Vedro

Dneska do Estonska dorazila teplá vlna a zdá se, že tu i nějakou dobu zůstane. Původně jsem plánovala strávit část dne u moře, nechat děti se čvachtat a užívat si nekonenčný pískoviště. Ale ráno foukalo a zdálo se, že předpověď počasí byla ohledně teploty tak trochu optimistická. Takže jsem rozhodla, že si uděláme líné dopoledne (protože to byl první den v tomhle týdnu, kdy jsme nikam nemuseli). Děti byly ovšem jiného názoru a věčně kňouraly, něco se jim nezdálo, prostě prudily. Na to je nejlepším řešením je vzít ven - oblíkla jsem je (plus vzala psa) a vyrazili jsme do obchodu pro maso a zmrzlinu. Jakmile jsme vylezli ven, bylo jasný, že teplota v mezičase stoupla tak o 10°C, takže zase děti svlíknout.

Stáz je vtipná, chvíli jde sem, pak zas tam, pak zase doleva, pak uvidí kamínek, který musí sebrat...Jo a taky se umí vykroutit z pásů na Bee, pokud má zapnutý jen 2.

Konzumace zmrzliny bude asi naší denní činností, protože Teodora nutí používat jazyk, tedy trénink pro řeč.

Dojeli jsme domů, Stáz usnula a já si s T. hrála s vláčkama a schleichama. Po obědě (jíme po probuzení Áčka) jsem nás s vypětím všech sil vypravila k jezeru (radši bych se válela s knížkou v posteli), Téčku jsem slíbila kačeny. Takže celou cestu jsem poslouchala ká-ká, ani u prasete v útulku jsme nezastavili, jak moc se na ně těšil.

U nás se nekreslí hlavonožci :-D (jen ten ocas jsem prasátku dokreslila já)

Na jezeře, překvapivě, nebyla ani jediná kačena. Nečekaně to přešel jen s párkrát smutně vyřčeným ká-ká a několikrát ukázal, že chce kačenu tady a tady. Pak začal házet kamení do vody, ze kterýho si pozdějš udělal senzomotorický vodní chodníček.

To, že Stáz se vrhne do vody, bylo naprosto jasný, takže zásoby oblečení na převleční jsem měla s sebou.

T. se nakonec přidal taky.  

Když jsem na ně koukala, jak se spokojeně čvachtaj v tý ledový vodě, tak jsem si říkala, co by tomu řekla většinová společnost "vždyť nastydnou" nebo"budou mít zápal plic". Vzpomínala jsem na svoje dětství, kdy jsem nejednou vymrzla a vlastně se nic nestalo. Taky se mi vybavovaly takový ty hlášky, že "dnešní děti nemaj ani poškrábaný kolena" (jeden čas na facebooku letěl takový ten soupis, že naše generace měla super dětství, protože víme, co má tužka a kazeta společnýho, že jsme znali odřená kolena apod.) - ale vždyť to jsme my, rodiče, kdo rozhodují (aspoň do doby než dáme děti do školky), jaké dětství bude mít jejich dítě. Jestli je necháme cákat se v kalužích, trochu vymrznout v ledový vodě, občas odněkud spadnout nebo je radši usadíme v bezpečí domova na gauč a dopřejem jim pasivní zábavu (nic proti tomu v rozumném množství, Téčko se taky dívá na youtube). Jsme to my, kdo jim předává hodnoty a náhled na svět. Taková ta hláška, že děti jsou krutý, je podle mě důsledkem zrcadlení rodičů - jeden můj bývalý spolužák je velkým podporovatelem antimigrační politiky, párkrát jsem rozklikla komentáře a nestačila se divit, spousta lidí vidí svět strašně černo-bíle, nemůžeme od dětí takových rodičů očekávat, že budou tolerantní, že. Jsme to my, kdo tvoří další generaci, takže z toho, že je taková nebo maková můžeme vinit především sebe. Jasně, je tu spousta proměných, ale prostě náhled na svět začíná doma. A já doufám, že moje děti budou mít takové to jednoduché dětství s nekomplikovanou zábavou, ne milionem kroužků, ne přehršlem podnětů a že si budou umět hrát.