Jak jsme nekoupili dům

To vám bylo tak...jednoho srpnového týdne nám přišlo několik balíků bot, polovina zákazníků si je chtěla vyzkoušet a na nás dolehlo to, že byt má 50m2. A zrovna v tu dobu jsem byla na návštěvě u nové kamarádky, bylo to děsně fajn a ona zmínila, že naproti nim někdo prodává půlku baráku. No a protože zahrada by byla super a ten dům navíc je podsklepený, takže prostor pro obchod, tak jsme tam zavolali. Úplně jsem to viděla, jak se naše děti navštěvují a jak je aspoň půl dne neuvidím :-) Dům měl ovšem necelých 80m2, chtěli za něj trochu pod 180 tisíc eur a do sklepa se chodilo po děsně strmých schodech, tedy pro dětské zákazníky naprosto nevhodné. Prohlídka probíhala ve 4 odpoledne, takže si umíte představit, jak příjemný byl prudič, co přes poledne nespí. Jediný, co nás nás aspoň trochu zachraňovalo byla přítomnost akvárka (Téčko teď miluje ryby), u kterého dobu stál a nás nechal chodit okolo. Z návštěvy jsem si odnesla to, že ty starý baráky měly spoustu uložného prosteru a že některá prostorová řešení byla prostě mnohem praktičtější než ty dnešní novostavby, kde je 50m2 přízemí jako čtverec bez jakéhokoli vnitřního členění. Dům by nám velikostně vyhovoval na dalších, řekněme, 10 let, ale za ty prachy už by to chtělo, aby byl zrekonstruovaný. Bydlet by se tam dalo, to ne že ne, ale prostě by nás bourání neminulo a rekonstrukce našeho bytu nás vyléčila z jakýchkoli snah o vlastní seberealizaci se na tomto poli.

Další týden jsme se vydali na prohlídku ještě jednoho domu, super cena, blízko školy, kde jsem ještě stále zaměstnaná a hlavně tenhle sklepní prostor! Úplně jsme si tam ten obchod uměli představit.

Dům měl zrekonstruované jen první patro, druhé bylo takové prazvláštní, ale budiž, velikostně by nám vyhovoval, ale bylo by potřeba odizovlovat podsklepení a zničit tu pseudookrasnou zahradu se spoustou šutrů, jezírkem, fake kopečků -  prostě naprosto nevhodná zahrada pro děti. Lokalita perspektivní, určitě by se během pár let hodnota domu o hodně zvýšila. Byli jsme nalomení říct "ano", ale pak jsme si doma spočítali náklady na vytápění v zimě a najednou to bylo jasné "ne". A teď jsme v pasti, protože v Tallinnu si novej barák nemůžeme dovolit, starý jsou děsně neekonomický, pozemky ve městě vlastně taky nejsou a za městem zase nejsou naši klienti. Takže další rok v našich 48m2 a nebo do tý doby než se zase zmobilizujem k akci. Nám by se totiž hodilo, kdyby nám ten dům někdo prostě dohodil místo aktivního hledání.