Jak budovat dobré sourozenecké vztahy

V tomhle článku chci vypíchnout pár bodů ze dvou knih, Sourozenci bez rivality a Peaceful Parent, Happy Siblings. Díky těmto knihám jsem získala nový pohled na to, jak se chovat, aby to tak nějak fungovalo, protože pokud bych to dělala "intuitivně", tak bych opakovala vzorce ze svojí rodiny, a tedy hodně podporovala rivalitu.

• Mít s každým dítětem hluboký/blízký vztah, aby nemělo pochybnosti, že miluju toho druhýho víc než jeho (Peaceful Parent, Happy Siblings) - ona celá ta "nevýchova" se zakládá na tom, že člověk má s dětmi neuvěřitelně blízký vztah, a díky tomu 1) rodič ví, jak na ně a za 2) děti se chtějí zavděčit a proto jsou motivovány poslouchat. Vychází se z předpokladu, že děti jsou a chtějí být "hodné". 
• Chováme se k sobě všichni tak, jak chceme, aby se ostatní chovali k nám - takže se k sobě snažíme chovat hezky, nebijeme, půjčujeme si věci, pomáháme si..., protože děti jsou opice a dělaj to, co dělají dospělí. U nás to tak funguje na 99%.
• Pokud trváme na dobrých vztazích mezi dětmi, přinese to špatné vztahy. Pokud povolíme špatné vztahy mezi dětmi, vede to k vztahům dobrým (přesná citace ze Sourozenců bez rivality). Prostě nemá cenu děti nutit, aby se milovaly. Od začátku jejich sourozencování razím heslo: "nemusíte se milovat, ale musíte se respektovat", což znamená, že jsem se nehroutila z toho, že Téčko ségru první 3 měsíce ignorovalo, ale nesměl jí ubližovat. I teď nedělám vědu z toho, že jí občas praští v zápalu ochrany svých práv. Prostě jí neumí jinak zastavit než že jí chytí za hlavu, no...a ona se zase nenechá zastavit a plazí se dál. 
• Trávit s dětma spoustu a spoustu času (Peaceful Parent, Happy Siblibgs) - protože tím, že jsem s nima, plním jejich emoční nádrže + učím je, jak spolu vycházet (doufám, že se mi to v budoucnu vrátí) + budujeme si spolu blízké vztahy (mě osobně chybí vzpomínky na to, jak si s námi rodiče hráli...prostě být s dětmi je důležitější než úklid, protože nepořádek má nepříjemnou vlastnost, a to znovu a znovu se vracet, zato tyhle pidilidi už takhle pidi už nikdy nebudou). Jak už víme z předchozích bodů, když maj děti pocit, že jsou jejich potřeby vyslyšeny a naplněny, míň pruděj jak rodiče, tak i sebe navzájem. A někdy dokonce kvůli tomu popřou sami sebe a nechaj rodiče kojit sourozence v klidu. 
• Hračky - v Peaceful Parent, Happy Siblings se píše, že hračky jsou jakýmsi prodloužením dítěte samotnýho, že hračky jsou jakoby součástí dětí a proto je pro ně tak těžké se o ně dělit, protože se dělí vlastně o kus sebe. Přiznám se, že nevím, na kolik to je pravda. T. nemá problém půjčit jakoukoli hračku, pokud si s ní nehraje a pokud se zeptám. Zeptání se je ovšem klíčovým bodem. To takhle vymručuje, že mu Stázka cucá něco na druhé straně pokoje, stačí se zeptat, jestli si to může půjčit, v 99% případech řekne, že jo. Děti jsou podle obou knih zrozeny pro střídání se u hraček, nikoliv k nucenému rozdělení se. Prostě si jeden hraje a ten druhý musí počkat až na něj přijde řada - hezká teorie, která u nás prostě nefunguje. To ale nic nemění na tom, že to těm dětem furt dokola opakuju, třeba jim to jednou dojde. To, co funguje je, že Teodor praktikuje na ségru "distract and redirect", horší to bude až Stázka nepůjde opít kostičkou lega, když mu jde po stavbě. Teda ono to občas nefunguje už teď, ale přece jenom není pořád až zas tak umanutá. Taky se učí, že pokud nechce, aby mu něco ocucala, má si to dát na gauč. Až si holka stoupne, budeme mít  zase o problém víc k vyřešení. Horkou novinkou je kobereček, který se u nás před pár dny zabydlel - ta idea je prostě skvělá. Montessori byla skutečně geniální - pokud dítě pracuje/hraje si na koberečku, je to jeho prostor, do kterýho mu druhý nemůže vstoupit bez zeptání. Je mi jasný, že to bude nějakou chvíli trvat než to začnou respektovat, ale až začnou, bude to vysvobozením pro matku :-)
• Snažit se podporovat společené aktivity (Peaceful Parent, Happy Siblings, Sourozenci bez rivality), i když mi je u nich občas úzko. Video není pro slabé povahy. Jinak občas spolu dělají i něco, s čím vnitřně souhlasím, jako že se chytaj za ruce, Téčko jí kutálí (to dokáže jen pokud Stázka spolupracuje) a nebo jí dělá vařila myšička kašičku.

• Nesrovnávat - s tímhle zatím nijak zvlášť problém nemám.
• Nestavět dětí do rolí - ty seš hodná holčička, ty seš uličník, seš velkej kluk...
• Snažit se pochopit, co a proč to vlastně batole dělá - občas to totiž někdy vypadá, že Stázce Téčko ubližuje, ale on se přitom snaží o úplně něco jinýho, třeba z pod ní vyndat kostku lega. Nebo jí zastavit na cestě z postele (on jí fakt drží, když se Stázka chce vrhnout na zem). 
• S každým dítětem trávit čas bez toho druhého - to je totiž děsně pozitivně nabíjí a mě taky. Jít ven s jedním dítětem je totiž lepší než se dvěma. Navíc je to prima si od sebe na chvíli odpočinout, škoda, že nemáme hlídací babičky.
• Občas dětem připomenout, že je ten druhý má rád.