Celej den venku

Když se T. dneska ráno probudil, tak mi bylo jasný, že tohle bude jeden z těch dní, kdy ho po prvních 10 minutách dne budu chtít zavřít do krabice a poslat babičce. Takže jsem stála před volbou: 1) jít ven jen se psem, což zabije max. hodinu času a nechat se prudit po zbytek dne nebo 2) sebrat všechny síly, odvahu,...a vyrazit na cestu k moři, kam jsem se s nima už pár dní chtěla jít podívat, protože tam jsou kameny, který by mladý pán mohl házet do moře. (Kameny byly ovšem přimrzlý k zemi, takže plán nefungoval tak, jak jsem si myslela) A aby toho nebylo málo, řekla jsem si, že s sebou vezmu i psa, protože on tyhle výlety miluje. 

Zvládli jsme to překvapivě dobře. T. snaší chození na vlastní pohon celkem dobře, Stáz kočár trpí a stejně nakonec vždycky skončí u zdroje potravy a pes se choval kupodivu vychovaně. Holčičce se chtělo spát od momentu odchodu ze dveří, ale borka vydržela bejt vzhůru další 3 hodiny, protože co kdyby jí náhodou něco uteklo, že? Teodorovi se u moře celkem líbilo, byly tam kačeny, labutě a racci a obecně je na těch vlnách něco uklidňujícího. 

 

Nadšení z nich přímo tryská.

Doma jsem odložila spící Stáz, ohřáli jsme si s T. jídlo a znova mi bylo jasný, že doma po zbytek dne zůstat nemůžem. Protože bylo nad nulou, pískoviště trochu povolilo, takže jsem zavelela směr pískoviště a bábovičky. S pískem jsem se trefila, jako kdyby mu to přesýpání a rozhazování děsně chybělo. Mimochodem Vivo holinky jsou super, sedí skvěle, ale jsou teda na úzkou nohu. 

Stáz překvapila tím, že se nechala v pohodě oblíknout do kombinézy a že si spokojeně lezla po pískovišti a to, že je jak čuně, jí bylo upřímně jedno. Teodor by v tomhle věku seděl a řval.

Posypává jí pískem

Schleich nesměl chybět

No a pak jsme přišli vymrzlí domů (jak se blížila soumrak, začalo přituhovat), děti se zabavily samy, já prokrastinovala, když přišla zpráva od Čecha, že za půl hodiny jsou u nás a že půjdem na krátkou procházku. Ok, nakonec se to docela hodilo, protože jinak by usnuly před šestou večer a to zavání tím, že by tady pak mohly strašit až do noci, takhle usnuly po sedmý, značka ideál. Pokud T. v noci nebude dělat dlouhou inventuru schleichů, tak zítra s nima do zoo. A asi mu vytáhnu FirstBike ze sklepa a budu ho nutit být aktivním, aby neměl roupy.

Čekala jsem, že po takovýhle aktivitě budu večer mrtvá, ale opak je pravdou. Čerstvý vzduch, málo kňourání a pohyb mi asi udělaly dobře na duši.