Na prázdninách - týden druhý

Máme za sebou další týden u prarodičů a zdá se mi, že všichni účastníci zájezdu jsou spokojení :-) Stázka je jasná, ta miluje společnost ostatních lidí, možnost volně běhat po zahradě, máchat se ve vodě (vopice si pamatuje, kde všude děda vodu schovává), koukat na zvířátka, otrhávat kytky...Teodor miluje návštěvy u sousedů, kde mu sousedka vyndavá káčata (T. si ukáže, který chce, kolik jich chce), která si pak hladí. Děda má kuřátka (kachňátka jsou ale lepší) a krůty a slepice, na ty se taky rád chodí koukat. Oba dva milujou lesní jahody a nemůžou se dočkat až začnou zrát ty zahradní. No a mě vyhovuje, že tu kromě starání se o děti vlastně nic nemusím (vařit, stíhat uklízet...jako jo, mohla bych mámě trochu pomáhat, ale já jsem na to její "aspoň bys mohla..." tak strašně alergická, že jí vyignorovávám). Blahodárný vliv na rodinnou idylku má fakt, že moje máma chodí do práce, tedy nemá čas nás tu organizovat a radit.

Kontroloři u sousedů

Teodor si poručil 2 žlutý a dvě černý káčata

Kontroloři koukaj na kuřátka. 

Ač máme auto, stejně jsme většinou doma, protože výlety s nima oběma autem jsou náročný - nemám v tom vůbec cvik, nevím, co brát s sebou, jak si zorganizovat vyndání dětí z auta (Stáz, jakmile se její chodidla dotknou země, zdrhá do silnice, takže i zavření dveří auta může být pro ní ohrožující na životě - když jsme jezdili MHD, tak se mi tohle nestávalo, buď byla v kočáře nebo na zádech). Navíc to je potřeba zorganizovat tak, aby aspoň jednu cestu Stáz spala (v tý bdělý jí a matlá to jídlo různě kolem sebe), ale zároveň aby Teodor neusnul.

Přesto jsme zvládli výlet za známou a její dvouletou holčičkou na hřiště, kde teda Teodora nejvíc potěšila hejna kačen. Po hřišťování a obhlížení vruzobutců jsme jeli do nemocnice k fyzioterapeutce - ta mi potvrdila, že T. má slabý břišní svalstvo a od toho se odvíjející problémy jako vpadlé kotníky. Taky mi tvrdila, že nemluví možná proto, že má slabý břišní svalstvo. Myslela jsem, že nám poradí nějaké aktivní cviky, ale cpala mi Vojtovu metodu, kterou prostě s Téčkem nedávám. Chtít od tříletýho dítěte, aby v klidu leželo, no, moc nám to nejde. Takže další schůzku zruším, protože ač věřím, že Vojta je efektivnější než třeba jiné cviky, které nebude provádět úplně správně, tak ho s ním nezvládám cvičit a tak to je vyhazování peněz oknem.

V sobotu jsme se Stáz vyrazili do Prahy do Neoluxoru a podívat se po foukačce s míčkem (logopedická pomůcka + je prej super na trénování hlubokých břišních svalů). Cesta vlakem proběhla nad míru v klidu, hlavně proto, že spolucestující byl asi šestiletej kluk s maminkou, co měla napečené domácí minišátečky. Stázka se nebojí říct, že něco chce - holka už říká krásně "ham" a kdyby jí náhodou někdo nerozuměl, tak otevře pusu a ukáže si do ní prstem.

V knihkupectví jsme koupili mimo jiné tuhle knížku. A má velkej úspěch. Sice mám trochu pocit, že je Téčko nějaký opožděný, že mu jdou úkoly pro děti od dvou let, ale ten blok od tří let by nedal ani náhodou (nebo ho podceňuju?), zato tenhle ho baví dost. Akorát tam není sele. Teodor barví, obtahuje čáry, podvádí v bludištích, spojuje...doporučuju!

Teodor má teď obecně senzitivní období na kreslení, dokáže (nechat si) kreslit i několik hodin denně. Pro mě to je strašně zajímavý pozorovat, jak něco nakreslit je vlastně komplexní, musí si zapamatovat ty tahy, co všechno daná věc má mít...Kreslí prase, sele, dokresluje nohy, očíčka, vousky různým zvířátkům, kreslí vodu, mašinku, psa, vrány, dneska začal psát písmena, naprosto spontánně.

Mašinka, fotka je špatně otočená a není to pořádně vidět, každopádně je to poznat, že to je mašinka.

Pes s megačumákem

Píše T, B, A, O

Grafomotorické cvičení bez předlohy :)

Mimochodem, Montessori měla pravdu, že když se učí děti psát (potažmo i kreslit), tak mazací tabulka je super, protože když se jim to nepovede, můžou to hned smazat. Chystám se i na psaní do mouky.

Kromě ohromného rozvoje kreslení dochází i k rozvoji řeči, jako furt používá první slabiky slov, ovšem říká toho čím dál víc a když se mu chce, dokáže říkat celá slova, ale izolovaně, ne tak že by viděl botu a řekl "bota", to ne, to pak říká to svoje "bo" nebo "sa" (sandále). Dál některá slova opakuje podle toho, jak mu zní (komoleně), dneska taky loudil něco, co znělo jako "žžž" a nakonec jsem se dopídila, že myslí "věž". Dneska taky začal říkat čistě "ham" (doposud to bylo "ma"). Takže chodí oba kolem jahod a oba kňouraj "ham". Jako myslím si, doufám, že před odjezdem do Estonska bude dávat dohromady jednotlivá slova. Bohužel nebudem ten případ, kdy dítě začne mluvit z ničeho nic ve větách.

Stázka se naučila jezdit na Pukylinu. Věděli jste, že to sedátko píská, pokud se na něm hopsá? :-) Její šnečí rychlost Teodora zatím prudí, doufám, že se brzo naučí jezdit o něco rychleji (jde to vůbec na něm? plastová motorka se zdá, že je na rychlo jízdu lepší).

 A samozřejmě je super, že tu je, narozdíl od Estonska, teplo a svítí sluníčko a že prarodiče maj venku vývod vody. Stázka se už tu vodu naučila pouštět a nebojí se novou schopnost použít.

Jo, a zdá se, že Teodor vyrůstá z fáze, kdy jeho "default" odpověď na všechno byla "ne". Jen tak dál :-)