To nám takhle jednou v březnu v emailu přistál dotaz, jestli se nechceme zúčastnit rodinného dne v jednom mateřském centru. Barefůtová kamarádka hned věděla, o jaké centrum jde a říkala, že ať do toho jdem, že tam bude spousta potencionálních klientů. Tak jsme si řekli, proč by ne, registrastrační poplatek 50 eur, to není tak zlý (při cenách toho, co prodáváme) a třeba tam zbohatnem, že. Přesunuli jsme oslavu narozenin dětí na předchozí víkend, zaplatili poplatek, slíbili cenu do tomboly (20 éček) a čekali jsme.
V pátek (před dnem D) se tatínek zeptal, jestli se budem balit ráno nebo už teď. Řekla jsem, že by asi bylo dobrý se připravit předem než to honit na poslední chvíli - vytáhli jsme tedy můj kufr, se kterým lítám do ČR a začali se dohadovat, co vzít s sebou. Kupodivu jsme se relativně shodli. Chudák tatínek celou noc popisoval zboží cenovkama. Děti měly čerstvou rýmu, takže bylo jasný, že akce s nima bude lahůdka.
V sobotu tatínek vzal kufr a baťoh plnej hraček a vyrazil na místo konání sám, protože nač tam ty děti (sebe) trápit dýl než bylo nutno, že? Já během další hodiny děti oblíkla, dobalila zbytek šátků, co se tatínkovi nikam nevešel a vyrazili jsme. Parkování kočáků venku mě dost nepříjemně překvapilo, protože jsem naše věci měla naházený v košíku bez nějakého systému - odnýst několik šátků v plastových obalech + potřeby dětí + 1 zdrhající batole...no, nebylo to úplně ono. První dojem - máme největší počet členů obsluhy na stánek. Což o to, já bych i nechala našeho tatínka tam bejt samotnýho, jenže on o nošení dětí nic neví a o barefootu si myslí, že to je pěkná blbost. Další dojem, budili jsme celkem pozornost naší trojjazyčností. A pak když jsme ještě oba promluvili estonsky :-))
Pobyla jsem tam s dětma hodinu a půl, během niž Stáz vymýšlela neustále nové zdrhací strategie, Teodor si vyrobil ponožkovýho králíčka plněného rýží (rozmetání rýže úplně všude bavilo obě děti stejnou měrou) a obecně se tam děti dost nudily a my taky. Nikdo k nám moc nezašel, nebo jen tak prohlídli, ale fakt nikdo nic nekoupil. Jen pár lidí zaujaly Froddo Prewalkers, jinak šátky nic, hračky taky ne. Stáz se kolem poledne začalo chtít spát, prudičství jejího staršího bratra nabíralo na obrátkách, takže jsme jeli dom a tatínka tam nechali (samozřejmě v tu dobu se několik lidí přišlo zeptat na barefoot boty). Neprodali jsme fakt nic, vizitek jsme rozdali jen pár a jen jsme se zprudili - ono táhnout ty hračky MHD v kufru a baťohu, nic moc, táhnout nachlazený děti MHD, taky nic moc...tak jsme hračky zpruzeně zase uklidili a shodli se, že naše cílová skupina je prostě online.
V noci z pondělí na úterý jsem padla - horečky 38.5°, zvracení a zatvrdlý mlíko, krušná noc to byla. Naštěstí v úterý tatínek zůstal doma - z toho dne si nepamatuju vůbec nic - prostě jsem ho prospala. Ve středu mi už bylo líp, tak jsem s dětma zůstala doma sama - děti po dni s tatínkem měly zájem o den s maminkou, jenže mě bylo furt blbě (ale byla jsem schopná fungovat), takže jsem na ně byla protivná. To vedlo k tomu, že ve čtvrtek už byly protivní i oni. V pátek mi už bylo hej, ale děti rozbitý a táhne se to s náma jako smrad. Strašně moc bych chtěla zase ten vztah s nima (hlavně teda s Téčkem, Stázka je one big happy gal) navázat, ale T. to sabotuje jak jen může. Racionálně vím, že to dělá, protože chce pozornost a ten vztah navázat, ovšem moje emoce jsou stále mimo mou kontrolu. Jsem protivná i sobě samotný, ale nejsem schopná s tím zatočit. Tak snad v pondělí :-)
 |
| Stázka poprvé v kaluži. |
No comments:
Post a Comment