Jako kolovrátek

Teodor si našel skvělou zábavu, kterou praktikuje od rána do večera a mě už, mírně řečeno, začíná lízt na nervy - schovává zvířátka a nutí mě je hledat. S tím, že je schovává přede mnou a pak mi vyloženě kecá, kde jsou. A řehtá se tomu/mě. Jako třikrát to je vtipný, hodina je ještě únosná, ale celej den je fakt náročnej.

Včera Stázka výjimečně spala 2 hodiny v kuse, takže jsem měla možnost si schovku vychutnat naplno. Po hodině jsem mu říkala, jestli nechce dělat něco jinýho. Kejvnul a donesl králíka. Hádejte, kam ho schoval :-)
Ale zase díky tomuhle dvouhodinovému utrpení se naplnila jeho emoční nádrž a zbytek dne mě nechal dělat, co jsem potřebovala, pokud jsem to opravdu potřebovala.
Abych mu úplně nekřivdila, tak mi třeba dvakrát za den dá od schovky pokoj (na několikáté postěžování si, jestli nechce dělat něco jinýho, že už mě to neba) a dovolí mi si s ním stavět puzzle. Jinak tohle obří puzzle je super a potřebujem minimálně ještě jedno.

S kačenou a prasetem dneska spal.

Otázka do pléna: Jak dlouho ho ta schovka bude bavit? On si po pár dnech asi člověk zvykne, co?

Kdo co jí

Před nějakou, když T. začal vofukovat s usínám, si našel pracovní sešit pro mnohem starší děti a k mému úžasu přesně věděl, kde které zvíře bydlí, a to bez jakéhokoli předchozího výkladu. No a taky někdy v tuhle dobu se začala u něj rozvíjet hra "na jako", ne že by tady běhal a předstíral, že je hasič nebo pirát (ani jedno asi nezná), zase tak rychle to u něj nepostupuje, ale začal si hrát se Schleich zvířatama a ta začala "mam-mam" (ham-ham) kdeco. A protože tenhle víkend byly všude možně slevy, koupila jsem mu pár potravin, aby chudák králík nemusel jíst jen kytky z Dupla. 

Moje máma na to samozřejmě komentovala (ráno jsem s ní mluvila ohledně traktoru, neposlala ho), že u nich by plastovýho králíka ani mrkev nepotřeboval, protože by to viděl naživo. No, protože má maminka zrovna v tomhle pravdu, tak už i před tímhle hovorem, jsem se začala psychicky připravovat na dlouhý jarní pobyt v ČR, aby T. viděl "farm life" v akci. Snad se nám do léta povede koupit auto a zvládnem tak i nějakou tu agroturistiku tady v Estonsku. A pak ho vezmem k příbuzným, co se farmařením živí a může porovnat romantický farmářský život se supermarketovou velkoprodukcí. 

Nakupování příslušenství za pár eur dalo zvířátkům zase novej rozměr, dokonce jsem i slyšela našeho tatínka, jak říká Téčku, ať jde s ním, že půjdou nakrmit koně. A já v sobě objevuju zadupanou schopnost si hrát (na něco) a začíná mě to s těma dětma zase na tý podlaze o trochu víc bavit. 

Tak strašně mě ta zvířata začala bavit, že jsem říkala tatínkovi, že mu objednáme Schleich farmu. Povedlo se mi totiž prodat pár hraček, tak že bych ty peníze zase utratila. A on že ne, že se mu jí pokusí vyrobit. To mě teda překvapil, protože na všechny moje předchozí návrhy o výrobu říkával ne. Tak uvidíme, zda to do narozenin stihne. Když ne, objednávám Schleich. Ono Téčku to je asi celkem jedno, jestli zvířata ustájuje v Duplo farmě nebo ve Schleich, ale mě se ta Schleich líbí podstatně víc. 

Poznámk\ na závěr: Psi opravdu nejedí kosti. Mají je na hraní. Narážím na to v každé druhé knížce a říkám si, že to učí děti hlouposti. Z kosti se pes fakt nenají. A ze stonožky se fakt nestane motýl. (Hádej, jak moc tě mám rád. Jaro)

Scenérie asi baví o trochu víc mě než T. :-)