Ač jsme trénovali, co se dá, pusu díky nejednotnosti v rodičovských řadách a špatné organizaci nakonec neotevřel. Teda párkrát jí otevřel na pár sekund, ale prostě zubařka neměla šanci se pořádně kouknout. Jako upřímně, nedivím se mu, že ho přepadla tréma. Navíc byl hladovej, znuděnej a možná i trochu nevyspalej.
Hodně přemýšlím, kde je ta míra "nucení dítěte" do něčeho - šla jsem tam s tím, že jsem se chtěla poradit ohledně poškozené skloviny na předních zubech a taky ohledně uzdičky, kterou má podle konzultace s googlem zkrácenou. V Estonsku to řeší zubní chirurg, ženská se na něj přišla podívat, ale Téčko nespolupracovalo, nakonec trochu jazyk vyplázl, takže jsem se dozvěděla, že jí nemá děsně krátkou a že máme přijít za rok. Hm. Jako jo, je fajn vědět, že většinu písmen i s tou zkrácenou zvládne, ale co kdyby ten jazyk vůbec nevyplázl (neumí ho vypláznout pořádně, jen trochu), třeba proto, že by nemohl, to by se čekalo další rok? Na sklovinu mi zubařka řekla, že to má většina dětí. Hm. Tak já nevím, jestli jsou všichni doktoři tady tak laxní (naše mudra je podobná) nebo máme na tyhle typy štěstí/smůlu. Jako na jednu stranu je fajn, že nás nehoní kvůli každý blbině po všech čertech, ale na tu druhou mám pocit, že kdyby bylo něco závažnýho, že se snad na to ani nepřijde. Určitě nesouhlasím se svazováním ruk (což jsem zažila na pohotovosti, když si rozrazil hlavu o schody) a vyloženě nucením dítěte spolupracovat, pokud to není nutné. Jenže zrovna to zkontrolování uzdičky mi přišlo celkem důležité a prej dr. Fořt, jak neustále opakuje moje máma, vzal špachtli a během pár sekund bylo hotovo. Tak jaký crcání, Téčko by z toho žádnou velkou újmu neměl. Navíc na to byl pečlivě připravován.
Jinak mě ale dostalo, jak moc se zubařina za těch 15 let, kdy mi naposledy vrtali, změnila. Prostě dneska je to naprosto bezbolestný :-)
Poznámka pod čarou, při registraci jsem si všimla, že při pohotovostním ošetření se platí 35 eur jen za "dobrý den" - to by Čech asi nerozdejchal.
No comments:
Post a Comment