Den se Stázkou (a psem)

Neskutečné se stalo skutečným, tatínek vzal Téčko za babičkou a my zůstali doma sami. Jako včera ani jeden ze zučastněných nevěřil, že odjedou, protože matka je kvočna, Téčko tatínka poslední měsíc totálně bojkotovalo a tatínek prostě spolíhal na to, že vyměknu a řeknu, že jedu taky. Odjeli, a to navzdory tomu, že ráno zaspali a že Téčko po probuzení bylo děsně ukňouraný, takže se zdálo, že to nemá cenu ho nutit. 

Den se Stáz byl krutá pohoda, víc takových dní, mohli by jezdit k babi tak jednou do měsíce. Škoda jen, že babi nemá moc zájem - umírám zvědavostí se dozvědět, jestli dnešní návštěva probíhala jinak než obvykle: to se totiž Téčku pustila televize (kterou on nesleduje) a pak se podstrojují nejrůznější "lahůdky" tatínkovi a já se věnuju dětem s minimálními zdroji. Ale předpokládám, že tím, že matka kvočna nebyla přítomna, tak že se mu věnovali víc než obvykle. Uvidíme. 

Jak jsme ten den strávili? Z původního plánu jet do OC okouknout slevy sešlo, nakupovala jsem online - jeden obrovský online obchod měl jakousi akci "Červená neděle", tak jsem Téčku konečně koupila CD/MP3 přehrávač (a nám jednou koupím přehrávač na LP), tatínkovi vánoční dárek, který budu používat hlavně já a nechala jsem vytisknout cca 500 fotek. Ten tisk nade mnou visel už několik let a jsem ráda, že si ho můžu odškrtnout, teda ne úplně, protože ještě jeden rok není vytištěný, ale prostě část mám splněnou. A to se radši nezmiňuju o svém tajném snu fotoknihy pro každé dítě. Třeba se tatínek hecne a fakt 2x do měsíce vezme dítě na celej den pryč a já budu moct dělat svoje. 

Jako přiznám se, že jsem se Stázce skoro vůbec nevěnovala, ona se tady plazila, ocucávala Téčku hračky, které jí běžně nejsou půjčovány, dlouho spala (že by běžně spala tak krátce kvůli Téčku???) a obecně mě k ničemu nepotřebovala. Odpoledne jsme zašli na procházku s kočárkem, kde usnula na svých obvyklých 20 minut - bylo to fajn se projít v tom mrazivém vzduchu. Doufám, že se mi T. nevrátí zamrzlý, oblečenej na tuhle zimu není a Lodger fusak taky zrovna není do polárních podmínek. Poučení pro příště, podívat se z okna než dítě vyšlu ze dveří. Po vyspání mě tu Stázka chvíli přelejzala, ocucávala, trochu jsme uklidily...prostě efektivní pohoda den.

Teď večer jsem zabalila všechny dárky, které budou zabaleny (kuchyňka a příslušenství zabaleno nebude) a jsem více méně na Vánoce připravená. Juch. (Ano, u mě inspiraci na balení dárků fakt nehledejte :)

Dnešek jsem si doopravdy užila, ale už je čas na to, aby se mi kluci vrátili domů.

Jak budovat dobré sourozenecké vztahy

V tomhle článku chci vypíchnout pár bodů ze dvou knih, Sourozenci bez rivality a Peaceful Parent, Happy Siblings. Díky těmto knihám jsem získala nový pohled na to, jak se chovat, aby to tak nějak fungovalo, protože pokud bych to dělala "intuitivně", tak bych opakovala vzorce ze svojí rodiny, a tedy hodně podporovala rivalitu.

• Mít s každým dítětem hluboký/blízký vztah, aby nemělo pochybnosti, že miluju toho druhýho víc než jeho (Peaceful Parent, Happy Siblings) - ona celá ta "nevýchova" se zakládá na tom, že člověk má s dětmi neuvěřitelně blízký vztah, a díky tomu 1) rodič ví, jak na ně a za 2) děti se chtějí zavděčit a proto jsou motivovány poslouchat. Vychází se z předpokladu, že děti jsou a chtějí být "hodné". 
• Chováme se k sobě všichni tak, jak chceme, aby se ostatní chovali k nám - takže se k sobě snažíme chovat hezky, nebijeme, půjčujeme si věci, pomáháme si..., protože děti jsou opice a dělaj to, co dělají dospělí. U nás to tak funguje na 99%.
• Pokud trváme na dobrých vztazích mezi dětmi, přinese to špatné vztahy. Pokud povolíme špatné vztahy mezi dětmi, vede to k vztahům dobrým (přesná citace ze Sourozenců bez rivality). Prostě nemá cenu děti nutit, aby se milovaly. Od začátku jejich sourozencování razím heslo: "nemusíte se milovat, ale musíte se respektovat", což znamená, že jsem se nehroutila z toho, že Téčko ségru první 3 měsíce ignorovalo, ale nesměl jí ubližovat. I teď nedělám vědu z toho, že jí občas praští v zápalu ochrany svých práv. Prostě jí neumí jinak zastavit než že jí chytí za hlavu, no...a ona se zase nenechá zastavit a plazí se dál. 
• Trávit s dětma spoustu a spoustu času (Peaceful Parent, Happy Siblibgs) - protože tím, že jsem s nima, plním jejich emoční nádrže + učím je, jak spolu vycházet (doufám, že se mi to v budoucnu vrátí) + budujeme si spolu blízké vztahy (mě osobně chybí vzpomínky na to, jak si s námi rodiče hráli...prostě být s dětmi je důležitější než úklid, protože nepořádek má nepříjemnou vlastnost, a to znovu a znovu se vracet, zato tyhle pidilidi už takhle pidi už nikdy nebudou). Jak už víme z předchozích bodů, když maj děti pocit, že jsou jejich potřeby vyslyšeny a naplněny, míň pruděj jak rodiče, tak i sebe navzájem. A někdy dokonce kvůli tomu popřou sami sebe a nechaj rodiče kojit sourozence v klidu. 
• Hračky - v Peaceful Parent, Happy Siblings se píše, že hračky jsou jakýmsi prodloužením dítěte samotnýho, že hračky jsou jakoby součástí dětí a proto je pro ně tak těžké se o ně dělit, protože se dělí vlastně o kus sebe. Přiznám se, že nevím, na kolik to je pravda. T. nemá problém půjčit jakoukoli hračku, pokud si s ní nehraje a pokud se zeptám. Zeptání se je ovšem klíčovým bodem. To takhle vymručuje, že mu Stázka cucá něco na druhé straně pokoje, stačí se zeptat, jestli si to může půjčit, v 99% případech řekne, že jo. Děti jsou podle obou knih zrozeny pro střídání se u hraček, nikoliv k nucenému rozdělení se. Prostě si jeden hraje a ten druhý musí počkat až na něj přijde řada - hezká teorie, která u nás prostě nefunguje. To ale nic nemění na tom, že to těm dětem furt dokola opakuju, třeba jim to jednou dojde. To, co funguje je, že Teodor praktikuje na ségru "distract and redirect", horší to bude až Stázka nepůjde opít kostičkou lega, když mu jde po stavbě. Teda ono to občas nefunguje už teď, ale přece jenom není pořád až zas tak umanutá. Taky se učí, že pokud nechce, aby mu něco ocucala, má si to dát na gauč. Až si holka stoupne, budeme mít  zase o problém víc k vyřešení. Horkou novinkou je kobereček, který se u nás před pár dny zabydlel - ta idea je prostě skvělá. Montessori byla skutečně geniální - pokud dítě pracuje/hraje si na koberečku, je to jeho prostor, do kterýho mu druhý nemůže vstoupit bez zeptání. Je mi jasný, že to bude nějakou chvíli trvat než to začnou respektovat, ale až začnou, bude to vysvobozením pro matku :-)
• Snažit se podporovat společené aktivity (Peaceful Parent, Happy Siblings, Sourozenci bez rivality), i když mi je u nich občas úzko. Video není pro slabé povahy. Jinak občas spolu dělají i něco, s čím vnitřně souhlasím, jako že se chytaj za ruce, Téčko jí kutálí (to dokáže jen pokud Stázka spolupracuje) a nebo jí dělá vařila myšička kašičku.

• Nesrovnávat - s tímhle zatím nijak zvlášť problém nemám.
• Nestavět dětí do rolí - ty seš hodná holčička, ty seš uličník, seš velkej kluk...
• Snažit se pochopit, co a proč to vlastně batole dělá - občas to totiž někdy vypadá, že Stázce Téčko ubližuje, ale on se přitom snaží o úplně něco jinýho, třeba z pod ní vyndat kostku lega. Nebo jí zastavit na cestě z postele (on jí fakt drží, když se Stázka chce vrhnout na zem). 
• S každým dítětem trávit čas bez toho druhého - to je totiž děsně pozitivně nabíjí a mě taky. Jít ven s jedním dítětem je totiž lepší než se dvěma. Navíc je to prima si od sebe na chvíli odpočinout, škoda, že nemáme hlídací babičky.
• Občas dětem připomenout, že je ten druhý má rád.

Přelévání

Když dítě při snídani vezme lžičku a začne s ní přelévat vodu z konvičky do hrníčku, víte, že ocení přelévací ativitu.

To, že nemáme dlouhé nízké police s vyskládanými aktivitami, mě trochu mrzí, ale prostě na to není místo a asi mi i na to chybí odhodlání. Tak jako na bláznivé laminování všeho možného. Nicméně pokud si všimnu, že T. něco baví, nelením a nějakou tu aktivitu mu vymyslím. Takže dostal pekáč, naběračku, houbičku a dva hrnce a mohl se pustit do díla.

Houbička zaujala úplně nejvíc. Mě zase zaujalo, jak soustředěně a systematicky pracoval, prostě úplně jinak než dřív. Namočil houbičku, vyždímal, namočil, vyždímal, když voda došla, zpátky jí přelil do původního ešusu. Téměř nulová ztráta (ta voda na tácu je z transportu lžící, to ho moc nebavilo) a zabavil se tak na půl hodiny, kdy jsem mohla uspávat Stáz.

Hodně si teď všímám, že vyrůstá z batolete a stává se z něj dítě. Až začne k tomu ještě srozumitelně mluvit, bude to dokonalý :-) Dokonce si začíná hrát na jako...prostě bombastickej věk.

P.S. Pekáč se krásně odmočil, takže ho umýt byla hračka.

Novinky, pokroky a tak

Děti rostou a dělají neuvěřitelné pokroky. Někdy mi přijde, že se tak nějak celý dny poflakujem a nic produktivního neděláme, ale pak se kouknu na fotky a dojde mi, že to není tak zlý. (Nicméně se už nějakou dobu snažím události prožívat a ne jen fotit)

Stázka

Stázka je horkou kandidátkou na titul "vofuk měsíce": nechává se hodinu až dvě uspávat, aby spala 10 minut. To dlouhé uspávání je částečně vinou i jejího bratra, který v moment, kdy už začíná zabírat, nutně něco potřebuje, třeba kakat nebo mi po dvacátý sdělit, že má v ruce kačenu. Kačeně a psovi věnuje celý odstavec až dojde na kapitolu Teodor. Dále, pokud je nechána bez dozoru v posteli, tak okamžitě přelízá k bráchovi do postele a ožužlává ho. To dělá i mě. Před pár hodinama na mě vylezla, šup a už mi ocumlávala nos. Stázka je náš malý tyránek, tahá za vlasy (díky Teodorovi se tomu děsně řehtá), škrábe, kouše (ještě že nemá zuby)...už aby byla zase o něco starší, rozumnější a dokázala spát delší chvíli sama. To je ječák, co spustí, jakmile si všimne, že nemá v puse prso. Naštěstí Téčko je vůči němu imunní, narozdíl od ožužlávání, to zas ječí on. Další věcí, kterou dělá a nominuje jí na vofuka měsíce je zaklánění se. To dítě v nosítku věčně visí. Do šátku už jí radši ani nedávám. Nejen že to je děsně nepohodlný, ale zároveň nám je oboum zima. Nošení pod nosícím oblečením předpokládá, že se nosič(ka) a nošenec navzájem hřejou, že. Dnešní výlet za kamarádkou na hřiště byl posledním hřebíčkem do pomyslné rakve nošení venku. Takže goodbye Tula, hello Stokke. A asi budu muset koupit stupátko pro T.

Ale kromě pruzení mámy, bratra a psa je to naše zlatíčko, co se rádo samo krmí, po jídle se vyloženě vrhá, otvírá pusinku a ještě se předkloní, prostě jako rybička. Když už teda nedělám příkrmy jen pro psa a protože už tak nějak zvládá křížový sed, tak jsem jí koupila polštářky k jídelní židličce (ufff, strašně jsem se bála, že Téčko vybere tu sadu, co se mi nelíbila) a bryndák. Vážně by se hodilo, kdyby začala sama sedět, aby mohla jezdit v sedě v kočárku a trávit u jídla víc času.

Krom toho uspávání, je stále téměř bezúdržbový mimino, co se nám tady plazí, péruje (občas se už i vzepře na těch rukách), přeplazí kdeco, o moje nohy se dokáže dostat do kleku, takže čekám, kdy přijde lezení a stoj. T. v tomhle věku už stál. 

Teodor

S Teodorem jako jedináčkem by to byla krutá pohoda. Dá se s ním skoro na všem domluvit, v noci spí (teda aspoň jednou chodíme čůrat, občas má přiliš živé sny - s jeho slabikovým slovníkem to je fuška přijít na to, co se mu zdálo), neubližuje mi, u jídla nedělá nepořádek, nekaká stopadesátkrát denně (a i kdyby, tak ne do plíny), akorát se mu nic nechce. Hlavně posledních pár dní hlavně ne ven. Ono není divu, venku je zima, sníh je ušlapanej, takže se v něm nemůže brodit, klouzačka jezdí nebezpečně rychle, to drama u oblíkání...

Za obrovský "deal breaker" považuju jeho návrat k dělání řad. To asi znamená, že Téčko je definitivně smířeno s tím, že není jedináček? Už pár dní se věnuje především transportu Schleich farmy. Zvířata nakládá na různá místa na sklápěčce a pak je buď vozí po bytě, vyklápí nebo si je posíláme, pak jim taky děláme domečky z Dupla a nebo si vystačí s tím, že je nosí po bytě a vykládá mi pořád dokola, co že to má v ruce. 

Na výběru je vidět, že nemá rád lamy, kozy, krávy, slony ani ovce. Ovce bytostně nesnáší, netuším proč. 

Teodor miluje psa a kachnu.Takže jednoho z nich má permanentně v ruce a neustále mi připomíná, že je má v ruce. Různě je hází pod gauč, jí s nima, ukazuje je Stázce (ale nepůjčuje!). Dneska dokonce kachnu krmil lžičkou jogurtem. A pak to po sobě utřel aniž bych mu to říkala. 

Teodor ukazuje psa do fotáku :-)

Téčko má opravdu rád pořádek, takže nás věčně nutí zavírat šuplíky a skříňky (podezřívám ho z toho, že to dělá, aby nás prudil), sám si dává bundu na věšák a až mu tatínek přilepí i ten na oteplováky, určitě bude rád věšet i je, jakmile mu kápne na oblečení voda (když pije), tak hned svlíknout, tuhle měl na polštářku na jídelní židličce kus kaše, tak jsme ho museli sundat a dát vyprat, a tak dále a tak dále...

Konečně se krmí sám, kouše i ukusuje. Hurá :-) A když už jsem u tý samoobsluhy, už se smířil s tím, že si spoďáry a kalhoty musí natahovat sám, na ostatní mě zatím vždycky ukecá.

Stal se z něj opravdový pomocník v domácnosti. 

Stále miluje máchání, ale zároveň se snaží vyčistit skrvny na marmoleu

Nandavá nádobí do myčky podle instrukcí, nikoli podle sebe, což je velký posun a do půl roku by se mohl o nádobí starat sám :-p

Za poslední měsíc udělal taky skok mentálně, třeba před odletem do ČR nechápal vůbec princip a dneska sám si vybral předlohu, přilíp jí tam a vybral dílky. Kdyby ty předlohy byly větší, zvládl by dávat dílky na ní (všimněte si toho dílku jako ocasu). Jinak to dokončil, ale nestihla jsem vyfotit.

Janod

Předlohy u nás celkem obecně frčej a jak o tom teď píšu, tak si říkám, že bych se možná mohla podívat po Dni a Noci...

Woody Beads Sequence

Sedací vak se začal těšit velké oblibě, což ho možná zachrání od prodeje. Akorát pak nebudem mít kam dát kuchyňku, co dostane k Vánocům.

Ano, nemáme dořešený úložný prostory

Včera nám v rámci 30denní Montessori výzvy v jedné FB skupině do bytu přibyl kobereček. Je malý, takže buď půjde do koupelny a Téčku koupím jiný a nebo to nechám vyhnít, což je pravděpodobnější. Teodor ho miluje, pochopil hned, co se od něj chce a miluje jeho rolování. Mimochodem, ta myšlenka koberečku je prostě geniální, vygooglete si to někde.

Jinak ještě kreslíme, používáme foukací fixy, momentálně miluje "magic coloring" od Galtu, vyfoceno nemám, ale prostě maluje vodou, čímž se objevuje obrázek a jak to postupně usychá, tak ten obrázek zase mizí.

Občas kreslíme a najednou to vypadá takhle :-) Ještě že máme ty omyvatelný stěny a fixy kupujem "extra washable".

Ale jako jo, dávaj mi zabrat. Respektive když jsme doma, tak to je pohoda, ale cesty někam jsou teda záhul. Nicméně s nima zvládnu fakt všechno, klidně 5 obchodů během 2 hodin a jsem na to pyšná. Tohle je fotka z kojící místnosti, kde jsem sbírala síly na cestu domů (2 obchody a zabralo to přes 3 hodiny, to je nevýhoda města a nevlastnění auta, doopravdy to trvá se někam dostat)

A nejlepší je tohle, přijít do obýváku od ukojený Stáz a vidět, že si hraje SÁM, a ještě navíc produktivně! (youtube ho furt nijak zvlášť nebere, takže to uspávání Stázky prostě je divoký)

Haba

Profesionální samojedlík

Dneska jsem jí dala kus banánu, odpoledne kus okurky a nevycházela jsem z úžasu. Ona jí! Normálně těma svýma bezzubýma dásněma ukousne i tu okurkovou slupku! A pak žvýká a polyká. Stázka je fakt zrozená pro BLW! Teodor to jídlo jen rozebíral na atomy :-)

Rozdílnost mých dětí mě učí, že děti jsou fakt jiný a není to vždy zásluha/vina rodičů. Howk.

Zelená příkrmům

A mám po pohodě, Stázka otvírá pusinku, když jí do ní chci něco dát, ať kousky nebo pyré, takže k vyváření pro Téčko (tatínek mé výtvory moc nejí, krmí se svou proteinovou stravou) přibyde lektvarování pro Áčko. Teda takhle, doufám, že se mi povětšinou podaří jí naservírovat nějakou součást Teodorova talíře, přece nebudu vařit v těch našich 3 hrncích dvě různá jídla, že?

Tak nevím, jestli k tomu, že je svolná jíst, pomohlo to, že jsem jí posadila (ať žije pasivní sed) nebo že měla to samý na talíři jako brácha. Mimochodem Teodor neměl nejmenší problém k jídlu zasednout na její růžové židličce, aby Stázka mohla jíst v té jeho, protože na jeho jde přidělat baby set (na té její jsou ty desky daný obráceně, tatínek se musí hecnout a přendat je).

Brambora byla všude. A jako bonus si do ní ještě pak lehla. Už se moc těším na koupání 5x denně.

Ještě že mám malýho pomocníka, kterej to po ségře pomůže uklidit.

Jo, snědla toho jako mravenec, ale prostě to, že otvírá pusu na jídlo prostě JE převratný! 

Do naha!

Rozhodla jsem se, že je na čase, aby se Téčko posunulo v samoobsluze. S příchodem sestry už musí být tak nějak srovnanej (dala jsem si závazek, že do Stázčina půl roku ho prudit nebudu) a navíc sněhová nadílka nahrává mojí potřebě, aby se aspoň sám svlíknul, když už je musím oblíkat. Takže jsem ho začala cepovat ve svlíkání a oblíkání. Zatím jednodnaznačně vede oblečení nad dítětem a dítě nad mámou.

Je to totiž poprvé, co ho "nutím" se něco naučit a přiznám se, že teda moc nevím, jak na to. Pokud měl někdy předtím senzitivní období* na oblíkání, tak jsem jí celkem úspěšně zabila svých spěcháním. Takže on se teď nechává s radostí obsluhovat a mručí, pokud obsloužím jeho sestru před ním (jeho potřeby jsou přece mnohem důležitější, že?). A taky mi přijde, že to na mě dost hraje, že neumí. Párkrát jsem ho přistihla, že ví, jak na to, ale mladému pánovi se prostě nechce. Radši tu běhá se spodkama u kotníků (má si je vytáhnout nahoru) až mu spadnou, nosí triko na hlavě a hrozně se směje, jak mu plandaj rukavy, když otáčí hlavou, tahá tričko dopředu a myslí si, že ho tím svlíkne...jo, věčně tu běhá polonahej, protože ví, že mě časem ty nervy rupnou a pomůžu mu.

Začala jsem se začátečnickými úkoly, většinu umí od roku, ale prostě jsem nepožadovala (chyba! chyba! u Stázky už nikam spěchat nebudu, myslím, že pojedou s Téčkem stejným tempem), takže:
svlíknout kalhoty (ty stáhne, ale přes chodidla už nepřetáhne, protože co kdyby se popálil, že? Takže tu chodí s kalhotama u kotníků a čeká až mu prostě spadnou), natáhnout kalhoty/spodky (s provlíknutím nohou mu stále pomáhám, ale zdá se mi, že začíná chápat princip, že tu díru musí držet, nicméně se o to alespoň v mé přítomnosti, nepokouší), sundat čepici, rozepnout zip u bundy a mikiny (líbí se mu "bojuj", na to se z nich aktivně i snaží dostat), boty si teď nesundavá, protože to je vyšší dívčí, když má přes ně oteplováky, nicméně od podzima umí, dokonce se uměl i obout. Čepici si stále oblíká tak, že si jí položí na hlavu. Snažím se mu vysvětlit princip svlíkání trika, ale zdá se, že to buď dělám blbě já nebo on.

Pořídila jsem mu dva věšáčky, kam si věší bundu a kalhoty, to ho děsně baví. Blbý je, že ten na kalhoty spadnul a nemůžem ho najít, aby ho tatínek zase zpátky přilepil. Věřili byste, že se mi nedaří sehnat samolepící věšáček v Tallinnu? (ty na navrtání by měly dlouhou dobu přidělání). Taky má pod bundou na zemi košíček, kam si dává rukavice, čepici a nákrčník. Taky super nápad. Ještě mu chci udělat z izolepy parkoviště na boty. Momentálně ho děsně baví je házet co nejdál od vchodových dveří.

Ale jo, každým dnem se zdá, že je smířenější s tím, že osobní sluha, máma (mimochodem, už jsem pojmenovaným členem domácnosti - říká mi bába) přestává fungovat a musí se snažit sám.

*co to je se dá vyhledat pod základní Montessori terminologií