Exploze jazyka

S Teodorkem zažíváme explozi jazyka. Prostě dítě, co před měsícem nebylo schopný dát dvě slabiky dohromady, najednou dává dohromady slova, dokonce i tříslabičná! (chapadlo, zelená, červená) a dává dohromady první dvouslovné věty (pes hop hop, pes ham ham, pes papá), dneska večer řekl i svou první tříslovnou "pes papá maso" - na videu se to nepovedlo zachytit. A nejenom, že říká slova, ale mám pocit, že konečně plně rozumí otázkám "kde? kdo? kam? jakou barvu? kolik?..." - když si vzpomenu, jaké rozhovory jsme vedli před pár měsíci, tak ten skok je neskutečný a ty rozhovory jsou konečně o něco zábavnější. Ono to, že má podstatně širší slovní zásobu, tomu dost napomáhá. 

Babička mu vyprávěla příběh o psovi, kterého děti nabarvili na zeleno, pak pes skočil do vody a byl zase bílej. Strašně se mu líbí a dokonce ho spolu dokážem převyprávět.

Já: Děti měly "co?"

T.:"Pes"

Já: "Ano, měly psa. A nabarvily ho na jakou barvu?"

T: "Zelená"

Já: "Nabarvily ho na zeleno. A co pes udělal?"

T: "Hop"

Já: "Kam udělal hop?"

T. "Vodu" (voda, vodu - jediný slovo, který skloňuje ve dvou pádech)

Já: "Skočil do vody. A jakou pak měl barvu?"

T.: "Bí" 

Já: "Umyl se a byl bílý."

Je mi jasný, že oproti svým vrstevníkům je stále hluboce za opicemi a pořád je horkým kandidátem na nějakou diagnózu, protože prostě miluje ta svoje pravidla, ale tak nějak doufám, že s rozrůstající se slovní zásobou z toho vyroste.

Další výhodou s ozvučováním mláděte je, že se už snaží říct, co mu vadí místo aby jen mručil a mámo snaž se přijít, co mi vadí. Takže se naše dny staly velice poklidnými. Navíc se ozvučuje i Stázka, takže předpokládám, že oni začnou mluvit tak nějak spolu.

Po několika měsících, kdy si Teodor nechával říkat "sele" se jednoho rána probudil a řekl, že je pejsek, malej bílej pejsek. Přeměna způsobuje komické situace, protože zvyk je železná košile, takže na oslovení "děti" ječí "sele" a ukazuje na sebe. Tak se ho pak zeptám, jestli je sele a na to se usměje (mámo, ty seš úplně blbá) a řekne "ne", ukáže na sebe a zeptá se "co to toto?" a já mu řeknu, že "ty jsi přece pes" a on mi na to poví "jo". Hlavně že jsem mu nechala ušít zástěru s prasetem a dvěma selatama (ten počet byl dřív strašně důležitej) :-)