Jaro aneb splněný sen

Celou zimu jsem se těšila na jaro a na to, že Stáz bude chodit a obecně že ty výpravy ven budou příjemnější. Jaro se někde zapomnělo, stále nám tu občas zasněží, Stázka začala chodit mnohem později než jsem očekávala, ale zase se rychle zlepšuje, ovšem jinak to je přesně jak jsem si vysnila. I to vypravování se není už takovej oříšek jako bejvávalo, oba dva totiž ven chtěj, tak spolupracujou (Teodor stále při oblíkání nemá ručičky a na každou pobídku, aby si to zkusil sám, odpovídá roztomile "ma-ma", ač dnes si sám nasadil čepici, což mi dodává víru, že se jednou oblíkne sám a že i začne mluvit) a já jsem si v tom, co kdy komu oblíknout, udělala celkem fukční systém.

Venku to je s nima super, Stáz to konečně baví a může objevovat svět sama za sebe, Teodor se už taky smířil s tím, že Stáz se po zemi pohybuje vlastníma silama. Sice občas narážíme na problém, že každý by potřeboval jiné tempo, ale obecně se umíme tak nějak dohodnout.

A takhle občas jdem domů, vždycky mám pocit, že u toho vypustím duši a slibuju si, že příště vezmu buďdvě nosítka nebo nosítko a kočár. Stáz nemá čepici, protože si jí věčně sundavá. Dneska objeven trik - s rukavicema jí neumí sundat.

Ona je hustá, klidně si do tý louže lehla a zkoušela se napít. 

Chodítko pro Stáz je super vynález, zrychlí jí asi 150x, nemá totiž čas okusovat každej kamínek a projít každou louží. Samozřejmě, že když měl T. dneska kočárek, tak ho ona musela chtít tlačit - T. si dal záležet, aby byl na řadě vážně dlouho a Stáz ukázala, že se nebojí praštit sebou na zem, aby ukázala, jak moc ten jeho kočárek chce. A ta její radost, když konečně na ní přišla řada. T. samozřejmě miluje ten její vozíček :-)

Výpravy k lesu jsem zrušila, divnej chlap měl blbý kecy + děti se odtama vracely děsně špinavý.

Jako co se týče pobytu venku, chrochtám si blahem, jen by mohlo bejt teplejš, občas mi je vážně zima. A ty dvě děti jsou super, za pár měsíců se snad zabaví spolu samy a já budu mít klídeček :-p