Stejní a jiní

Tatínek vzal Téčko k moři, tak mám čas napsat k příležitosti Světového týdne kojení tenhle příspěvek, ovšem bude asi úplně o něčem jiném, o podobnostech a rozdílnostech našich dětí.

Obě dvě těhotenství byla pohoda, na prvním bylo náročný dojíždění do práce a samotná práce ve škole s problémovými dětmi (žádné jiné do té naší školy nechodí), u druhého jsem se musela starat o batole, naštěstí Téčku velkou část mého těhotenství rostly zuby, tak mu nevadilo se válet v posteli.

Oba dva jsem rodila pár dní po termínu, u obou mi praskla voda, takže nebylo pochyb, že budu rodit. Pár hodin po prokopnutí bazénku od Teodora mi začaly kontrakce, Stázka rozhodně nikam nespěchala. U Téčka jsem jela do porodnice asi za 8 hodin, u Stázky za 27h, neb jsem čekala, kdy se to jako rozjede a stejně mě další den chtěli poslat domů. To, že jsem si se Stázkou dojela do porodnice MHD, pěkně s baťůžkem na zádech, bude moje oblíbená porodní historka. Poté, co mě PA prohlídla, seznala, že si vymýšlím a rozhodně to nebyla plodová voda, ale že jsem se počůrala. Únikem moči jsem během těhotenství fakt netrpěla. Přišlo mi, že vůbec nevědí, co se mnou, jednou, že půjdu na ultrazvuk, aby se teda na tu plodovou vodu podívali, za chvíli mě zase posílali domů, PA furt někam běhala a asi zjišťovala...ke konci prohlídky ze mě vytekl čůrek vody a už bylo jasno, zůstávám. Během prohlídky jsem se dozvěděla zajímavou informaci z níž vyplynulo, že u Téčka jsem začala dostávat oxytocin zbytečně brzo, nicméně jsem jim tam asi zavázala, neměli prostory, abych tam byla dalších x hodin. Prostě ani jedno z našich dětí na svět nespěchalo. Oxytocín na urychlení druhého porodu jsem odmítla (bylo asi 10 ráno), ale antibiotika jsem jim odsouhlasila. Dali mě na "trucovnu" k dalším dvoum těhotným (ani jedna neměla ještě pořádný břicho) a že oběd nedostanu. Byla tam děsná nuda, cítila jsem se nepatřičně, že ten porod "zdržuju", nemohla jsem spát, byla jsem plná očekávání. Během pár hodin jsme domluvili hlídání kamarády pro Téčko, Véčko (tatínek) mi dovezl věci, no a protože jsme měli to hlídání a všechny mi na koníkovi psali, že za chvíli od prasknutí vody měly mimi u sebe, tak jsem souhlasila s prasknutím zbylých vaků (mohla jsem porodit dítě v něm?) a stalo se velký kulový.
S oxytocínem jsem souhlasila právě proto, že jsme měli hlídání a taky proto, že mi všichni tvrdili, že to s ním půjde rychlejš. Zase velký kulový. Bolelo to šíleně, neotvírala jsem se, epidural mi odmítli dát, skončilo to panickým záchvatem, neb se mi vrátily vzpomínky na první porod (od podání oxytocinu byl průběh naprosto shodný). No, moje ztráta vědomí PA přesvědčila k zavolání anestiologa, najednou jsem se strašně uklidnila, za "hůůůůů" jsem se dostala do jakýhosi tranzu, takže vlastně bolest najednou byla snesitelnější ještě před podáním epiduralu. Co by mě ale zajímalo, jestli by se vlastně něco stalo, kdyby ten oxytocin vypli, když jsem je o to žádala. Nicméně onen záchvat paniky mě teda docela vyděsil, na to, že nejsem schopná kontrolovat řeč a vlastně vůbec nic, nejsem zvyklá, a řekla jsem, že teda takový porod už nikdy. Takže jestli bude nehodová trojka, tak pořádná příprava na porod a buď s nějakou dulou nebo doma.
Stázku jsem rodila na všech čtyřech, bolelo to jako prase, tentokrát se mi PA nepovedlo přesvědčit k nástřihu (jako to vnucování "přirozenýho" porodu mě rozčilovalo, protože na druhou stranu s oxytocinem fakt neměli problém). Ten pocit, kdy jsem měla dobu zaseklou její hlavičku v poševním vchodu, asi jen tak nezapomenu.
Teodor - 3974g, Anastasia - 3943g - nechápu, že se svými 53kg rodím tak velké děti.

Tatínek se opět projevil jako kabrňák, i když za běžných okolností je prudič, u obou porodů mě podržel a hlavně se nesnažil bejt vtipnej.
Stázku i Téčko jsem po porodu dostala hned na břicho, oba dva měli krátkou pupeční šňůru a u obou jsem byla zašívaná. Po porodu Stázky si matně vybavuju koment uklízečky?, že to je děsný krve, že jsem jim to tam zaprasila...u Téčka mě na 4 nenechali rodit, že prej gravitace funguje i v pololeže. Hm, líp se to pak uklízí.

Teodor se na sále nepřisál, až za 2 dny se přišlo na to proč - měl zkrácenou uzdičku. Jako fakt se mu nikdo nemohl podívat do pusy dřív? Kojení nás u prvorozeného fascinovalo, byl jako rybička.
Stázka se přisála hned a sála celou hodinu a půl (mlezivo? mlíko pro Téčko?).
U Téčka kojení příšerně bolelo, těšila jsem se až se odpojí, případně ho odpojovala a při představě dalšího kojení mi bylo úzko. Protože jsem ho kojila až do porodu, byla moje prsa zvyklá. Vlastně to, aby kojení ze začátku nebolelo, byl jeden z důvodů, proč jsem to neutnula během těhotenství.
Teodor byl dokrmovaný přes stříkačku, jedna sestra mi prodala kloboučky a kdyby nebylo novorozencké žloutenky a individuální péče na neonatologii, kde se slunil, tak si jsem skoro jistá, že by kojený nebyl.
Stázka žila na prsu další dva dny svého života. Na otázku "jak často kojíte?" jsem odpovídala "furt", což asi nebyla moc uspokojivá odpověď, protože nemohli napsat interval do papírů. Laktace se krásně rozjela.
Oba dva se mnou žili v porodnicové posteli, do postýlky jsem je neodkládala.
Kojení Teodora bylo celý první rok jeho života jak na houpačce, Stázka se profiluje taky trochu jako bojkotář, ale díky zaměstnanosti batoletem a možnosti kojit v šátku/nostíku to nějak neřeším. Ona prospívá fakt skvěle.

Všímám si dalších rozdílů v jejich povahách a ptám se, do jak velké míry to ovlivňuju já. Stázka se začala přetáčet na bříško před 4. měsícem, Teodor to zvládl v den šestiměsíčnin. Jsem si jistá, že by to zvládl dřív, protože v tý době už péroval na kolínkách, ale nebyl motivovaný. Stázka je bojovnice, prostě se snaží, dokud se jí to nepovede. Teodor má přístup "nejde to, hm, no a co" a nechává to být. Stázka se chechtá, to Teodor začal někdy před 2. narozeninama. Stázka v noci spávala (teď se přetáčí, takže se budí) nebo se budívávala jen jednou, Teodor spával 3 hod a pak se budil po 1.5h, Stázka zatlačí a nadílka je na světě, s jejím bráchou jsem musela cvičit s nožičkama, nahřívat a držet ho v klubíčku, aby nějaký ten dáreček vytvořil. Téčku nevadilo být delší dobu samotnýmu na zemi, ani Stázce to nevadí, dokáže se tam zabavit. Takže vlastně oba byli/jsou super mimina, jen Téčko byl uječenej kvůli kýle, alergii na bílkovinu kravskýho mlíka a blbýmu zažívání. Stázka je prostě bezproblémová pohodářka.

Vážně se těším až budou ještě o něco starší a jejich povahy se ještě víc vyprofilujou, mít dvě děti je prostě super :-)