Za kulturou

Fotku umělců nemám

Z nějakého důvodu v Estonsku frčí koncery vážné hudby pro malé děti, je vyprodáno na několik měsíců dopředu (Stázka šla bez lístku, na ní už nezbylo), tak jsme to šli s kamarádkou okouknout. A bylo to ano i ne.

Myslím si, že jekoncert vážné hudby má smysl i pro malé děti, protože určitě vnímají a nasávají atmosféru. Ale zrovna na tomhle koncertě mi trochu chyběla ta vážnost/formálnost situace. Nejenom oblečením (ano, ani my jsme nebyli formálně oblečeni, neb jsme včera večer projížděli fotky z předchozích koncerů a s kamarádkou jsme uznaly, že malé černé by byly asi trochu moc), ale i to uspořádání. Barevné deky se spoustou aplikací zaujaly nejen Stázku, ale i Téčko, který mi hlásil, že tam je "va" (hvězda) a "ba" (ryba). Dobře se na nich sedělo, ale říkala jsem si, že židle by dodaly situaci vážnost. Jenže ony by děti pak běhaly všude okolo, co?
Přiznám se, že by se mi víc líbilo, kdyby ten koncert byl koncipován opravdu pro děti. Tím myslím živější skladby, na které by se dalo tleskat do rytmu, nechat děti osahat nástroje (jasně, že ne ty hudebníkovy za x-set eur) a tak nějak míň formální, nějak ty děti zapojit, když už to nebylo fest formální. Víte, jak to myslím?

Ale jo, prej v únoru půjdem zas. Proč by ne :)

Samolepky, svačinky, a hodina utekla neuvěřitelně rychle :-)

Na závěr se pochlubím, že opět naše hračky byly hit. Neustále si u nás někdo cizí hrál a odnášel si to pak k rodičům...že já nevzala firemní vizitky!