Na prázdninách - týden třetí

Tak už tu jsme tři týdny a za hodinu a půl jsme měli dle původního plánu vzlétat směr Helsinki. Z večerního/nočního letu jsem měla takovej respekt, že jsem nám předobjenala "onboard meal" a teď mě prudí, že to je spolu s letenkou non-refundable service.

Přijde mi to neuvěřitelné, že už jsme tu tak dlouho a že to vlastně uteklo rychle, ale upřímně, už bych se mohla vrátit zpátky do svého života, protože firemní věci by se líp organizovali přímo z Tallinnu než z vesničky v dolině na Vysočině, kde je děsně mizernej signál. Představa dalších 5 týdnů je snesitelná jen díky tomu, že vím, že většinu bude chodit máma do práce a že tu je podstatně lepší počasí než v Estonsku.

Dny se staly rutinně stejnými, chodíme k sousedům koukat na kachňátka (rostou neskutečně rychle), kačeny, hladit psa, zalejt jim kytky, u našich se cachtaj ve vodě na sto padesát způsobů, chodíme do obchodu, občas zajdem i na procházku, až začnou prázdniny, tak snad začnem chodit k jednomu klučíkovi na návštěvy. To bylo totiž takhle, šli jsme okolo domu, kde měli na zahradě spoustu hraček a zrovna byla maminka venku, tak jsem se jí zeptala, jestli si můžem někdy přijít hrát. A ona, že jo. Možná, že jí to překvapí až se tam doopravdy ukážeme :-) Vytržením ze stereotypu byl výlet do jedné vesnice za Brnem za současnou sekretářkou a další den sraz se sekretářkou minulou.

Máma nemohla pochopit, proč jsem Stáz koupila modrou autosedačku :-D Mě ta modrá přišla uklidňující

Byl to taky první větší test na roadtrip zpátky do Estonska, Google Maps mi tvrdily, že to bude trvat 2 hodiny, ve skutečnosti jsme na místo dorazili za tři hodiny, přesně jak jsem řekla, že dorazíme. Děti sice spořádaně usnuly po prvních kilometrech, ovšem spánek jim moc dlouho nevydržel, takže to byl opravdu takový náhled, jak ta cesta na sever bude vypadat. A kupodivu to bylo v pohodě. Stačilo je zásobovat jídlem (zmrzlina zabaví fakt na dlouho, jen to pak z těch sedaček dostávat) a více méně byl klid. U sekretářky (modrokoníkovská kamarádka) to byl pro Teodora šrumec, tři kluci, spousta nových hraček, jiný režim, takže večer to vyústilo v hysterák obou, ale fakt takovej, jakej jsme už dlouho nezažili. Noc taky stála za to, takže sobotní setkání s druhou modrokoníkovskou kamarádkou nebylo úplně podle představ a hlavně jsme si nestihly vlastně vůbec nic říct. Doufám, že nevyměkne a ještě jednou se sejdem. 

Na odlehlém hřišti

Stázka usnula hned, co jsem nastartovala auto směr Vysočina, ale její brácha, ač přetažen, mě další hodinu a půl drtil požadavky, že chce vidět dinosaura, malýho pejska, dvě selata a pak se výborně bavil tím, že mi říkal slabiky a já měla hádat, co říká, jako ke konci jsem měla chuť ho vysadit :-) Ale zase nám ta D1 líp utekla. Ne kecám, když usnul, tak se mi řídilo úplně výborně. Oba spali až do cíle. To, že neusnuli po cestě do Brna, ale až z Brna mi narušilo plány na večer, kdy byl sraz s gymplem, 20 let od nástupu - jako fakt dvacet let!? Děti jsem uspala v 9 večer a vyrazila jsem za bývalýma spolužákama. S nima to je vždycky fajn. A je zajímavý, že si člověk skvěle pokecá s lidma, se kterýma si předtím neměl toho tolik co říct, a to třeba proto, že máte oba na nohou barefooty nebo spíte s dětma v jedný posteli :-) Po půlnoci volala máma, že Stáz už čtvrt hodiny brečí a ať jedu domů (minulej sraz volala s Teodorem už v 11), takže jsem zase odešla první a dítě opět při mém návratu spalo (stejná story s Teodorem). 

Děti tu dělají pokroky, Teodor rozšiřuje slovní zásobu, učí se nové hlásky (stále komunikuje v slabikách: pu pro špunt, pa pro špaček, mo pro modrý, mokrý...), ale hlavně začal odpovídat na otázky: Jaká je tráva (když jsem mu sundala boty)? Mo-(krá) Co jsi dneska viděl za zvířátka? Co má děda za zvířátka? Je to velký nebo malý pejsek? atd., což je u něho obrovský pokrok, konečně mám pocit, že vedem aspoň trochu smysluplné rozhovory. 

A taky kreslí. Stále několik hodin denně a pořád přidává další a další věci, co umí zvěčnit. Nejdřív to trénuje na té magnetické tabulce a teprve až když to natrénuje, tak to začne kreslit na papír. 

žába

Hýl obecný - pak mu dokreslí hřebínek a je to "koko" a pak dokrelí podzobákovej lalok a je to "krý" (kykyryký)

Dzzzzz - asi čmelák

Stázka taky rozšiřuje slovní zásobu, naučila se říkat "mííí" pro mlíko. Když na srazu v Brně spadla na zem  a uhodila se do hlavy, tak jsem se jí zeptala, jak jí můžu pomoct. Ona odpověděla "mííí" a bylo :-) Krásně říká ham, haf, na jdeme dělá "pápá", říká bába, máma, koko, píp, ká-ká (pro káč káč), mňá pro mňau, brm (to je auto i vlak), mimi, a určitě i další slova. Z postele mi při uspávání zdrhá se slovy "máma, pápá" a zamává mi. Možná, že jsem tohle už zmiňovala minule, ale pořád mi to přijde roztomilý. Ona je obecně úplně jiná než Teodor v tomhle věku - ona se snaží s lidma komunikovat, aby jí rozumněli, on pořád opakoval to, co uměl říct (šššš, brm-brm) a byl spokojenej, když jsem mu říkala, ano, jede vláček, ano, jede auto...žádná snaha si říct o jídlo nebo o obejmutí...