U babičky: recenze

Minulý pátek v noci jsme se vrátili ze slunné Andalusie do zmrzlého, zasněženého Estonska. Řeknu vám jedno, we had time of our lives there. Náš tatínek byl naprosto unešen a skoro jsme i zvažovali koupit byt tam a ne tady :-D (ceny jsou srovnatelné). Ale o tom zase někdy příště, většina fotek je totiž u tatínka v telefonu a nějak se nemůžeme dostat k tomu, aby mi je přeposlal. Dneska bych chtěla zrecenzovat bydlení U babičky, u které jsme většinu času bydleli, která si dělá reklamu ve spoustě skupin, v nichž jsem taky a o níž si na webu nevygooglíte nic špatného. 

Nicméně naše zkušenost moc pozitivní není.

Ubytování - lokalita

Jedna rozmazaná z vlakové zastávky

K babičce se dostanete z letiště v Malaze vlakem (najít vlakovou stanici ale není zase tak úplně jednoduché) a potom z Fuengiroly taxíkem. Náš taxikář neměl tucha, kam že to má jet, takže cesta stála 12 eur (místo 8), což vedlo tatínka k nainstalování taxi appky Uber (taxify ani yandex ve Fuengirole nejsou) - Uber se stal naší MHD a vřele doporučuji :-) Babička bydlí v urbanizaci - asi tak 50 řadových domků uspořádaných do kruhu. Uvnitř okruhu je bazén, betonové hřiště a kousek trávníku. Je to daleko od nádraží a všech atrakcí, tedy k nízké ceně za ubytování se připočítává cena za Uber. MHD jezdí pod kopcem a jak funguje jsme se odmítli naučit, protože by to přidávalo na únavě Teodorovi, který to musel všechno odchodit (na poslední týden jsme mu koupili ty nejlevnější golfky a teda měli jsme to udělat hned po příletu - nechali jsme je babičce).

V létě, pokud se tam člověk jede čvachtat do bazénu, to asi tak moc nevadí, že bydlí daleko, ale pro nás, zimní návštěvníky, to byl trochu vopruz.

Foto z facebookové stránky U Babičky

K moři to je, opravdu, jak babička píše, sejít z kopečka, potom přejít přes mega nadchod přes dálnici, vyhnout se několika psím hovínkům, které majitélé neuklidili a jste na pláži. Ale! Moře se nezdálo být stejné brouzdaliště jako v Estonsku, kde jdete půl kilometru a vodu máte stále pod kolena. Prostě celkem rychle do hloubky, velké vlny a prý v létě moc teplé nebývá. (Takže bazén to jistí, ale ten je otevřen od půlky června do půlky září).

Ubytování - místo

Babička píše, že pokoje jsou malé a doopravdy tomu tak je. A vlastně celý ten domeček, teráska, všechno je malé a rozhodně bych neřekla, že to je pro dvě čtyřčlenné rodiny na dovolené, babičku a jejího dospělého syna. Náš pokoj vypadal přesně jako má babička na své facebookové stránce: postel a palanda (všimněte si, že horní patro palandy nemá žádnou zátarasu proti spadnutí - v našem případě tam nikdo nespal), místo stolku jsme tam měli komodu, ta ale nebyla prázdná, babička jí vybavila hračkami a knížkami. No, lepší kdyby byla prázdná a daly se tam dát věci. A pak tam byla ještě vestavěná skříň s tyčí s ramínky a jedna police. Jako úplně nebylo kam se vybalit. Ten pokoj měl maximálně 9m2.

Opět foto z její FB stránky

Velikost pokoje asi při letní dovolené příliš důležitá není, ovšem my byli u babičky v zimě, v 7 byla tma a nikde jinde se být nedalo, protože Ana seděla na gauči, háčkovala nebo byla na messengeru se zájemci o ubytování. Tedy, dalo se sednout za gauč k jídelnímu stolu, ale to bylo takové divné. No, chodili jsme spát brzy. Dalším problém byl rošt, většina lamel byla prasklých a některé chyběly (předpokládám, že do sezóny to opraví - babičce by se obecně hodil takový ten hodinový manžel). V noci byla opravdu zima, dostali jsme k dispozici 2 peřiny a 3 chlupaté deky (náš tatínek spal pod všemi třemi). Možná, kdybychom si řekli, tak by nám přidala, ale nějak jsme se neodvážili od ní něco chtít. Prý jsme přijeli v době studené vlny, takže i většinu našeho pobytu byla v domě neskutečná zima, babička má sice krb, ale spíš na okrasu než že by vyhřál místnost. Navíc babička žije ekonomicky, takže naše představa protopit kubík dřeva se úplně neslučovala s tou její. To mi připomíná, pokud tam pojedete v zimě, všude jsou dlaždičky, tedy fakt úplně strašně studená podlaha - to nám mohla říct, že děti budou potřebovat přezůvky. V hracím koutku, který je mimochodem fakt malý a pokud se koukala se synem na televizi, tak naprosto pro děti nepřístupný, měla dva ikea "montessori" koberečky, Stázka se samozřejmě válela po té studené zemi. Zajímavé, že když měla přijet druhá rodina s 16m dítětem, tak se v hracím koutku objevil kusový koberec mnohem větších rozměrů.

Kuchyň má babička pidi (asi jako my v našem bytě), neumím si představit, že tam 3 rodiny vaří. Babička navíc po vaření hned neumývala nádobí, což komplikovalo naše umývání nádobí hned po vaření. 

Když už mluvím o vaření, prvních 5 dní jsme si objednali stravu, snídani a večeři, za 30 euro na den pro nás všechny - babička umí vařit, vaří česká jídla, tedy to, co naše děti moc nemusí :-D Chutné to bylo, snad kromě sekané. Ale to co nám servírovala, mi přišlo takové nízkonákladové, omáčky, polívka...prostě se z toho najedla i ona a syn. Nemyslím to zle, ale prostě 30 eur je dost.

Praní - babička mi napsala, že pračku mají. Ovšem neřekla mi, že k ní nebudu mít přístup a bude nám prát její syn. Takový zvláštní pocit dávat svoje spoďáry cizímu chlapovi na vyprání. Nepralo se hned, což bylo na houby, protože když nám konečně vyprali, tak pršelo. A taky jsem musela prát v ruce, protože prostě spousta našeho oblečení vyžaduje zvláštní praní (to je to bio-eko-teroristický oblečení, co se nesmí prát na víc jak 30° a ždímat jen na malé otáčky). 

Babička 

Babička je podnikavá žena, která to v životě neměla jednoduché a prostě i teď, v důchodu, se musí protloukat životem. Prodává perníčky, ty byly doopravdy dobré (v rámci zaplacené stravy jsme si mohli brát), hlídá děti (včetně těch našich na jeden den, děti se k ní od toho dne nepřiblížily .-D) pronajímá pokoje u sebe v pronajatém domě, který jí stojí strašné peníze, aby prostě nějak přežila. Takže pokud tam pojedete, pomůžete jí udržet si ten dům (ač teda moc nechápu, proč odtama nechce, perníčky by mohla prodávat i v jiných, levnějších oblastech). A taky si myslím, že si trochu vymýšlí - na svojí FB stránce zveřejnila tuhle fotku: https://www.facebook.com/1364626620220430/photos/a.1364627436887015/2495602680456146/?type=3&theater - takhle to u ní vypadalo, když jsme se vrátili z třídenního pobytu v Granadě a žádné děti u ní nebyly. No, dobře, možná, že nějaké děti přišly na návštěvu a uklízely tam...ale moc tomu nevěřím. 

Babička je drsná, co děti neuklidí, to jim schová - na jednu stranu to chápu, na druhou stranu mi to přišlo možná až moc. Naše děti si s něčím hrály a pak je náš tatínek zavolal ven, samozřejmě že je nenapadlo to po sobě uklidit a další den to bylo schované. Teodor z toho měl tik, že furt Stázce připomínal, že to a to musí po sobě uklidit. No, nakonec si děti v hracím koutku nechtěly hrát a radši si hrály u nás v minipokoji s hračkami, co jsme si dovezli z Estonska. 

Další zajímavostí bylo, že na konci pobytu vyšlo najevo, že si nezapamatovala, že jsme přijeli z Estonska, to mě vážně překvapilo. Chápu, že to tam má jak na běžícím pásu, ale prostě to Estonsko je pro většinu lidí zapamatovatelné. 

A abych nezapomněla, v celém domě bylo fakt čisto! 

Jo a ještě jedna věc, pokud pojedete v sezóně, budete bydlet skoro určitě s další rodinou. Večer, dva dny před naším odletem přiletěla rodina s 16m dítětem, co bylo nachlazené a vstávalo fakt brzo - počítejte s tím, že stěny jsou tenké (v létě bude v domě zase hic) - já když slyšela kašel a uviděla tu nudli, tak jsem se fakt bála, že děti zase onemocní a pojedeme v tom rýmokašlovém peklíčku, které jsme začali v září a konečně se ho zbavili na konci prosince. Moje první věta k nim byla: "Dobrý den...držte se od nás, prosím, dál." Paní se omluvila a podle všeho se ten samý den odubytovali. Ups. Prosím vás, vážně nejezděte s nemocnými dětmi na dovolenou.

Předpoklám, pokud nejste kapitalisti, tak si s babičkou sednete a all will be only rainbows and unicorns :) 

Vstříc roku 2019

Víte, co mi dělá vážně radost? Že se každý rok mám na co těšit, že to si neříkám "hm, zase další rok do práce a zpátky a vlastně mě nic nečeká". Ono s dětma to vlastně nuda nemůže být, protože rostou, každý rok se/mě toho tolik naučí, tohle si myslím, že je super na tom mít děti. Navíc vnímat svět jejich očima, kdy každý den je vzrušující nehledě na to, jaké je počasí. Dneska jsme jeli piknikovat k moři, to čisté nadšení, že bude piknik, bylo prostě výborné. Piknik nakonec nebyl, protože začalo strašně pršet, ale ani to nezkazilo výlet z parkoviště k moři :) Stázka se teda zhroutila, protože se chtěla koupat a voda byla na to moc studená.

Náš tatínek se vybavil svařákem :-D

Takže co nás letos čeká?

Za pár dní možná odletíme do Španělska k "Babičce" - vygooglete si pobyt U babičky - je to taková jedna podnikavá Češka?, co pronajímá pokoje u sebe doma a hlavně má, dle recenzí, kopu hraček- ty jsou důvod proč jsme si nepronajali nějaký airbnb. V létě, když jsem totiž byla v létě s dětma v Berlíně (vlakem, jako zpětně se divím, že jsem do toho šla), tak děti neměly co v hotelovém pokoji dělat. Možná píšu proto, že děti jsou on and off nemocné někdy od konce června, co jsme se vrátily od české babičky. Ale protože se strašně těšíme, doufám, že se zadaří před sedmou ráno být v trajektu do Helsinek, odkud nám ve 2 odpoledne letí letadlo.

V březnu možná (děti můžou být nemocné - what a surprise) na týden poletíme do Londýna za kamarádkou, co se tam v lednu stěhuje. Jen tak z legrace jsem projížděla letenky a narazila jsem na super nabídku 7 eur za cestujícího za jednu cestu. No, nekupte to. Samozřejmě ubytování na týden tam stojí mnohonásobně víc a asi to chtělo trochu víc promyslet :-) A když obě cesty zvládneme ve zdraví a bez velkých hádek, na podzim se chystáme na jednu zaoceánskou cestu.

Cestování je fakt věc, na kterou se těším, děti se zdají být už dosti velké na to, aby se to s nima dalo dát v klidu a Teodor vypadá i, že mu to něco dá.

Čeká nás koupě většího bydlení. V listopadu jsme našli ideální dům, samozřejmě tím, že jsem bez oficiálního příjmu, tak bez šance získat hypotéku. Ale bylo to taková eye-opening zkušenost, zaměstnala jsem se a došlo nám, že 90m2 je pro nás naprosto dostačujících. Tak dlouho jsme hledali dům za městem až jsme se rozhodli si koupit byt v centru, někde v logisticky dobré lokalitě u parku. Protože člověk dojíždění stráví strašného času, naše děti si s oblibou hrají na dopravní zácpy a všechna cédéčka, co máme v autě, už znají zpaměti - jezdí se mnou do obchodu a prostě denně tu hoďku a půl v autě strávíme. Navíc chceme, aby to děti měly do školy a na kroužky kousek, abych nemusela být jejich osobním řidičem (ne, prostě Téčko si neumím představit v MHD, ale třeba za 2 roky to bude úplně jinak, že? Ten pokrok, co za tenhle rok udělal je naprosto neskutečný). Když zvolíme správnou lokalitu bytu, tak to budeme mít s tatínkem oba do práce 10 minut tramvají. 

Ten úplně nejvíc opečovávaný dům, co jsme za ty roky viděli.

Na jaře nás čeká obrovská dodávka bot, na kterou nemáme penize, ale to jsme neměli ani loni a ukázalo se, že oni se prostě vždycky nějak najdou. Teď je tedy velký rozdíl to, že musíme platit nájem v obchodě a můj plat (a daně, soc a zdravotní pojištění). Jestli to ale klapne, tak prostě konkurence nemá moc šanci. Chystáme se přidat i novou sekci "Outdoor kid", protože vnímám, že Estonsko má ten potenciál jít podobnou cestou jako ČR, co se lesních školek týče. Vysoko funkční oblečení tu má skoro každé dítě, takže jde lidi naučit kupovat láhve, ergonomické baťůžky a já nevím, co ještě. 

Barefootová akce v Helsinkách. Náš tatínek se nedostal na loď, protože neměl platný pas ani OP :D Ještě že se na to přišlo před cestou do Španělska

Hodně přemýšlíme o udržitelném životním stylu, o minimalismu, dětem jsem přestala více méně kupovat hračky, protože se ukazuje, že si vyhrají s tím, co mají a víc toho nepotřebují :-) Přemýšlím i o globálním oteplování a co já, jako jedinec a já, jako majitel firmy, můžu udělat. A vůbec to není hezký, když se člověk zamyslí, jak svět funguje. Vážně doporučuji některá videa na tedx talk, třeba o tom, že Afrika vlastně není vůbec chudá, o tom, jak naše mysl ovlivňuje realitu a obecně, o tom, jak funguje svět. Shame on us!

Vánoční dárek z etsy

V minulém roce jsem našla pár skvělých lidí a doufám, že i v tomhle roce se s nimi budu moct setkávat a budeme moci budovat přátelství. 

Děti v listopadu přestaly chodit do školky, protože jsme se skoro neviděli a strašně nám to nevyhovovalo. Nicméně se blíží sezóna jarních bot a děti se mnou v obchodě být nemůžou, protože jim davy lidí nedělají dobře. Chůvák je sice prima, ale chodí do školy a estonsky je taky nenaučí. Takže předpokládám, že zkusíme opět nějakou školku - ovšem tentokrát jen na půl dne - upravím si podle toho otvírací dobu, aby to fungovalo. Mám totiž pocit, že oba dva jsou připravení to půl dne zvládnout, v říjnu tam byly celé dny a to prostě pro ně nebylo. Uvidíme. Ale jako hodilo by se, kdyby to klaplo. 

A jako pozor! Po čtyřech letech utrpení si Teodor zamiloval sníh a bobování! A Stázule mručívá, že chce domů. 

Přeji vám, aby se vám v roce 2019 dařilo! Aby děti rostly, dělaly pokroky a užívali jste si ten čas spolu, protože za pár let už budou velké. A taky nám všem přeju zdraví, taková samozřejmá věc, ale když se o ní přijde, tak to stojí za starou bačkoru.