Ač Teodor kvůli rýmě spal mizerně, díky sluníčku a jaru ve vzduchu, dnešní den nebyl tak zoufalý, jak jsem předpokládala. No a hlavně jsem přemýšlela, jak to zařídit, aby se nám do domácnosti vrátil mír a láska místo toho protivenství, co se nám tu zase začalo rozlízat.
Tohle není nějaký ucelený návod, spíš co mě napadá.
Krok první: Popsat si, co se děje a zanalyzovat si důvody, proč tomu tak je. Jako říct si, že to je období je fajn, ale k jádru pudla se tak nedostanete. Stejně tak mi přijde, že říct si, že má nedostatek pozornosti, je tak trochu alibistický, protože každý dítě se sourozencem by (asi) tý pozornosti chtělo víc než dostává.
Krok druhý: Převedení teoretizování do praxe. Kdyby Teodor mluvil, asi by se tyhle záležitosti řešily líp než když to jsou moje domněnky na základě pozorování. Jako zeptat se ho můžu, ale někdy mi přijde, že jeho odpovědi nemaj moc výpovědní hodnotu. Nicméně mi při pozorování dětí došlo, že Teodorovi to, že Stázka kramaří, vlastně děsně vadí. Dělá mu bordel v systému. A to, že se kolikrát radostně připojí, neznamená, že mu bordel nevadí. Vadí. Jak tohle řešit úplně nevím, ale když Stáz večer uspím, tak s Téčkem spolu uklízíme, on několikrát vysype košík s kostkama a zase je tam nandá - asi si tak nastoluje znova řád. Večer jde spát s tím, že vše (skoro vše, občas někde něco ztratíme a to je tragédie) je na svém místě. Uvědomění si toho, že mu to vadí i ve mě nastolilo jakýsi klid a už to jejich bordelaření prožívám v mnohem větším klidu, prostě to je období a zase to přejde. Často se mi vybavuje příklad z Vychováváme děti a rosteme s nimi, jak tam dítě 9 měsíců rozhazovalo plechovky a tatínek s dítětem tu hru hrál po celou tu dobu. Tehdá mi to přišlo uhozený, dneska se s tím už dokážu ztotožnit, protože věřím, že děti se doopravdy nejlíp vychovávají tím, že jim jdeme příkladem.
Připomenutí si, že jít příkladem je nejefektivnější výchovnou metodou, byl aha moment. Modeluju mu teď, jak se má ke Stázce chovat. Učím je oba slovo "dej" - Stázka říká "de", T. většinou mručí. Stáz teď totiž věci na povel podává, takže to je ideální doba na modelování, jak si říct o věc, kterou má ten druhej (ne mu jí vyrvat z ruky). A obecně se snažím jít příkladem místo abych sklouzávala do jejich chování.
Samozřejmě, že Teodorovi chybí trochu víc času s mámou o samotě, už dobu ho večer uspávám v nosítku, kdy mu zpívám na přání a beru to jako náš čas. Když je potřeba, umí usnout sám v posteli, ale vážně ho teď ráda nosím (on usíná dost rychle, půl hodiny by mě to asi nebavilo) a užívám si to, že se tulíme. To je totiž další problém, Stáz je tulínek a nebojí se přijít se potulit. Takže i když se tulím s T., Stáz přijde a vecpe se mezi nás. Ale když se tulím se Stáz, T. většinou nepřijde, protože on není tulící typ...ale vím, že mu to vadí. Takže když Stázka spí, tulím se s ním. Zkrátka a dobře snažím se víc o time-in místo time-out.Ten time-out je mi teda přirozenější, když prudí, musím si to připomínat, že není protivnej, protože je prudič, ale protože něco potřebuje, že k tomu má důvod.
Jo a je super dělat věci společně, myslím, že dnešní dopolední pečení buchty dodalo zbytku dne optimismus :) (jen ten bordel!)
No comments:
Post a Comment