Hruška

Sedmý měsíc za rohem, návštěva mudry a krevní rozbor (v Estonsku se ze začátkem příkrmů zjišťuje, jestli mají dostatek železa) taky, takže po návratu od babi a dědy jsem se do těch příkrmů musela ponořit.

Teda aby bylo jasno, nehrotím to, prostě fakt ne, protože zavděčit se naší Stázce není jen tak. Batát na kaši plivala, ovesnou kaši a jogurt taky. Trochu mě mrzí, že jsem svojí máme nedovolila jí namixovat gulášek s knedlíčkem, aby se ukázalo, že ho taky jíst nebude. Jenže já jsem se trochu bála, že by jí mohl chutnat, protože rohlík jí chutnal moc.

No a protože v ČR nám začala brát věci z ruky a strkat si je do pusy (třeba ten rohlík byl "aha moment"), v Estonsku začala jít po psích granulích, tak mi došlo, že cesta "finger foods" je ta pravá pro nás. Jak je vidno z mých předchozích příspěvků, před odletem jí kousky vlastně vůbec nezajímaly, ale za ty 3 týdny se to dost obrátilo.

Upřímně: hruška není rohlík. Prostě v hrušce není mouka ani sůl a vlastně i ten tvar je jinej. Ale Stázka se "pochlapila" a celej jeden kousek hrušky snědla. A já si říkám, co v to úterý mudře odpovím až se mě zeptá na příkrmy...