Zkušenost za 70 éček aneb o bolístkách minulého týdne

To nám takhle jednou v březnu v emailu přistál dotaz, jestli se nechceme zúčastnit rodinného dne v jednom mateřském centru. Barefůtová kamarádka hned věděla, o jaké centrum jde a říkala, že ať do toho jdem, že tam bude spousta potencionálních klientů. Tak jsme si řekli, proč by ne, registrastrační poplatek 50 eur, to není tak zlý (při cenách toho, co prodáváme) a třeba tam zbohatnem, že. Přesunuli jsme oslavu narozenin dětí na předchozí víkend, zaplatili poplatek, slíbili cenu do tomboly (20 éček) a čekali jsme.

V pátek (před dnem D) se tatínek zeptal, jestli se budem balit ráno nebo už teď. Řekla jsem, že by asi bylo dobrý se připravit předem než to honit na poslední chvíli - vytáhli jsme tedy můj kufr, se kterým lítám do ČR a začali se dohadovat, co vzít s sebou. Kupodivu jsme se relativně shodli. Chudák tatínek celou noc popisoval zboží cenovkama. Děti měly čerstvou rýmu, takže bylo jasný, že akce s nima bude lahůdka. 

V sobotu tatínek vzal kufr a baťoh plnej hraček a vyrazil na místo konání sám, protože nač tam ty děti (sebe) trápit dýl než bylo nutno, že? Já během další hodiny děti oblíkla, dobalila zbytek šátků, co se tatínkovi nikam nevešel a vyrazili jsme. Parkování kočáků venku mě dost nepříjemně překvapilo, protože jsem naše věci měla naházený v košíku bez nějakého systému - odnýst několik šátků v plastových obalech + potřeby dětí + 1 zdrhající batole...no, nebylo to úplně ono. První dojem - máme největší počet členů obsluhy na stánek. Což o to, já bych i nechala našeho tatínka tam bejt samotnýho, jenže on o nošení dětí nic neví a o barefootu si myslí, že to je pěkná blbost. Další dojem, budili jsme celkem pozornost naší trojjazyčností. A pak když jsme ještě oba promluvili estonsky :-))

Pobyla jsem tam s dětma hodinu a půl, během niž Stáz vymýšlela neustále nové zdrhací strategie, Teodor si vyrobil ponožkovýho králíčka plněného rýží (rozmetání rýže úplně všude bavilo obě děti stejnou měrou) a obecně se tam děti dost nudily a my taky. Nikdo k nám moc nezašel, nebo jen tak prohlídli, ale fakt nikdo nic nekoupil. Jen pár lidí zaujaly Froddo Prewalkers, jinak šátky nic, hračky taky ne. Stáz se kolem poledne začalo chtít spát, prudičství jejího staršího bratra nabíralo na obrátkách, takže jsme jeli dom a tatínka tam nechali (samozřejmě v tu dobu se několik lidí přišlo zeptat na barefoot boty). Neprodali jsme fakt nic, vizitek jsme rozdali jen pár a jen jsme se zprudili - ono táhnout ty hračky MHD v kufru a baťohu, nic moc, táhnout nachlazený děti MHD, taky nic moc...tak jsme hračky zpruzeně zase uklidili a shodli se, že naše cílová skupina je prostě online. 

V noci z pondělí na úterý jsem padla - horečky 38.5°, zvracení a zatvrdlý mlíko, krušná noc to byla. Naštěstí v úterý tatínek zůstal doma - z toho dne si nepamatuju vůbec nic - prostě jsem ho prospala. Ve středu mi už bylo líp, tak jsem s dětma zůstala doma sama - děti po dni s tatínkem měly zájem o den s maminkou, jenže mě bylo furt blbě (ale byla jsem schopná fungovat), takže jsem na ně byla protivná. To vedlo k tomu, že ve čtvrtek už byly protivní i oni. V pátek mi už bylo hej, ale děti rozbitý a táhne se to s náma jako smrad. Strašně moc bych chtěla zase ten vztah s nima (hlavně teda s Téčkem, Stázka je one big happy gal) navázat, ale T. to sabotuje jak jen může. Racionálně vím, že to dělá, protože chce pozornost a ten vztah navázat, ovšem moje emoce jsou stále mimo mou kontrolu. Jsem protivná i sobě samotný, ale nejsem schopná s tím zatočit. Tak snad v pondělí :-)

Stázka poprvé v kaluži.

Ochicání nad Stázkou

Obě děti s narozeninama udělaly obrovský skok a já jsem z nich celá paf.  Stázka už konečně dělá i něco jinýho než bordel (že mě to nenapadlo dřív odklidit všechno, co jen rozhazuje a T. si s tím nehraje), což je prostě prima - celou zimu jsem se těšila na jaro, že budem chodit ven, že už bude konečně zábavnější batole...a fakt se má očekávání plní.

Pro běžného čtenáře vlastně děsně nezáživné video, pro matku to je skoro do památníčku. Poprvé jsme vytáhli kobereček a poprvé dělala "rozvíjející" aktivitu delší dobu (dobře, párkrát předtím ještě házela dopisy do schránky - to je úplně nejoblíběnější hračka). 

Na fotce mi pomáhá umejvat šuplík, pak jsem jí teda musela taky vykoupat :-) Taky podává věci z myčky a pračky a má z toho děsnou radost. Takže mi z toho vyplývá, že to má smysl, navíc u Téčka je vidět, že to tak fakt je - on, pokud se mu chce, už je doopravdický pomocník. 

A pak je taky děsně roztomilá. Dneska si vytáhla panenku a začala s ní tleskat. T. se v pozadí z něčho hroutí (celkem běžný obrázek). A nebo jak si všude sedá. Nebo když obejme Téčko. Nebo když jí vezmu do náruče a ona mě začne poplácávat...

Děti jsou výborný

Jako fakt, poslední dny mám pocit, že celá ta děsná protivnost, co se s Teodorem táhla půl roku je pryč. Ne že by se z něj stal sluníčkovej tvor, pořád je to naše hysterka ukňouraná, ale tak nějak jinak. Mimochodem, na dětech je teď skvěle vidět, jak se vyvíjí mozek, Stázka je prostě tvor impulzivní hnaný jakýmsi vnitšním motorem (prostě všechno musí ochutnat, ošahat, vidět, počkat neexistuje), zatímco Teodor už to tak nemá, prostě si jde třeba lehnout a čeká než ho spánek přemůže.

Stázka už konečně není mimino a začíná bejt batole - takže mi podává nádobí z myčky a dneska s Teodorem přendali všechno prádlo do sušičky, to jsem fakt koukala. A jakou z toho má radost, že může bejt užitečná.

Děti si spolu začínaj hrát (jasně, furt si hrajou vedle sebe, ale nějaká ta interakce tam je) a mě přijde, že budou povahově kompatibilní, Téčko bude jakože boss, ale Stáz bude tou šedou eminencí, podle který to nakonec bude :-p

Obě děti mě bavěj - Stáz svým napodobováním všeho, co děláme a Téčko tím, jak se z něj stává dítě...

Prostě najednou vzal stetoskop a začal poslouchat kdeco. Což o to, na tom by nebylo nic až tak zvláštního, ale on si ho dal do uší!!! Před pár týdny, kdybych mu ho chtěla dát do uší, tak by se regulérně zhroutil. 

A nebo dneska stavěl věž z pexesa od Lesního světa a najednou přiběhl ke knížce se zvuky zvířat z lesa a přiřadil žluvu (to je pták) ke žluvě v knížce. Pak vzal ještě další zvířata a pouštěl si jejich zvuky.

Už přes rok je tu s námi

Dneska tomu je rok, co jsme si donesli domů naší čtyřkilovou holčičku. Google Photos mi připomněly i jiné události toho dne...třeba tohle ve vaně mě po příchodu domů málem položilo. 

Ti, co mě sledují delší dobu ví, jak strašně miluju zahradničení našeho tatínka, a tuhle kytku nám dala tchýně asi jako pomstu či co - děsně rychle roste a snadno se množí. Asi před měsícem jsem mu 3 květináče vyhodila a on si toho ani nevšiml :-D 

Z toho hadrovitého tělíčka, co jen viselo na prsu, spalo nebo kakalo vyrostla tahle žížala, co nám asi brzo vyleze i na okno (tipovačka - kdy se tak stane?)

Stázka je výborná. Ze spavý (a tak trochu ošklivý) šunky vyrostla krásná živá holčička, která má vnitřní nutkání všude vylízt, na všechno si šáhnout, ochutnat a nakonec se stulit mámě do klína. Náš tulínek nás všechny naučil se mazlit, díky ní je i z Téčka mazel první kategorie. Nicméně Stáz se nedá a klidně se mezi nás vecpe a dělá jako že ona tam byla první. To teda vyfocený nemám, ale určitě si to umíte představit.

Ten rok s oběma dětma byl jízda, ale rozhodně to nebylo tak hrozný, jak se všude píše. Jako jo, nenudila jsem se, ale rozhodně touhu děti zabalit a poslat babičce jsem měla méně často než bych čekala a z okna jsem měla chuť skočit jen párkrát :-) Někdy mě napadalo, že kdyby bylo jen Téčko, tak už by to byla krutá pohoda, ale zase ty dvě děti tomu mateřství dávaj úplně jinej rozměr. Teď, když jí Teodorek přestává brát jako nutný zlo, si říkám, že to fakt za to stojí. Ode dne Stázčiných narozenin jí Teodor objímá, hladí a já se dojímám. Jako jo, pořád to není značka ideál, pro ránu nejde daleko (i když teď mám světlejší období, kdy jen ječí "neee, nenenenenene" (a Stáz se mu směje do očí) a nejde po ní fyzicky), ale vše s mírou.

Nevím, jestli to je dobře, ale učím ho, že když je Stáz někde ve výšce, tak že jí nesmí mlátit, že když jsou oba na podlaze, tak budiž, ale prostě když by spadla odněkud, tak by si fakt mohla ublížit. Zatím to respektuje.

Stázka je imitátor - imituje Téčko, nás...a je u toho děsně sladká. Když tu Téčko řve "nenene", tak ona se směje, kroutí hlavou a říká "nenene", načež Téčko nas*aně začne řvát "dadada" (ano-ano-ano) a Stázka hned začne přikyvovat se slovy "da-da-da-da". Moje máma jí velice rychle naučila pá-pá, takže věčně všichni máváme. Pak taky napodobuje cvičení, co děláme s Teodorem (Téčko teď hrozně rád cvičí)- T. si začíná vymejšlet vlastní znakovou řeč, je u toho dost konzistentní a přiznám se, že moc nevím, jestli to podporovat nebo ne. 

Tady děsně prudila až mi došlo, že chce držet psa na vodítku. Jo, děsně ráda si sundavá čepici a já jí jí pak nemůžu nasadit.

Ve slovníku má slova: am - ham (jakmile někdo něco jí, tak přijde, jasně řekne "am" a otevře pusu :), va-va-va (haf-haf-haf - va-va-va má odposlouchaný od T.), máma, , bu - bum (když T. říká bů-bů, tak taky opakuje bubu), mimi (to opakuje po T., význam nezná), da (ano, odposloucháno od T., význam asi taky moc nechápe), ne (význam chápe částečně), de -dej, na - na. Dokonce jsem jí slyšela říkat "o", tedy písmeno, co se T. naučil před pár měsíci. 

Začala jíst, teda v ČR byla nenasytná, teď už to zas polevuje. Jako u babi asi nabrala, protože v úterý na kontrole u mudry měla 8843 gramů (výšku nevím, ale tak 77 cm má) a obecně mi přijde těžší, no, tady to zase shodí. V den narozenin by také nalezen první zub, pravá dolní jednička, Téčko mělo jako první zub levou dolní jedničku. Doufám, že se nebude ozubovat tak dlouho a bolestivě jako T. 

Každopádně Stázka je taková, jakou jsem si jí vysnila. Ač je lezec, zatím jsme nebyli ani jednou na pohotovosti (s T. v tomhle věku už 2x), nikdy nepotřebovala žádný léky, nikdy nebyla na operaci (jako T.), obecně je zdravotně i vývojově (zatím) bezproblémová a i povaha se zdá býti značně nekomplikovaná (ač se teda poslední dny nebojí dát najevo, že ona si něco představuje jinak než já). Prostě holčička za odměnu. :)

Chodííí

Řekla bych, že to do roka nestihla, jako odpoledne v den svých narozenin chodila takhle:

Ale jen, když jsem jí doprostřed místnosti postavila. Teprve za dva dny se odvážila pustit sama a vyrazila a teď už vyráží čím dál častěji. Takže výhru asi pošlu všem :-) (jestli jste na koňovi, pošlete mi adresu do IP, pokud ne, okomentujte to tady, nějak to vymyslíme)

Video ze včerejška. Máme nový láhve od Klean Kanteen a jsou hitem u obou dětí.

O našich cestách letadlem

Cestování s vofoučatama nepatří mezi moje oblíbené aktivity. Teda takhle, jet s nima do města nebo na výlet  mi nijak zvlášť nevadí, protože se odjezd dá naplánovat podle momentálního rozložení, případně zrušit, jenže s výlety letadlem to není jen tak. Z Tallinnu jsme odlítali v 8:25, tedy v 7:30 nejpozději být na letišti. To máme přes jezero, takže kousek, taxíkem tam jsme za 10-15 minut. Oba dva jsem budila na poslední chvíli a oba dva nebyli v úplně dobrém rozpoložení. Nicméně byl vidět velký posun v Téčkově chování. Minule (v říhnu) sebou házel o zem, když se mu za babi nechtělo, teď jen kňoural a byl protivnej, ale poctivě šlapal. Plán byl nějak přežít let do Helsinek (svačinkyyyy!!! - tehdá mi došlo, že je mám blbě zabalený, že se k nim nemůžu pořádně dostat) a pak že budou po cestě do Prahy spát jako minule. Vymyšlený jsem to měla hezky, to jo, ale děti vůbec nespolupracovaly. Stáz porušovala pravidlo "Netravte v uličkách zbytečně moc času" - navštěvovala spolucestující, kteří se na ní smáli a půjčovali jí různé věci, o které se pak s Teodorem hádali. T. chvíli lepil samolepky, chvíli prudil, chvíli jedl, chvíli koukal do blba...

Nějaký Čech nám nesl příruční zavazadlo a udělal nám fotku.

Stázka usnula v momentu přistání. Neuvěřitelné. A spala do té doby než jsme se potkali s mámou. V autě to tu hodinu a půl prořvala, chudák. Téčko za celej den neusnul, to jsem fakt koukala.

Z týhle cesty mi tikaly koutky u očí a třeštěla hlava, jak jsem byla vyřízená. Nutno připomenout, že jsme se zrovna vyléčili z nemoci a já furt měla rýmu a kašel.

Cesta zpátky byla zase jinej level, protože jsme cestovali podstatně dýl, navíc se Teodorovi  od prarodičů moc nechtělo. (Ale zase během cesty dost často štěkal, takže se asi těšil na Charlieho) Na nohou má holínky, protože si je umí obout, tedy odmítá nosit jiné boty.

Den před odletem T. večer děsně prudil, takže vstávačka v 5:30 byla zabijácká. Pak autem na rychlík, Stáz si za ty 3 týdny na auto relativně zvykla a už ani moc neječela (a ani k tomu nepotřebovala dudlíček, který máma měla připravený na letišti při našem příjezdu), rychlíkem do Prahy (Stáz to v plnym vlaku moc nebavilo), AE na letiště, kde Stáz vytuhla, scéna u bezpečnostní kontroly, protože T. byl přetaženej, odletová brána byla naštěstí blízko, jinak bych si dala tandem. Stázka neustále zdrhala, fakt výborný - jeden přetaženej a druhej vyspinkanej do růžova.

Letadlo poprvé Teodora zaujalo a začal se zajímat, co je co. Nicméně při vzletu usnul (moje děti fakt s přistáváním a vzlítáním nemaj problém) a spal až do přistávání, kdy jsem ho vzbudila a kdy pak ječeli oba. Naštěstí letadlo nebylo plný jako po cestě tam, takže jsme dostali možnost trojsedačky. Stázku ten let nebavil, tentokrát spolucestující nebyli tak přátelští, tak se neměla s kým družit. Na řadu tedy přišly svačinky a matka přestala škudlit a kdykoli to bylo možný, tak si za ten den koupila něco k jídlu.

Netuším, jak se to stalo, ale koupila jsem letenku s čekací dobou 4h na letišti v Helsinkách, když mi to došlo asi 3 dny před odletem, chytla mě tak trochu panika. Celklem oprávněně, ale nakonec se to dalo. Prošli jsme pár obchodů, kde T. roztahal, co se dalo (ale pak to zase vrátil) a pak několik dětských koutků, kde skoro nic nebylo, ale přesto se tam dokázali zabavit. A samozřejmě nakupovali svačinky. Jen jsme teda dost narazili, že letištní snack bary nemaj moc baby-friendly food - všechny bagety byly pro Téčkovu pusu moc velký nebo měli v nabídce věci, co nejí. 

Cesta posledním letadlem byla únavná, ale dalo se. Po příjezdu domů jsem byla zralá na sprchu a postel, děti nikoli, bylo třeba si pohrát se všema hračkama. Jo, co mě vždycky po příjezdu z ČR kopne je, jak vlastně je ten náš byt malej a teplej. 

V červnu jedem autem, to jsem teda zvědavá :-D

Tipovačka o ceny

Dneska jsme tu měli takovou malou oslavu narozenin a mě došlo, že Stázka vlastně pořád nechodí. Zatím se nezdá, že by měla chuť se pustit do prostoru. Jako když jí dám do ruky něco velkýho, tak pár kroků udělá, ale sama od sebe se k tomu nemá a já jí k tomu nijak zvlášť nehecuju.

Myslíte, že do roka (v úterý) se sama pustí do prostoru? Tipy pište do komentů a všechny správné odměním nějakým suvenýrem z Estonska až v červnu přijedem. Před odesláním komentáře zaškrtněte to políčko "notify me", aby Vám na email přišlo oznámení, že jsem taky komentovala.