Marodi, level 3

Když oba řvou a oba chtěj bejt u mámy, ale o klín se nehodlaj dělit.

Den pátý s horečkou nad 38, takže jsem vyloučila šestou nemoc a rozhodla se, že je čas, aby se na ně podívala doktorka, resp. schůzku jsem sjednala jsem pro Teodora, ale počítala jsem s tím, že se podívá i na Stáz.

V Estonsku to funguje tak, že si musíte u doktora domluvit schůzku, neexistuje takový to, že přijdete a hodinu čekáte až na vás přijde řada - jasná výhoda: přijdete a jdete hned dovnitř, tedy minimalizuje se šance, že děti chytí něco navíc. Nevýhoda - ne vždycky mají volno a někdy to trvá třeba den nebo dva než můžete přijít. A taky to, že se musíte dovolat, což zrovna v našem centru je občas oříšek. Nicméně jsem dneska byla motivovaná, takže na asi podesátý zavolání nebylo obsazeno a kupodivu měli volno za hodinu. Takže oblíknout děti, zavolat taxíka a byli jsme tam přesně v domluvenou hodinu. Fakt na minutu.

Taxikář nabídl, že na nás počká. Jsem si myslela, že to dělá z hloubi dobrého srdce, při návratu mi došlo, že ne, neb suma na taxametru byla o 10 euro vyšší než když jsme z taxíku vystupovali.

Téčko si nechalo píchnout do prstu bez jakéhokoli vyrválu, ovšem když mu začala týct krev, tak mi bylo jasný, že je konec. A taky byl. Náplast odmítal (sestra děsně překvapená, že nechce náplast - mimochodem, doktorka nás vůbec neviděla) a špinavý ruce od krve ho dováděly k šílenství. No jo, nevyspání a hlad (více méně už 4 dny nejedl) tomu moc nepřidaly. Analýza krve ukázala, že má infekci, takže tatínek večer snad vyzvedne antibiotika. Vzhledem k rozbití dětí v taxíku po cestě zpátky jsem uznala, že další zastávku v lékárně by už nedaly. (Ano, měla jsem s sebou vzít buď nosítko nebo kočár). Když už jsme tam byli, tak jsem nechala i zanalyzovat Stázku, protože jsem předpokládala, že to chytne taky. Áčku se infekce nepotvrdila, tak to tak i zůstane, protože jinak příští čtvrtek do ČR neodletíme. Jestli místo výkrmu u babičky zůstanem v Estonsku, tak mě to docela naštve (a našeho tatínka taky, ten se tak těší, že pes s ním bude spát pod peřinou), tohle marodění je naprosto nečekaná komplikace. No, hlavně aby se už brzo uzdravili, protože už mám dost, v noci se různě buděj, vstáváme děsně brzo, nemáme žádnej řád a mě tohle všechno fakt ubíjí.