Už přes rok je tu s námi

Dneska tomu je rok, co jsme si donesli domů naší čtyřkilovou holčičku. Google Photos mi připomněly i jiné události toho dne...třeba tohle ve vaně mě po příchodu domů málem položilo. 

Ti, co mě sledují delší dobu ví, jak strašně miluju zahradničení našeho tatínka, a tuhle kytku nám dala tchýně asi jako pomstu či co - děsně rychle roste a snadno se množí. Asi před měsícem jsem mu 3 květináče vyhodila a on si toho ani nevšiml :-D 

Z toho hadrovitého tělíčka, co jen viselo na prsu, spalo nebo kakalo vyrostla tahle žížala, co nám asi brzo vyleze i na okno (tipovačka - kdy se tak stane?)

Stázka je výborná. Ze spavý (a tak trochu ošklivý) šunky vyrostla krásná živá holčička, která má vnitřní nutkání všude vylízt, na všechno si šáhnout, ochutnat a nakonec se stulit mámě do klína. Náš tulínek nás všechny naučil se mazlit, díky ní je i z Téčka mazel první kategorie. Nicméně Stáz se nedá a klidně se mezi nás vecpe a dělá jako že ona tam byla první. To teda vyfocený nemám, ale určitě si to umíte představit.

Ten rok s oběma dětma byl jízda, ale rozhodně to nebylo tak hrozný, jak se všude píše. Jako jo, nenudila jsem se, ale rozhodně touhu děti zabalit a poslat babičce jsem měla méně často než bych čekala a z okna jsem měla chuť skočit jen párkrát :-) Někdy mě napadalo, že kdyby bylo jen Téčko, tak už by to byla krutá pohoda, ale zase ty dvě děti tomu mateřství dávaj úplně jinej rozměr. Teď, když jí Teodorek přestává brát jako nutný zlo, si říkám, že to fakt za to stojí. Ode dne Stázčiných narozenin jí Teodor objímá, hladí a já se dojímám. Jako jo, pořád to není značka ideál, pro ránu nejde daleko (i když teď mám světlejší období, kdy jen ječí "neee, nenenenenene" (a Stáz se mu směje do očí) a nejde po ní fyzicky), ale vše s mírou.

Nevím, jestli to je dobře, ale učím ho, že když je Stáz někde ve výšce, tak že jí nesmí mlátit, že když jsou oba na podlaze, tak budiž, ale prostě když by spadla odněkud, tak by si fakt mohla ublížit. Zatím to respektuje.

Stázka je imitátor - imituje Téčko, nás...a je u toho děsně sladká. Když tu Téčko řve "nenene", tak ona se směje, kroutí hlavou a říká "nenene", načež Téčko nas*aně začne řvát "dadada" (ano-ano-ano) a Stázka hned začne přikyvovat se slovy "da-da-da-da". Moje máma jí velice rychle naučila pá-pá, takže věčně všichni máváme. Pak taky napodobuje cvičení, co děláme s Teodorem (Téčko teď hrozně rád cvičí)- T. si začíná vymejšlet vlastní znakovou řeč, je u toho dost konzistentní a přiznám se, že moc nevím, jestli to podporovat nebo ne. 

Tady děsně prudila až mi došlo, že chce držet psa na vodítku. Jo, děsně ráda si sundavá čepici a já jí jí pak nemůžu nasadit.

Ve slovníku má slova: am - ham (jakmile někdo něco jí, tak přijde, jasně řekne "am" a otevře pusu :), va-va-va (haf-haf-haf - va-va-va má odposlouchaný od T.), máma, , bu - bum (když T. říká bů-bů, tak taky opakuje bubu), mimi (to opakuje po T., význam nezná), da (ano, odposloucháno od T., význam asi taky moc nechápe), ne (význam chápe částečně), de -dej, na - na. Dokonce jsem jí slyšela říkat "o", tedy písmeno, co se T. naučil před pár měsíci. 

Začala jíst, teda v ČR byla nenasytná, teď už to zas polevuje. Jako u babi asi nabrala, protože v úterý na kontrole u mudry měla 8843 gramů (výšku nevím, ale tak 77 cm má) a obecně mi přijde těžší, no, tady to zase shodí. V den narozenin by také nalezen první zub, pravá dolní jednička, Téčko mělo jako první zub levou dolní jedničku. Doufám, že se nebude ozubovat tak dlouho a bolestivě jako T. 

Každopádně Stázka je taková, jakou jsem si jí vysnila. Ač je lezec, zatím jsme nebyli ani jednou na pohotovosti (s T. v tomhle věku už 2x), nikdy nepotřebovala žádný léky, nikdy nebyla na operaci (jako T.), obecně je zdravotně i vývojově (zatím) bezproblémová a i povaha se zdá býti značně nekomplikovaná (ač se teda poslední dny nebojí dát najevo, že ona si něco představuje jinak než já). Prostě holčička za odměnu. :)