Pokroky

Poslední dva týdny jsou teda jízda, náš život dostal úplně nové obrátky, ale o tom třeba až někdy příště. A krom toho, že děti jsou super protivný, nemocný, tak mi došlo, že dělají obrovské pokroky.

Začnu Stázkou, protože z nějakého důvodu získává víc lajků než Teodor, což bude asi tím, že je mimino?

Stázka je borka. V minulém týdnu začala žvatlat, říká "nenene" a dneska přidala "tatata", načež náš tatínek prohlásil, že mi to říkal, že Stázka bude mluvit dřív než Teodor. Jako objektivně vzato jí stačí naučit se ještě pepepe, gagaga, bebebe a bude mít stejné jazykové prostředky jako Teodor, jen s tím rozdílem, že on těm slovům dává význam. Fakt doufám, že další slabikou, kterou obě děti začnou říkat bude "mamamama". Když Stázka mluví, Teo se velice rád přidává, jen asi tak 3x hlasitěji. Večer z nich mívávám hlavu jako balón.

Včera jsem si všimla, že se umí přetočit z bříška na záda. To se Teodor naučil až když chodil, dřív asi neviděl důvod v tom, proč by měl ležet. Takže teď čekám, kdy přijde na to, že může válet sudy. Pohyb vpřed nijak zvlášť nevylepšuje, asi si myslí, že to nemá cenu.

Batole začíná samo jíst! Před pár dny dostal do ruky podélně nakrájenou okurku a on nejen že se jí neštítil, ale dokonce jí i snědl! To, co některé děti zvládají v roce, zvládnul ve skoro 2.5 letech. No, hlavně že se to naučil, že? A dneska si na mě vykňoural zmrzlinu. Vraceli jsme se z města, on vytuhnul v buse, ovšem při výstupu se probudil a začal děsně protivit. No, a protože jsme měli čas, došli jsme mi koupit zrmzku, jídlo, o které doposud nejevil zájem. A protože jsem neměla nejmenší chuť mu dát svojí, tak jsem mu koupila jeho vlastní. A on jí lízal!!! Doposud mi přišlo, že tím jazykem nic moc dělat neumí a dneska se tak hecl a snědl asi třetinu! Nehledě na to, že mu nijak zvlášť nevadilo, že se opatlává (naštěstí jsme s sebou měli bryndák). Mám teorii, že samostatné jezení (kousání, žvýkání,...) je předpokladem pro řeč, takže si  umíte představit, jak moc vkládám naděje do toho, že začne brzo mluvit, že?

A další šok dneska: obul si boty. To jsem vůbec nečekala, natolik mě to vykolejilo, že jsem si nevšimla, že si je dal obráceně. Ovšem ze samoobouvání se asi dlouho radovat nebudu, protože nám dneska přišli Filii a tam ten prostor kolem kotníku fakt není tak velkej, takže mu to nepůjde tak lehko. Vlastně na mě dneska zkoušel, že si je ani neumí zout. 

Áčko a Téčko: Tam je taky znatelný postup. Asi tak před týdnem, když dorazila knížka Peaceful Parent, Happy Siblings, jsem do zahlídla pasáž (fakt nenacházím čas číst), jak je důležitý, aby rodiče pomáhali dětem každý den dělat něco společně. Ono to totiž dává smysl, že...pokud s někým trávíme čas příjemně, tak si k němu budujeme pozitivní vztah. Takže Teodor dělá Stázce Vařila myšička kašičku, ona se tomu řehtá, dneska v buse začínala protivit, tak Teodor dostal za úkol jí dělat píp na nose a oba dva se řehtali a krize zažehnána. Když brečí, tak jí chodí samovolně hladit, občas jí pohladí jen tak...Taky mu před spaním říkávám, že ho má Stázka ráda, obecně rád poslouchá výčet toho, kdo ho má rád :)

Jako občas jí praští, stoupne nebo si na ní lehne, ale Stázka ho tak zbožňuje, že jí to nerozbrečí, jako jí zprudit není jen tak. 

Vařila myšička kašičku

Jde mu po noze

Ten sourozeneckej vztah je fakt doják. A fakt doufám, že se to nezrmší a budou parťáci i v dospělosti.