20+2

Děti opět oslavily měsíčniny, Stázce bylo včera 13 měsíců a Téčku je dneska přesně o 2 roky víc. Měla jsem jasnou představu, jak by úvodní fotka mohla vypadat...usmívající a objímající se děti někde v lese...

Upřímně, tohle je jediná publikovatelná fotka. Teodor místo aby jí objímal, tak do ní strkal, pak přišel na to, že to je děsná zábava, takže skvělá příležitost si opět připomenout, jak se k sobě navzájem chováme. A ani jeden neměl moc času se dívat do objektivu. No nic, tak třeba za pár měsíců mi ta sourozenecky zamilovaná fotka vyjde :)

Teodorovi se prořezaly všechny zuby (díky Bohu) a Stázce začaly růst (proč se děti neroděj se zubama?) - dneska se jí doprořezal druhej - proto tedy nadpis článku 20+2. Teď, když na ten nadpis koukám, tak mě napadlo, že by se mohlo zdát, že to je týden těhotenství. Ne, fakt není. Dvě děti jsou tak akorát, někdy moc, někdy málo, ale rozhodně třetí teď ne.

Říká se, že první rok se dvěma dětma je nejnáročnější, já bych řekla, že teprve teď to začíná bejt mazec. Jako ne že by ten první rok byl úplně jednoduchej, ale prostě teď to je náročnější, třeba v tom smyslu, že

• Vstávaj o 2 hodiny dřív než na podzim nebo v zimě (delší dny jsou sviňa), ale chodí spát v podobnou dobu, takže Téčku nějaká ta hodina spánku chybí. Řešením by bylo spaní přes poledne, ale vidět ho do 10 večera od 6 rána by mě asi položilo.
• Stáz je záškodník - když chcem s T. hrát nějakou stolní hru, tak nám bere figurky, sedá si na herní plán. U puzzle nám bere dílky a rozhodně se nenechá opít rohlíkem, prostě jde po tom, co máme v ruce my. Ani knížku si v klidu nemůžem přečíst, protože si na ní buď sedne nebo se nám jí snaží vyrvat z ruky. Když T. ječí, snaží se ho potěšit tím, že mu začne nosit jeho nedotknutelné schleichy nebo vláček. Fakt dík jako. 
• Každej má jinou představu, jak bychom měli trávit čas venku - Stáz je statická, potřebuje ochutnat, co nejvíc z jednoho místa, T. je chodec. 
• Stáz je všude a nikde. Má talent najít vodu - někdy se ptám, kde se všechna ta voda v bytě bere?
• Stáz se nebojí házet nádobím - T., když kramařil, tak ho opatrně vyndaval, Stáz si stoupne na stůl a hází do dálky. 

Shrnu-li to, Stázka je typický roční batole a prostě to s ní není jednoduchý. Na druhou stranu jsem ale čekala, že to s ní bude mnohem horší. Ona je totiž pořád takový to spokojený dítě, co brečí jen, když si natloukne (a ne vždycky), nebo se jí vezme něco z ruky (přitom stačí říct "dej" a ona to děsně ráda/pyšně předá), ale nikdy brek netrvá dlouho. A vztekání jako takový zatím ještě nepřišlo. V noci spí, ona fakt spí celou noc, pokud Teodor neprudí. Teď se teda budívá, protože jí rostou zuby, i přes den je plačtivější, což je pro mě nezvyk. Ta spodní jednička jí roste stejně křivě jako jí má Teodor a já :-/

Stázka je naše vopice - pořád někde leze - ale Piklerův trojúhelník zatím ještě nepřeleze, bojí se - dávám tomu maximálně měsíc - a taky se děsně vopičí. I lektorka na józe říkala, že je pohybově nadaná. 

O tom, že Teodor si vymýšlí vlastní znaky k těm slovům, co umí říct, jsem už psala. Stázka jich tak půlku už má zmáklou (co jí vlastní motorika dovolí) - pár triků zachyceno ve videu od první minuty - tu první jsem jí nechtěla rušit od činnosti. 

Říká:

"af" pro haf

"koko" pro slepici (ale podle mě slepici nepozná, prostě to slovo jen zopakuje)

"mimi" - to ví, že je panenka,

"bum"

 "am" pro ham

"bam" pro bim bam

"mama" pro mámu

"nenene" 

"da" jako ano

"de" jako dej

"na" jako na

"bíp" pro píp-píp (ptáček, taky jen bezduše opakuje, ptáčka asi taky nepozná)

"bí-bí" pro rybu (to podle mě taky jen opakuje, rybu nepozná)

"ká-ká" pro kačenu (pozná ty kačeny, co máme doma, ale jestli by poznala jinou?)

"ga-ga" pro husu (to asi spíš jen opakuje po Téčku)

"brm" pro auto

"pá-pá" nebo "bá-bá" pro pápá

"ap" pro hop, obzvlášť když stojí na svojí jídelní židličce, péruje a řiká si u toho "ap, ap", tak je mi trochu úzko.

a určitě ještě něco...jako řekla bych, že je na tohle fakt šikovná.

Momentálně se snaží utíkat a skákat (opět kopíruje Téčko), v MHD se už díky držení za opěradlo málem odlepila od země...Přijde mi, že je podstatně rychlejší chodec než byl T. v jejím věku, ale možná si to pamatuju špatně. Začaly jsme s tréninkem chůze ve městě, i když to je o nervy, tak to považuju za důležitý - u Teodora se to vyplatilo, od začátku se pohybuje v provozu, takže se velice rychle naučil před silnicí zastavit a málokrát se mi stalo, že by mi do silnice utíkal (samozřejmě v tomhle naprosto telecím věku kolem roku jo). Teodor si při tomhle tréninku spokojeně hoví v kočárku, zatímco babky na něj opovržlivě koukaj (začala hřbitovní sezóna a tedy opět příběhy s důchodcema v MHD) a Stáz je v sedmym nebi, že má rozlet.

Potvora mi tohle dělá i v MHD a řve u toho, babky z toho nemůžou a dávaj mi jasně najevo, že to dítě týrám. Až mě pustěj sednout, tak by Stáz mohla bejt míň vokální, ale jestli si myslej, že v kočárku by ani nedůtala, tak to se pletou. Jak to ty lidi dělaj, že jejich děti v kočárku seděj a prostě koukaj do blba??? To naše děti teda nedokážou (ok, Téčko už teď jo). 

Koukala jsem na post z doby, kdy Teodorovi bylo taky 13 měsíců a uvědomila jsem si, jak o moc víc mi pomáhal, resp. měla jsem čas na jeho pomáhání, teď preferuju dělat si věci sama, což ne vždycky vychází. S čím mi pravidelně pomáhá je, že mi podává nádobí z myčky. Občas jí nechám nosit prádlo do pračky, případně vyndavat. (zapomínám dokumentovat) 

Podávání nádobí má mnoho podob.

Na povel pohladí psa i Teodora, donese něco někomu a obecně je s ní sranda. O svoje jídlo se dělí se psem, kterej teda většinu nežere, ale to jí teda vůbec nevadí...za pár hodin si to z tý země sebere a sní. Stále především kojená, jídlo je spíš na zpestření, chápe nočník - resp. ví, že když se vyčůrá, může se v něm pak máchat. Jen je problém, že jsem na to lemra, dávám jí jen po spaní. 

Vyleze si na židličku a dojí po bráchovi snídani.

Věčně nosí na ruce boty. Na józe to je vtipný, když tam pochuje s cizíma botama a dává je cizím lidem. Jo, jóga je utrpení pro matku, barefůtová kamarádka to nazývá "great teaching moments".

Teodor

Teodorek se v den svých 37 měsíčnin naučil říkat "mňaU", dokonce říká di-no,no-no, di-di, dino-no...ale furt mu nedochází, že by to mohl říkat jako slovo, prostě dino je furt jen "di", tak jako ostatní slova jsou jen 

první slabika, vo(da), ká(ně), ko(s), mo(týl), po(moc), asi říká ještě něco, ale to si nevybavím. Má dvě slova: kytí a kapka, co jsou nezdvojený slabiky. Jo, prostě čím dál víc věřím, že začně mluvit, že do léta už by ty dvojslabičný slova mohl dát. Za 3 týdny letíme do ČR, tak to snad zase trochu pomůže. 

Jinak vidím posun v myšlení, už to je fakt malý dítě, ne žádný batole, hraje si a dokáže si hrát sám dlouho, dokonce jsou první pokusy hry na něco. Pořád to je ale náš malej prudič, co z mýho pohledu nedělá nic moc užitečnýho, pomáhat se mu moc nechce (ale když už pomáhá, tak to je pomoc), záškodničí, ale narozdíl od Stáz to dělá úmyslně a přesně ví, za kterou niťku zatíhnout, oblíkat ani svlíkat se mu moc nechce (předpokládám, že se to naučí spolu se Stáz), rád se stále nechává krmit...

Pomáhá mi se Stáz, houpe jí na houpačce (i když houpačku nemá vlastně ráda), vozí jí v kočárku, když někde dělá nějakou neplechu, přijde mi to říct, vlastně jí nijak moc neubližuje (fakt pomohla věta z Aha! rodičovství - "Když ti Stázka bude něco brát, přijď za mnou, já ti pomůžu. Vždycky ti pomůžu" - a modeluju mu, jak to má řešit. Podle mě se takhle nestavím do role soudce ani rozhodčího, ale učím ho, jak to má řešit až bude umět mluvit a zároveň není v tý situaci ponechanej sám, protože on má vlastně jen jednu možnost - vzít jí to násilím a pak jí ještě jednu uštědřit, aby to už nikdy nedělala. 

Miluje teď procházky do lesa, chodíme koukat na brouky, hledáme kytí, koukáma na ptáky (nedávno jsem zjistila, kolik jich už poznám), potřebujem koupit dalekohled...Taky začíná chápat, že věci se mění (že ze semínka bude kytí, že z vajíčka se vylíhne pták - na youtube se daj najít videa líhnutí, to jsem koukala). 

Počítá do pěti a pokud chce ukázat, že je něčeho hodně, tak ukazuje 10 :-)

Ze zvířat stále miluje psy, prasata, selata a kačeny. Nutí mě ho oslovovat "sele" a Stázku "prase" - ona totiž takový malý prasátko je...