Zase o měsíc starší

Vopičáci jsou zase o měsíc starší a zase toho o kousek víc umí. Teodor čím dál líp mluví, začíná si na "proč?" otázky odpovídat, což je strašně vtipný, protože tu otázku a odpověď vychrlí během 30 vteřin, prostě jeho duše nemůže mít klid, dokud ze sebe nevysype (fakt jak Sheldon Cooper), začal používat strašně moc tázacích zájmen "na co" "k čemu" a tak, pořád o sobě mluví jako o ty a o mě jako o já, ale občas už mu to probleskne správně. Taky mu občas probleskne náznak fantazijní hry "ahoj houbo", ale teda hodně vzácně. Dál se naučil skákat na věci, takže by se nám fakt hodily ty balanční kameny (teď skáče na houpací prkno a na cokoli, co je v rozumné výšce). Spolu se Stázkou objevili kouzlo přisunuté židličky, takže kramaří a kramaří, rozsvěcí a zhasínají a obecně jim jde spolu škodit. Hodně teď přemýšlím, jak zajistit, aby Teodor měl klid na "práci" - hodila by se nám ohrádka, jenže se nám sem nevejde a Stázka by určitě během dne přišla na to, jak se dostat dovnitř. Hm, takže spíš asi hledám klec :-) - protože Stázka mu to ničí. Možná že právě tohle součástí toho problému, proč vlastně nic "pořádnýho" nedělá. Musím to nějak pořešit.
Stázka začíná mluvit a začíná mluvit hodně. Všichni se z toho radujeme. A já doufám, že brzo pokecaj s Téčkem a já budu mít pokoj :-D Včera taky madam přišla na to, že může dělat to, co řekne a pokud to není podle ní, tak se strašně vzteká. Vyloženě jsou oba dva zlatíčka. Stázka stále stříhá na co přijde, nebojí se nám pokreslit stěny a obecně je takový to nejvíc typický batole. Rostou jí stoličky, ale nese to statečně, vlastně to vím jen díky tomu, že má věčně prsty v puse a furt tu něco ohlodává. Miluje ukazování, babička bude nadšena až tam na jaře přijedem, protože ona bude opičkovat úplně všechno. Teodor si začíná pamatovat pár říkanek - to jsem fakt nevěřila, že se to někdy naučí.  Stázka stále miluje puzzle, už je zvládá jako profík a pozor! Přiřazuje. A taky začíná dělat řady - ona nakonec z toho parašutistickýho batolete vyroste :-)

Děti se nějak přenesly přes to, že je venku sníh a najednou si to začínají užívat. Jedna lopata a kolik radosti přinesla.

Taky jsem se rozhodla, že nejlevnějším způsobem, jak děti naučit jazyku je najít si víc kamarádek s dětma, takže se drze k lidem zvu na návštěvu :) S jednou chodíme ven na procházky (s tou se známe z barefootový skupiny) a s druhou chodíme do herny (ona má taky praštěnýho staršího, ale nemá potřebu to řešit), jako máme se vlastně fajn :-)