Zase jeden příspěvek ze série "Vlastně o ničem". Minulý týden mě Teodor začal pronásledovat se slovy "gagaga" a ukazoval mi prázdnou ruku. Hned druhý den jsem se dovtípila, že chce, abych mu jí koupila. Jakožto matka, která by mu koupila celej svět, kdyby ho měla kam dát, jsem mu slíbila, že další den pro ní zajedem. Poprvý po dlouhý době u oblíkání nedělal drahoty a celá výprava probíhala hladce. Ovšem do momentu, kdy v hračkářství husu neměli. Teodor zoufale ukazoval prázdnou ruku a do zblbnutí opakoval "gagaga", zatímco Stáz měla značně skelnej pohled (chtělo se jí spát). Bylo jasný, že situace si žádá efektivní řešení: požádala jsem prodavačku, aby mi zjistila, ve které jejich pobočce husu maj, neb mi bylo jasný, že jezdit po městě s nima dvěma by nebylo to pravý ořechový. Věděli jsme tedy, kam se vydat. Předtím ale bylo potřeba obalit nervy jídlem (hlavně ty moje). Zatímco my se s Téčkem ládovali, Stáz vyrazila na průzkum. Téčko se jí řehtal až se za břicho popadal, to bylo fakt roztomilý.
Jako obešli jsme 3 obchody (všechny u sebe) a přesto jsme tam strávili přes hodinu a půl. Do další pobočky to bylo jen asi 10 minut, T. jel v kočáře (předtím celou dobu chodil) a Stáz v nosítku, ta usnula v momentě přisátí se ke zdroji mlíka. T. to zalomil v momentě, kdy dostal husu do ruky.
Byla jsem vážně zvědavá, jestli se husa probojuje do partičky schleichů, se kterýma si hraje (pak máme ještě skupinu, která ho nechává totálně chladným). Nestala se součástí, jako hraje si s ní, ale partičku dává spát dohromady, husa spí mimo. Škoda, že jsem to nestihla vyfotit, vypadalo to děsně vtipně, prostě husa outsider.
No comments:
Post a Comment