Do naha!

Rozhodla jsem se, že je na čase, aby se Téčko posunulo v samoobsluze. S příchodem sestry už musí být tak nějak srovnanej (dala jsem si závazek, že do Stázčina půl roku ho prudit nebudu) a navíc sněhová nadílka nahrává mojí potřebě, aby se aspoň sám svlíknul, když už je musím oblíkat. Takže jsem ho začala cepovat ve svlíkání a oblíkání. Zatím jednodnaznačně vede oblečení nad dítětem a dítě nad mámou.

Je to totiž poprvé, co ho "nutím" se něco naučit a přiznám se, že teda moc nevím, jak na to. Pokud měl někdy předtím senzitivní období* na oblíkání, tak jsem jí celkem úspěšně zabila svých spěcháním. Takže on se teď nechává s radostí obsluhovat a mručí, pokud obsloužím jeho sestru před ním (jeho potřeby jsou přece mnohem důležitější, že?). A taky mi přijde, že to na mě dost hraje, že neumí. Párkrát jsem ho přistihla, že ví, jak na to, ale mladému pánovi se prostě nechce. Radši tu běhá se spodkama u kotníků (má si je vytáhnout nahoru) až mu spadnou, nosí triko na hlavě a hrozně se směje, jak mu plandaj rukavy, když otáčí hlavou, tahá tričko dopředu a myslí si, že ho tím svlíkne...jo, věčně tu běhá polonahej, protože ví, že mě časem ty nervy rupnou a pomůžu mu.

Začala jsem se začátečnickými úkoly, většinu umí od roku, ale prostě jsem nepožadovala (chyba! chyba! u Stázky už nikam spěchat nebudu, myslím, že pojedou s Téčkem stejným tempem), takže:
svlíknout kalhoty (ty stáhne, ale přes chodidla už nepřetáhne, protože co kdyby se popálil, že? Takže tu chodí s kalhotama u kotníků a čeká až mu prostě spadnou), natáhnout kalhoty/spodky (s provlíknutím nohou mu stále pomáhám, ale zdá se mi, že začíná chápat princip, že tu díru musí držet, nicméně se o to alespoň v mé přítomnosti, nepokouší), sundat čepici, rozepnout zip u bundy a mikiny (líbí se mu "bojuj", na to se z nich aktivně i snaží dostat), boty si teď nesundavá, protože to je vyšší dívčí, když má přes ně oteplováky, nicméně od podzima umí, dokonce se uměl i obout. Čepici si stále oblíká tak, že si jí položí na hlavu. Snažím se mu vysvětlit princip svlíkání trika, ale zdá se, že to buď dělám blbě já nebo on.

Pořídila jsem mu dva věšáčky, kam si věší bundu a kalhoty, to ho děsně baví. Blbý je, že ten na kalhoty spadnul a nemůžem ho najít, aby ho tatínek zase zpátky přilepil. Věřili byste, že se mi nedaří sehnat samolepící věšáček v Tallinnu? (ty na navrtání by měly dlouhou dobu přidělání). Taky má pod bundou na zemi košíček, kam si dává rukavice, čepici a nákrčník. Taky super nápad. Ještě mu chci udělat z izolepy parkoviště na boty. Momentálně ho děsně baví je házet co nejdál od vchodových dveří.

Ale jo, každým dnem se zdá, že je smířenější s tím, že osobní sluha, máma (mimochodem, už jsem pojmenovaným členem domácnosti - říká mi bába) přestává fungovat a musí se snažit sám.

*co to je se dá vyhledat pod základní Montessori terminologií