Houpeme se

Poslední dobou u nás frčí kaluže, vlaky a houpy houpy. Vlastně ještě vaří. Před pár dny do repertoáru zabavy přidali to, že Teodor vaří "jako jídlo", které pak nabízí Stáz. Ta se do něj zahryzává jako do opravdovýho a Teodora tím strašně rozčiluje "Jako ham. Ne ham. JAKO. Tak neee." Moc mě to baví na ně koukat a dojímat se. Stázule samozřejmě taky vaří, takže mi věčně do pusy cpe talířky, hrnce...Foto nemám.

Jeden řve "hoopiii" "druhej "houpiiii"

Nosíme ven žlutou kačenu a T. testuje hloubku kaluží. "Ka(c)h(n)a plave" "Ka(c)h(n)a neplave" "Ka(c)h(n)a letí" (když mu jí Stáz sebere), "Ka(c)h(n)a spí" (když jí Stáz hodí na trávu - všechno spadlý v jeho slovníku spí)

Houpací prkno jsem chtěla ještě dřív než ho Utukutu (dřív Houpací prkno) začalo vyrábět. Našla jsem ho na Etsy, ale poštovné bylo tak drahé, že jsem si nechala zajít chuť. Pak přišlo Houpací prkno, a to zrovna v době, kdy jsme otvírali obchod. Chtěla jsem ho prodávat, jenže se ukázalo, že v Estonsku už houpací prkno mají a za nižší cenu (kuk na vippa.ee). Taky mi došlo, že k prodeji je potřeba masivní marketing, je potřeba lidem vnutit, že tu danou věc potřebují (nebo aspoň jim dát vědět, že něco takového existuje a že to je vlastně super). Na spamování v sociálních sítích jsem tehdá neměla jazykovou vybavenost a vlastně jsem ani moc nevěděla, jak že to funguje. V Estonsku rozhodně není houpací mánie a z vippy.ee nakupují především cizinci. Ta touha mít houpací prkno tam stále byla, ale zároveň jsem si říkala, no kam ho dáme? Bude to krám velkej...a co když to děti vůbec nezaujme, jak jsem četla v českých facebookových skupinách. Takže jsem pořád balancovala, k tomu se ještě přidalo "chtění" duhové houpačky, která je vizuálně velice lákává a četla jsem o ní, že má u dětí větší úspěch. A pak se to stalo. Jednou někdo v komentáři zmínil, že na Slovensku se dá duhová houpačka pořídit děsně levně (kuk na www.montoy.sk). A to byl ten "wake-up call". Napsala jsem jim, kolik by bylo poštovné do ČR, pak mi došlo, že bude lepší, když ho pošlou rovnou do Estonska. Tak jsem v místní Montessori skupině (která je teda dost mrtvá) zorganizovala hromadnou objednávku (čekala jsem, že bude levnější poštovné, což tak úplně nebylo). 

Výroba jim zabrala celkem dlouho a vytoužené balíky přišly den před naším odletem do ČR. Děti se o houpačku popraly a vlasně neměly vůbec šanci si jí užít. 

Duhová houpačka byl kup roku, předčila všechna má očekávání. V provozu je denně, hlavně teda Stázka se na ní houpe, houpe na ní kdeco (hlavně to, co Teodor nechce, aby houpala), dělá si z ní klouzačku, přelejzačku, podlejzačku...Prostě "hooopiiiii".

Jako opičí dráhy u nás frčej.

No a jak jsme byli v Česku, tak mi připadalo, že nám chybí nějaký ty hračky na hrubou motoriku, dědečkovi se do výroby ničeho nechtělo, babičce se zase do ničeho nechtělo investovat... (přece na ty 4 měsíce v roce, co tam tenhle rok strávíme/strávili jsme to nemá cenu). V tu dobu jsem zahlídla předprodejní akci od hrackytonka.cz - houpací prkno za 990 czk, no nekupte to. Navíc nejen super cena, ale i nejmenší rozměry na trhu = ideál pro náš pidibyt. No a kdyby se nechytlo, můžem ho nechat u prarodičů, že? 

Dodací doba byla 4 týdny a fakt do měsíce přišlo. Po rozbalení jsem si říkala, jestli je vůbec nějak ošetřený, asi není. Původně jsem si říkala, že ho nabarvíme, teď už vím, že jsme na to moc líní a že až jednou koupíme ten dům (rozhodli jsme se zůstat v Tallinnu), tak si pořídím malinový od Houpee nebo Utukuku :-) Větší rozměry si myslím, že budou taky k užitku.

Teodor, nepřekvapivě, měl k prknu hodně dlouho respekt, narozdíl od své sestry, která se k němu vrhala s tím svým "hííípiii". Ale jako "wow" efekt to nebyl, Stáz je na něj ještě malá. Nicméně musím říct, že každý dospělý, včetně mé mámy, se na něm zkusil zhoupnout, i já, a celkem se mi to líbilo. Po příjezdu z ČR jsem ho nechala nějakou dobu zabalený, přišlo mi, že na něj nemáme místo. Ale jednoho dne Stáz přelízala po duhový houpačce a já si říkala, že jí to půjde líp po houpacím prkně. A od tý doby tu je s námi v obýváku. Před pár dny si na něj Teodor lehl se slovy "Vlak spí" (Teodor se teď nechává oslovovat "vláčku"), Stáz si lehla vedle něj a oba se nechali houpat. Když je T. unavený, tak si do něj lehá "vlak spí", pak zase vstane "vlak nespí". Na prkně se, upřímně, nikdo ve stoje nehoupe, slouží jako tunel, přelejzačka a hlavně Teodorovo lůžko. 

Je to super pozorovat, jak se Teodor díky těm dvoum kouskům (plus ikea tunel a žíněnka) stává obratnějším, ještě bychom potřebovali nějaké balanční kameny a kladinu (a ten dům, kam bychom to všechno dali), určitě lepší investice než do kdejaký hračky (na ty se u nás stejně hlavně praší). A ze Stázule roste budoucí akrobatka, co na tom že nedá dohromady vkládačku nebo dvoudílné puzzle (T. v tomhle věku už skládal), hlavně že bude mít správně vyvinutý svaly :-)