A je podzim

Slunečný a teplý podzim mám ze všeho počasí a ročních období nejradši. Prostě to barevný listí, sluníčko a zároveň studený vítr, který přináší zprávu o tom, že brzo bude sněžit, mě berou. Dokonce jsem se před pár lety jsem se dokonce na podzim měla vdávat, fotky mezi popadanými listy mi vždycky přišly mnohem zajímavější než s rozkvetlými stromy. Nu, ale zpátky k dětem :)

Skoro přesně před rokem jsem pod nátlakem všeho tvoření na Modrém koníkovi se rozhodla, že to dítě nemůžu dál zanedbávat a dali jsme se do tvoření. Článek zde. Tehdá to Teodora vlastně nijak zvlášť nebavilo a nechápal pointu. No, ale mohla jsem si to odškrtnou s to-do listu a měla jsem dobrý pocit, že jsem to aspoň zkusila. Letos mě nějak podzimní tvoření s dětma na koníkovi minulo, zato mě ale neminula dnešní super dlouhá batolecí procházka (matko, kdy si konečně zapamatuješ, že ty časy, kdy se chodilo k útulku koukat na kočky, jsou pryč a teď se chodí do města a vždycky ten autobus zpátky ujede pár minutama - bus jezdí každých 50min - a že kdybys měla prašule s sebou, tak bys nemusela jít dalších 40 minut, protože batole odmítá jít zpátky a jde se vpřed). Na chodníku ležely bukvice, tak jsme je posbírali a časem využijeme v kuchyňce, která na něj bude čekat pod stromečkem, a také javorové listy. No, a protože batole dneska přes den nespalo, tak bylo jasné, že nějaká klidná aktivita se bude hodit na dobu mezi příchodem z procházky a časem spánku. 

Dítě se do tvoření pustilo s plným nasazením, děsně ho to bavilo a zabili jsme tím hodinu, která by jinak s nevyspalým Teodorem byla hotovým utrpením. Takže jo, všechno má svůj čas :-) Už se těším až vyrazíme na kaštany a v mezičase snad najdu mraky inspirace.