Asi tak před týdnem se Teodor rozhodl, že prostě přes poledne spát nebude. Tohle je věc, která mě dokáže dokonale zprudit, člověk stráví dvě hodiny uspáváním a on stejně neusne. Takže abych na něj nebyla protivná, nekřičela nebo mu jednu neuvalila, zavedla jsem, že jdem ven. On ten čerstvý vzduch má fakt blahodárné účinky. No a před tím týdnem jsem zavelela, že jdem do obchodu koupit jídlo, aby bylo co večer jíst. Teodor zase zavelel, že se ponese. Ale co ty pohledy v buse od spolucestujících? V supermarketu jsem taky cítila, že vzbuzujem pozornost (fakt jsem tu nepotkala nikoho, kdo by nosil tak velké dítě)...Tím, že za dva týdny letím do ČR a budu pod neustálou kritikou, tak jsem na ní celkem citlivá...
Přitom co je na tom, že se nese? Byl nevyspanej, takže pěšky by to skončilo válením se po chodníku a kočár se mi dolů nechtělo tahat. Navíc jeho sestra se nosí několik hodin denně, tak proč by se on nemohl hodinku ponosit? Vždyť to, že mu je 2.5 roku neznamená, že nemá právo chtít bejt blízko mámy, no ne? Někdy mi přijde, že on je vlastně takový přerostlý miminko...
Nedávno mi došlo, když mi máma říkala, že Teodor by už v kočáru jezdit neměl, že už je velkej, že lidi na mě možná divně nekoukaj proto, že nosím Stázku (nošení tu začíná být čím dál častější), ale proto, že si Teodorek válí šunky v golfkách (miluju Bee-čko). Zajímavé bylo, že když tu máma byla minulý říjen a prosinec, tak by ho do toho kočárku furt cpala a teď, když oceňuje komfort toho, že nemusí používat k pohybu vpřed vlastní nožičky, tak by ho nutila chodit. Teda takhle, kdyby nebylo Stázky, tak by asi chodil, jenže tím, že mám Stázku, tak nemám ruce na případně protestující batole nebo když zničehonic usne... Prostě tak, jak to dělám mi plně vyhovuje a ostatním je do toho putna, obzvlášť těm, kdo nežijou podobně jako já. Třeba ti, co vozí mimino v obrovskym korábu, tak ti jsou schopní tam nacpat i někam batole. Nebo ti, co všude dojedou autem, tak je jasný, že těch pár kroků dítě dojde a vyspí se po cestě...
Jako obecně mám teď na důchodce pifku, těch pohledů, když jsem měla dneska Stázku na zádech...a nebo ten chlap, co jel kolem nás na kole a řval na Teodora, že nesmí sedět na kameni, že je studenej a pak řval, že ať mu to máma zakáže a ještě se ohlížel, jestli jsem ho poslechla. Jako jo, asi ty děti otužuju...ale Teodor s výjimkou pár rýmiček fakt zatím nebyl nemocný. A hlavně, co je jemu do toho? Jako kdyby bylo minus pět a dítě sedělo v kraťasech na kameni, tak by to bylo relevantní, ale v plus deseti a tlustších teplákách, nehledě na vlněný spodky...
No comments:
Post a Comment