Genderové stereotypy

Nejradši rve panáčkovi vlasy.

Gender* je moje oblíbené téma, dokonce tak moc, že jsem o něm psala diplomku, a tak jsem do rodičovství šla s tím, že rozhodně moje děti budou vychovávány v gender neutrálu. I kvůli genderový rovnosti v hračkách jsem ráda, že máme holku a kluka, protože díky tomu mají přístup k hračkám opačného pohlaví. Nechci tím říct, že je špatně, pokud si holčičky hrajou s panenkama a kluci s autama, to je každého věc a kolikrát si do toho ty děti ani nenechaj moc kecat, že. Ale spíš jde o to, že mají přístup i k jiným hračkám, holčičky třeba k autům, stavebnicím (a tím nemyslím růžové**), vlačkům a já nevím k čemu všemu a kluci, že mají panenky (vždyť jednou budou otcové), kuchyňku a tak...

** Někde jsem viděla podobné porovnání figurek z lega "pro kluky" a z Friends...ehm, jaká já asi podprahová zpráva pro z lega "pro holky"?

No a před Vánoci jsme si s Téčkem prohlíželi vánoční katalogy a mě došlo, že pro Stázku koukám jen po panenkách a růžových věcech. O-ou. Ty stereotypy jsou ve mě hluboce zakořeněný. Pak jsem ještě dvakrát na facebooku proklikla nějaký vlákna o panenkách a je vám jasný, jaká témata se začala objevovat na fb zdi, že? Samý panenky, najednou to jelo a já měla pocit, že Stázka potřebuje všechny. Trávila jsem hodiny studiem realistických panenek a přemýšlela, jestli potřebuje s měkkým tělem nebo s tvrdým a genitáliemi. Dokonce to došlo tak daleko, že jsem při jednom výletu do hračkárny studovala, co mají panenky mezi nohama. V ten moment mi došlo, jak moc jsem praštěná. Po Vánocích a proklikách na jiná vlákna se mi v naštěstí na zdi objevují jiná témata, takže má touha nakoupit Stázce od každého typu panenky aspoň jednu je ta tam, ale stejně, když náhodou kramaří u panenky v postýlce, tak se rozplývám "jééé, ona si hraje s panenkou" - když to samý dělal T., nerozplývala bych se. )
Když už jsem byla v té analýze, tak jsem si taky uvědomila, že Stázce nenabízím auta. No a tím se dostávám k pointě, že ač jsem se vědomě rozhodla se snažit o genderově neutrální výchovu, tak ty stereotypy jsou ve mně hluboce zakořeněné a člověk je nevědomky podporuje. To asi obecně není špatně, protože člověk potřebuje vědět, jakou roli v životě má hrát, ale na druhou stranu média to dovádí do extrémů. Jsou to proboha děti a ta segregace hraček a oblečení podle pohlaví mě teda nebaví. Přiznám se, že se celkem obávám školky, kdy se děti potkají s dětmi, co vyrůstají v mass media culture...ale to se zase dostávám někam úplně jinam. Prostě chci, aby se moje děti při rozhodování, co budou v životě dělat, neřídily tím, že jsou kluk/holka, ve smyslu, jsem holka, tak na matiku nemám buňky, jsem kluk, tak nemám empatii,...chápete mě, že jo?

*Gender je kulturní konstrukt, jak by se mělo dané pohlaví chovat. Slovy mojí mámy: "Proč mu kupuješ kuchyňku? Děláš z něj holku".