Albi tužka a puntík

Asi ani jedno není třeba představovat, oba produkty mají silnou marketingovou kampaň na sociálních sítí. Kouzelné čtení máme od jara, kdy jí máma na můj popud koupila Teodorovi ke třetím narozeninám. Tehdy ho vůbec nezaujalo, máma nadávala jako špaček a já přemýšlela, že jí prodám. O půl roku později, Teodor začíná projevovat zájem (nechali jsme jí tady a i tady zůstane), takže dobrá příležitost k napsání recenze. Puntík jsem zahlédla v trafice, když jsme se jeli projet vlakem do Havl. Brodu a zpátky a řekla jsem si, že ho koupím, abych se ujistila ve svém názoru na něj.

PUNTÍK
Překvapilo by, kdyby Puntík zaujal. Překvapení se nekonalo.
Objektivní výtky:

• Není tam jediná holčičí hrdinka (kromě maminky pandy Švandy) a pár bruslících myší v růžové (všechny ženské postavy měly na sobě něco růžového).
• Vzhledem k propagaci kulturní korektnosti bych očekávala alespoň jednoho "nebílého" zástupce.

Jasný, je mi to naprosto jasný, že tohle je většinové populaci úplně jedno. Ale mě to vadí, protože tyhle podprahové zprávy na nás mají vliv. A já chci, aby Stázka věděla, že bejt holka neznamená, že v časopise nenajde ani jednu hrdinku, se kterou by se mohla ztotožnit a že i jako holka může nosit jinou barvu než růžovou. A že je normální, že lidi jsou různí.

• Skoro nulová informační hodnota - krom o stromech v zimě a stopy ptáků (jdi ven a hledej stopy - jako co to je? v časopise jsou tři stopy a co když dítě najde jiné? Chybí mi tam prostě konec - Půjč si z knihovny knížku o stopách nebo Jdi ven a podívej se, kolik různých stop najdeš. Jdi ven a hledej stopy. Zkus hádat, čí jsou. Pak se podívej do knížky/na internet - chápete, jak to myslím?) tam nic jiného nebylo.

Subjektivní výtky:

• Stránka "Najdi nesmysly" ve mě vyvolala frustraci "Co je na tom obrázku vůbec správně?" Tady jsem teda hodně ovlivněná tím, že Teodorovi to nepřišlo vůbec vtipný a furt se mě ptal, proč má auto nohy a proč chobotnice má brusle...

• Tvoření taky nezaujalo, ale to je daný tím, že já na tyhle pre-made věci moc nejsem. A taky by to Teodor sám nevystřihl, ale třeba na jaře to zkusíme.

Co se mi líbilo

• Příběhy jsou mile krátké, natolik, že Teodor udrží pozornost, ale vzhledem k tomu, že jsou hooodně pohádkové, tak jsem musela odpovídat na milion "proč" (proč má žirafa čepici? Proč myš spí v posteli?)
• Ilustrace jsou taky pěkně dětské.

KOUZELNÉ ČTENÍ

Teodora zaujal Svět zvířat a trochu i Hravé učení. Teodora nejvíc baví asi testy ve Světě zvířat, protože většinu zná, aniž by ho to tužka naučila. Stázce se líbí Hravé učení, zvuky mimi (jednou brečí u doktora a jednou se směje v kočárku), kontroluje, kdo má čepici a oboum se jim líbí, že tužka zpívá. Teodor před pár dny dokonce začal s tužkou recitovat písničku. To mi teda spadla čelist. Ovšem jednou to asi stačilo, protože už to nikdy nezopakoval. Prostě ukázal, že slova zná a tím to pro něj skončilo. 

Vlastně nevím, co si o tužce myslet, jestli jako yay nebo nay - u babičky je super, dokonce mě Teodor dokáže třeba na 5 minut přestat pronásledovat, když s ní pracuje. Ale domů bych jí asi nechtěla. Na druhou stranu je to studnice informací, které nemusím předávat já :-) Těch knížek máme víc a ta slovní zásoba, která je v těch 5 knížkách obsažená je super. Tím, že nemáme přístup do české knihovny, tak to je doopravdy přínosné zhutnění x knížek do jedné. 

Určitě si nemyslím, že to je věc, kterou člověk prostě musí mít, nemusí. Děti ty znalosti dokážou získat i z knížek, navíc jak rychle děti dokáží informce vstřebat, tak je i stejně rychle umí zapomenout. Ale je to příjemné rozptýlení, a pokud máte malého ocáska a tenhle kus mluvícího plastu vám dokáže zajistit 10 minut bez dítěte a jeho otázek, tak koupě za to stojí. 

Do Estonska jí tedy možná vezmu, aby děti zabavila v letadle a pak v autě až sem pojedem na jaře, ale plánuji jí v mezičase schovat. Uvidíme, jak dlouho mi to vydrží...ty chvíle, kdy ode mě nikdo nic nechce, mi jsou totiž strašně příjemné.