Volná hra versus vzdělávací aktivity

Inu, na tohle téma na mě pravidelně vyskakují články na Facebooku z různých skupin, v nichž se píše, jak strašně moc je pro dětský rozvoj důležitý ho nechat se válet v blátě a jak je potřeba, aby se děti nudily. U toho posledního zmíněného se vždycky ptám, jestli autor/ka někdy viděla znuděný batole/dítě.

Je mi jasný, že ty články vznikají v kontextu USA a jsou míněny jako zastavení pro super ambiciózní rodiče, jejichž děti nemaj ani chvilku volnýho času. Na druhou stranu se mi líbil koment, že "hraní v blátě moje dítě nedostane na Harvard".

A o tom to podle mě je. O nalezení rovnováhy mezi vzdělávacími/řízenými aktivitami a nechání dítěte objevovat svět/nechat ho si hrát nebo jen tak lelkovat.

Od tý doby, co jsem byla tak těhotná, že moje dny se smrskly na to "přežít" v poklidu, jsem mu nechala dost volnost a ta pokračovala i po narození Stázky. Z Téčka se stává čím dál víc batolecí batole. Předevčírem dokonce vzal pastelku a začal kreslit po nábytku. Nevídané. Nebo začal skákat po gauči. Smát se nahlas. Ovšem když ho nechám nudit se dlouho, většinou to končí nějakým pádem nebo destruktivní aktivitou, takže fakt všeho s mírou. Navíc podle Montessori se děti chtějí učit, baví je to, tak proč jim to nedopřát, že? Někde jsem četla, že Montessori třídu vybavili i "normálnimi" hračkami, ale děti vůbec nezajímaly, zajímaly je jen monte materiály. Na druhou stranu, děti mají být stále dětmi, hrát si na "jako" a žít ve fantazijním světě.

Bylo by fajn, kdyby existoval návod, v jakém věku kolik času věnovat tomu a onomu, ale to by bohužel bylo kontraproduktivní, protože každé dítě má jiné potřeby a každý rodič jiné priority. Pro mě osobně to je důležité, aby moje děti měly dobré vzdělání, proto i akademično má u nás své místo (navíc Téčko to fakt baví a vyžaduje), ale zase všeho s mírou, tak snad jednou budou mít naše děti i dostatek času na hraní.