...Nicméně přiznám, že bych si stále přála dvoukočár, protože by se prostě občas hodil...jenže ho nemáme kam dát.
Když se Stázka narodila, tak byl plán, že bude jezdit v kočárku a Téčko chodit, případně v Tule. Jenže Stázka i jako novorozeně byla v kočárku nevyzpytatelná, navíc dostat do MHD kočár, batole, usadit batole, držet kočár,...bylo celkem náročný, takže jsem Stázku začala nosit a Téčku jsme koupily golfky. Mimochodem, nevím, proč jsem s koupí tak dlouho otálela, lidi mi jsou teď ochotní pomáhat. Jako nedivím se jim, že nevěděli, jak Xploryho vzít, ale stejně...s Bee-čkem se mi hrnou pomoc a hlavně, dokážu ho dát do busu sama s navázanou Stázkou a sedícím Teodorem. Jen z nich teda nemá rozhled.
Pravda čtvrtá: Z batolete se stane děsnej vofuk, možná ne hned, ale časem skoro určitě. Je dobrý se na to psychicky předem připravit a mít pro sebe racionální argumenty/vysvětlení, proč to dělá, aby člověk na něj pak nebyl nepříjemnej a nepřilýval tím olej do ohně.
A moudro na závěr: I když to ze začátku nemusí vypadat moc růžově, neznamená to, že to v budoucnu nebude. Dětem je potřeba dát čas, je naivní si myslet, že starší bude z mladší na větvi hned (ač i takoví jsou), ale o tom třeba zase příště.
Dvě děti jsou náročný, ale zároveň děsně krásný. Když Stázka brečí, tak jí Teodor běží pohladit (kldině jí mezi hlazením ještě bouchne, asi proto, že furt brečí), když se na ní Teodor usměje, tak ona okamžitě přestává brečet a směje se taky, prostě je to děsně dojemný, když se k sobě chovaj hezky. Mimochodem, Teodor celkem rychle vzal za své pravidlo, že když nechce, aby mu Stázka něco cucala, tak jí dá něco jinýho. A když si to vezme zase zpátky, tak ječí, že to je oslintaný. Jo, a taky jsem přišla na to, že když se Teodora zeptám, jestli danou věc Stázce půjčí, tak většinou řekne že jo (když řekne ne, respektuju to), zatímco když se zeptám, když už to má v puse, tak ječí, že ne.
Nebudu vám nic nalhávat, dýně se nesetkala s úspěchem vůbec u nikoho, batoleti nechutnala, Stázce taky a mě už vůbe, takže nevím, co s tím zbytkem uděláme.
Malilinkatý kousek se Stázce dostal až na konec jazyka, chudinka se ho zoufale snažila vyplivnout až nakonec použila svůj novorozenecký trik a hodila šavli. Příkrmy jsou prostě radost. Tak třeba zase za měsíc.
To takhle máte doma meloun. A říkáte si, že Téčko v týhle době už ochutnalo kdeco (ale systematicky jsem ho nepřikrmovala). Ještě si vzpomenete na fotku Téčka s melounem, která odstartovala systematické přikrmování. No a navíc jste zvědaví, jestli se i v příkrmech Teodor bude opičit, protože momentálně dělá všechno, co Stázka...
Takže jo, Teodor je malá opička. Za normálních okolností by meloun do ruky nevzal, protože by byl opatlanej, že...ale když Stázka, tak on taky...
Stázka se ze začátku na ten meloun moc netvářila. Od začátku tušila, že to není mlíko...ale nakonec tu pusu otevřela a vycucala z něj štávu. Takže úkol splněn. Příště (zatím nevím kdy) bude dýně. Rozhodně do půl roku nehodlám systematicky přikrmovat, možná občas dát něco ochutnat. Ani jsem se zatím nerozhodla, jestli půjdu cestou BLW nebo pyré...BLW by měl výhodu toho, že by motivoval batole jíst samotný. No, uvidíme, zatím je čas.
Yesterday I picked up a new (blue) pair of MyMayu Explorer rain boots. To my big surprise they are a bit different than the pair we got last autumn (I tend to buy way too big shoes and clothes).
The red pair was manufactured in 8/2015 and the blue 10/2015, so only two month difference.
1) The toe box has different shape, the blue ones have it more natural as either the thumb or index finger are usually the longest toes.
2) There is a logo sticker on the side. I personally consider it ugly, unnecessary and I suppose it will wear off soon and look bad as did the logo sticker on his Muddy Munchkins.
It took us a few weeks to decide whether to get him a new pair of MyMayu or buy usual rubber boots as his red ones look really used, but still fit. The price tag and the fact that the red boots were not waterproof talked against buying them again. But the fear of him not being able to walk in usual rubber boots (we walk a few kilometres every day) made us place the order.
And a few shots how the boots look like after one year of wearing.
Already 5 months with us. She is undergoing a development leap, so she is quite difficult to please and she sleeps horribly during the day. She even sometimes sleeps less than her 30-month old brother in a 24-hour cycle. But that's ok, not much can make me feel down in this area, her big brother gave me such lessons that she is still the "perfect" one. The fifth month came with two news, she rotates around her axis, lifts up her butt and somehow uses her legs to push, so she can reach things up to 30cm in front of her, further are not worth the effort. She also lifts herself up on her arms. So, when she puts it together, a little crawler will be in our household. What's the rush? I don't feel like I am ready for her stealing Teodor's stuff.
Btw. I found out that if I ask Teodor first if she can borrow something, in 90% he says yes. If she already has it, then he answers no. Of course I don't offer her his dearest toys like his train, tracks and books.
Her mobility brings some challenges like this...
We are thinking how to solve our sleeping arrangements as it would be nice if she had her own bed, but crib doesn't seem like the best solution and bigger bed would not fit. I am getting quite irritated by night screams from her father "you have cold feet" "you're on my half" "let's move you back" "go back to your mother"...
She likes to sleep on her tummy and she tries to roll on it at night, that's why I am hearing the father complaining...she is a good girl and rolls only on the side where he is. I prefer her sleeping on her back, though, for safety reasons.
Už nějakou dobu ve mně zrála myšlenka pořídit Teodorovi nějakou kytku, o kterou by se mohl starat. Díky radám z Modrého koníka jsme se včera vypravili pro papyrus. Šneka jsem zavrhla, neb mi přišel slizkej.
Když jsem Teodorovi řekla, že odpoledne pojedem pro kytku, tak s kratšími či delšími přestávkami stál u dveří a opakoval "kyka" "ve" jako ven. No, prostě se strašně těšil. Těšil se tak moc, že odmítal usnout v kočárku, tak si ho tatínek vzal v buse na klín (přece nebude u něj půl hodiny stát, že?), kde okamžitě usnul. Celou návštěvu květinářství za městem prospal, chudák.
Ale co čert nechtěl, papyrus neměli. A ani nic jiného zajímavého. Tak jsem mu vybrala chryzanténu, protože se na obale psalo, že má ráda "moist soil". Květináče měli nudné, tak jsme mu ke kytičce koupili jen konývku. Včera se na kytku ani nechtěl podívat, dneska už poctivě zalýval :-) Tak snad kytička poroste a bude nám dělat radost.
