Vánoce

Ani letos se vánoční nálada nedostavila, ovšem tentokrát jsem s tím počítala a hlavu si z toho nedělala. No a nakonec to dopadlo úplně jinak než jsem čekala.
Loni jsem se rozhodla, že letošní prosinec strávíme v Česku u babičky, která pomůže dětem vytvořit tu správnou atmosféru a já si potvrdím, že mým dětem (hlavně tomu staršímu) jsou úplně putna. Jenže! babička neměla moc zájem s dětma píct ani tvořit věnce a dekorace, tak jsme nakonec koupili letenku na listopad, která díky neštovicím propadla. Vánoční atmosféra tedy byla zase na mě.

Perníčky jsme začali péct a konzumovat už v listopadu. Prostě fajn aktivita s dětma, ony během vykrajování snědly tak třetinu těsta, Stázka prasátkům ukusovala hlavy, rvaly se o to, kdo bude natírat vajíčkem...ovšem jako ostřílené matce mi to bylo jedno a byla jsem ráda, že máme čím zabít odpoledne.

Pak jsme ještě s Teodorem udělali řetěz a pověsili ho na okno. Najednou mi došlo, jak už je Téčko velký, dokázal ho udělat více méně sám :-)

V půlce prosince jsme se vypravili do Starého města se podívat na stromeček a trhy, zase bylo vidět, jak moc děti vyrostly, Teodor to ušel bez problému sám a Stázka to dala bez kojení a přísunu křupek. 

V tu samou dobu došel i plstěný Betlém (viz úvodní foto) z Fleru. Ukázalo se totiž, že Vánoční příběh je pro Teodora naprosto abstraktní, 80% slovů nerozuměl (pastýř, hřích, Bůh, spasitel, anděl, jesle...), figurky tomu trochu pomohly, ale prostě pořád velký nezájem, protože to není nijak spojené s jeho životem.

Tohle je, prosím, Teodorkovo první vánoční přání. Začali jsme pravidelně chodit do jedné herny, která je naprosto super, protože je tam poklidná atmosféra a super pracovnice, co se s nadšení věnuje starším dětem - prostě člověk na svém místě. Ukázala Teodorkovi papírová vykrajovátka, udělala mu z čtvrtky přání a dala mu lepidlo. A Teodor vyrobil tohle :-) Prostě doják. 

No a ve čtvrtek 21.12. došlo ke zvratu v přípravách na Vánoce - máma mi nabídla, že nám zaplatí letenku, že můžem v lednu přijet. No a protože do mě měsíc hustila, jak by to bylo pěkný, kdybych přijela na Vánoce, že tu bude sestřenka a bratránek, tak jsem koukla i na letenku před Vánoci a hle, ceny byly ok. Tak jsme 23.12. sedli do letadla a já zažila, jak "super" to je strávit 10 hodin na cestě se dvěma malýma dětma. V poslední hodině jsem se chtěla zamknout na záchodě a vylízt až přistanem. Prosím vás, neptejte se člověka, co cestuje sám s malýma dětma, jaká byla cesta. Na tuhle otázku nemám slušnou odpověď, fakt ne. Neumím si představit, že by někdo odpověděl, že to byla pohoda, že se v klidu najedl, obě děti to prospaly, nikde nezdrhaly, neremcaly, obě děti chtěly dělat to samý, chtělo se jim čůrat ve stejnou dobu,... Čekání v Helsinkách bylo nekonečný, prázdné herny moc děti nezabavily, Stázka si dvakrát rozkousla ret, přesuny přes letiště sice zabily dost času, ale i mojí energie (tlačit dva letištní kočárky a držet u toho bundy (jako fakt je nenapadlo tam dát nějaký úložný prostor??)), jídlo bylo dost drahý na to, abych je tím krmila konstantně 3 hodiny...poslední půl hodinu to zachránilo youtube, protože mi došly nápady, jak je udržet na jednom místě. Nehledě na to, že byly neskutečně přetažení a tedy člověk se k nim musel chovat jako ke křehkým rostlinkám, aby nebouchly. 

Štedrý den byl ve znamení unavených přestimulovaných dětí. Babička dostala za úkol všem oznámit, že budem rozbalovat dárky už odpoledne, protože večer by to děti nedaly. Babička mi tvrdila, že svůj úkol splnila, nicméně se ukázalo, že jediný, kdo o plánu věděl, jsem byla já a ona. Bratránek dorazil včas, sestřenka o 2 hodiny později než se čekalo, děti už unavený, hladový, takže naprostý nezájem o stromeček a dárky, čímž jsem si potvrdila svou teorii, že mým dětem jsou dárky šumafuk. 

Teodorkovi se ale líbilo zdobit stromeček a moc se mu líběj světýlka. Nicméně dneska se ptal babičky, kdy budou Vánoce :-) Takže asi tak. Uvidíme, jak Stázka příští rok. 

Užívejte si zbytek volna a vykročte tou správnou nohou do Nového roku.