Piklerův trojúhelník aneb domácí hřiště

Tak jako jeden čas všichni pořizovali houpací prkno, tak teď je v kurzu Piklerův trojúhelník a my tentokrát nemohli být pozadu. Prkno jsem nepořizovala, ač v Estonsku vyjde levnějš a rozhodně kolem něj není stejná hysterie jako v ČR, protože mi jako "must-have" prostě nepřišlo. K Vánocům ho ovšem možná dostanou. Pikler mě dostal tím, že se po  něm leze a jak je známo, tak díky lezení se procvičujou hluboké břišní svaly a taky pravolevá orientace (říká se tak střídání pravé nohy a levé ruky, že?) - oboje, co Teodor potřebuje jako prasátko drbání. Někde jsem totiž četla, že to střídání rukou a nohou je potřeba pro rozvoj řeči a o tom, jak špatně vyvinutý svaly se asi nemá cenu ani zmiňovat. Prostě potřebuje pohyb a ne sedět.

Když se objevila Stázka, bylo mi jasný, že to nedopadne dobře. Oblečení je na vyhození do koše. 

Výroba nám zabrala asi 14 dní, kdy jsem tatínka fakt prudila, protože jinak by mu to trvalo podstatně dýl a dokončení bych se taky nemusela dočkat. Slíbila jsem mu, že když ho rychle vyrobí, že mu dám pokoj, a taky ho teď má. Při výrobě jsme byli líní přepočítávat palce na centimetry, takže nám z toho vylezlo trochu monstrum, ale co už. Tatínek sice nabízí, že ty tyče zkrátí, ovšem já v tom vidím další víkend plný připomínání, že to je potřeba vrátit do použitelnýho stavu. Naštěstí je složitelný, takže až se dětem omrzí, tak ho můžem složit a dát na stranu.

Děti byly od začátku nadšený, na Teodorovi je vidět, jak mu to přelízání jde čím dál líp. Stázule teda nepřeleze, prostě neví, jak na to, zkouší to různě skrz tyče :-)

 

Každej den ho několikrát přelezou, Stáz ho různě i podlízá, dneska jsem jí tam dala tunel, ten teď miluje. Časem přijdou "playsilks", tak z toho bude i domeček...

Náš (tentokrát fakt náš, protože jsem po večerech natírala tyče) výtvor jsem dala do několika skupin a ve všech se objevil dotaz na bezpečnost... Ano, děti můžou spadnout a oba dva i spadli, ale spíš proto, že nedávali pozor než že by to bylo nad jejich síly. Nic se jim teda nestalo, protože výška je cca 80 cm (originál má 70cm) a nepadali po hlavě, prostě lezli nahoru, nekoukali a sklouzli dolů. Když tam Stáz takhle visí, tak rozhodně nespadne, na to si dává bacha. Navíc si myslím, že pády v rozumné míře jsou pro děti prospěšné (když tam lezou, odklízím hračky okolo, aby padaly na rovnou zem), protože se učí, co jejich tělo ne/dokáže. Dotazy na stabilnost našeho monstra jsou naprosto bezpředmětné :-)

Jestli vás u čtení tohohle článku napadlo, jestli by nebylo lepší vzít děti na hřiště nebo do lesa, ano, určitě bylo. Ale to hřiště u našeho bytu je pro velký děti, po tamnějších lezačkách Teodor nemá šanci, nehledě na to, že lízt po nakloněné rovině je jednodušší než vertikálně. Tady má šanci uspět. Do lesa samozřejmě budem chodit (a i chodíme), ale prostě Pikler je navrženej pro děti, aby jim to šlo. Pikler je takový fajn doplněk k pohybu venku, uf, ještě že je jaro :-)