Stázule

Stázka je prostě úplně jiná než Teodor,

• je společenská, takže prarodiče se strýčkem jsou z ní celí poprdění, neb si na ní můžou uspokojovat chovací potřeby. Obecně má nakročeno na to se stát oblíběnějším vnoučetem, navzdory tomu, že je holka a je druhorozená (jojo, genderová rovnost u našich moc nefrčí)
• je neskutečně pohyblivá, ona plastová oranžová židlička se stala nejoblíbenější hračkou - stoupá si na ní, sedá a hlavně! umí to i zpátky. Oblíbila si i sezení na odstrkovacím autě a to se pak povolá strýček, který jí s velkou radostí tlačí po domě.

Jako pozor! I dolů se dostane bez spadnutí!

Tady mi T. ukazuje, že si jí mám vzít na ruce

• nebojí se špíny, ani kousat - a taky konečně začala trochu jíst. Dívat se na ní, s jakou vážností to jídlo bere je neskutečně zábavné, fascinovalo to celou rodinu, ona je vážně lepší jak kino. ¨

Stázka tu je obecně spokojená, je tu spousta příležitostí ke krámování (což tak úplně nebaví mě), může se batolit po zahradě (což tak trochu vadí Teodorovi, ten z její pohyblivosti venku je chudák celej nesvůj), kdekdo jí chová, na zemi se občas něco k snědku taky najde...

Koukej, mami, babička má všechno přístupný!

Obecně z ní mám pocit, že ona je takový to mýtický spokojený mimino, jen ne úplně spavý. Jinak už navlíkne kroužek na tyčku, furt něco někam dává, říká "dej. na, ham, bum a možná i máma" Taky říká "va-va-va" jako haf-haf (ale tím si nejsem jistá, jestli ví, co tím myslí, prostě opakuje po Téčku), "ne", "da" (jako ano) - význam asi nechápe, ale na otázku občas jedno použije :-) A taky tady miluje ovladač na TV, zbytek rodiny z věčného obnovování nastavení TV už tak nadšený není.