Jak jsme s Téčkem pekli perníčky

Ukázalo se, že babička nemá s batolátkem nekonečnou trpělivost, ostatně se jí nedivím, Teodor je stále víc záškodník než pomocník, takže jsme se do perníčků museli pustit spolu. Babička se ztratila do města, tatínek jel nakupovat, takže nebyla jiná možnost než překročit svůj vlastní stín a dát se do toho.

První plech šel skvěle, Teodor si hrál v obýváku s vláčkem a očividně jsem mu nechyběla. No, on mě taky ne :) Když jsem začínala druhej, mládě si vzpomnělo, že má taky mámu a že by určitě ocenila pomoc. Poučen z předchozího pečení s babičkou, šel rovnou po vykrajovátkách a jál se je obtiskovat (princip vykrajování jde mimo něj) do mýho těsta. Hm, takže znova vyválet a dát mu vlastní placičku. Ale co to? Dítě vlastní placičku ignoruje a chce dál obtiskávat na tu mojí (asi se mu zdálo, že na tý svojí má málo prostoru pro kreativitu?), hlavou se mi honí kdejaká poučka, ale nic, co by se zdálo jako efektivní strategie, jak dítě přesvědčit, že tohle je maminky a on má svoje. Nakonec asi uznal, že máma bude furt opakovat to samý (tohle je maminky, támhle má Teodorek vlastní...), dokud to nevzdá, takže v rámci Moudřejší ustoupí začal obtiskávat do svýho těsta.

Na Modrém koníkovi jsem si přečetla, že je lepší těsto pomazávat vajíčkem až po upečení, zdálo se mi to dost rozumný, takže jsem se to rozhodla vyzkoušet. Vyjednávání se synem o tom, kde si bude obtiskovat mě tak rozptýlilo, že jsem na nějaký vajíčko úplně zapomněla. Takže šup namazat, u toho hlídat batole, aby si hledělo vlastní placičky, a pak dát to skoro právě vytažené na chvíli zapíct do trouby.

Plech číslo 3: Dítě si hledí vlastní placičky, ALE potřebuje moje vykrajovátka, takže jakékoli mám v ruce, tak zrovna to potřebuje. Naštěstí chápe princip kus za kus, takže mám čím vykrajovat. 

Plech číslo 4: Dítě začíná syslit vykrajovátka a nechce je dát. Po nějaké době to vzdává a odchází. 

Přetahovaná o hvězdičku, prase jsem se ani nepokoušela od něj získat.

Závěrem bych chtěla vyjádřit obdiv všem, kdo s malejma batolatama pečou dobrovolně a často. Já z toho byla tak vyřízená...musela jsem pracovat rychle, sledovat troubu, myslet na vajíčka, sledovat dítě...Jo a perníčky jsou letos výborný :-)