Miiimiii

Jedna z těch milých vzpomínek na moje dětství jsou panenky, jak jsme si s bráchou hráli na mámu a tátu, jak jsem si s barbínama přehrávala nejrůznější životní situace, jak mi táta z krabice vyrobil pro ně bejvák a máma koupila pravou Barbie kuchyňku v době, kdy už jsem si "měla" s panenkama přestávat hrát (ale mě to drželo ještě hodně dlouho potom), jak mi babička upletla na mimi světr s teplákama, nevzpomínám si, že by upletla panenkám ještě někdy něco jiného, ale tu soupravu si pamatuju dodneška, jak si u nás byla sousedka (asi tak o 5 let starší) byla hrát a chtěla vzít mě a mimi na procházku, ale vůbec neřešila, že je mimi potřeba oblíknout, taky si pamatuju ten super modrý kočárek, co houpal a táta mu udělal dole košík z drátů (kočárek jsme před pár lety darovali holčičce z psychiatrické léčebný - nelituju toho, protože holčičce udělal radost a já obecně nemám k věcem takový sentimentální vztah. Vlastně mi vůbec nevadí, že mám možnost Stázce vybrat nový, takový, který bude podle mých/jejích představ. Ale přiznám se, že když jsem podobný viděla za výlohou v jednom obchodě, tak jsem se šla zeptat, kolik stojí - nebyl na prodej).

A protože promítáme vlastní dětství do našeho rodičování, tak strašně moc chci, aby naše děti měly podobně hezký vzpomínky na to, jak se staraly o vlastní panenky. Teodora panenky úplně minuly a obecně začíná s hrou na něco až teď, zato Stázka si s nima hraje tak od roka. A teď, v roce a půl, to dovádí k dokonalosti, dělá s nima to, co s nima dělám já, prdí jim na břícho, dělá jim na nohy "ťap ťap", mává, krmí je, oba jim vaří čajíček (ten nepije ani jeden, ale asi proto, že ho pije máma), dávají je čůrat, kakat, Stázka jim oblíká čepičku a obecně mě diriguje, co jim mám oblíknout, Teodor před odchodem ven prudí, že "Mimi nemá ponožky. Mimi bude zima. Proč nemá mimi ponožky?" Takže oblíkám dvě děti a dvě panenky, většinou teda naštěstí jen jednu.

Stázule většinou panenku po cestě někde zmaže a Teodor pak vyšiluje "Mimi má špinavou čepičku." Stázka se hned přidá a pak musíme jít domů, protože je mám chuť zadupat do země. "Proč má mimi špinavou čepičku?" "Vypereme čepičku" "Mimi má špinavou čepičku." "Proč má mimi špinavou čepičku?" Uuuaaaaa

Žena v domácnosti :-) Jeden čas jí to nošení v tandemu hodně bralo, teď už radši strká panáčky za triko, když je náhodou oblečená.

A jaký panenky doma máme? Máme dvě 28cm od Antonio Juan a jednu 48cm od Götz, pak ještě máme pár látkových, ale ty jsou uklizený.

Ten "nas*aný chlapeček vlevo je celovinylová panenka včetně pohlaví, koupen na základě čtení příliš mnoha diskuzí v monte skupinách, že děti potřebují realistické panenky. Nepotřebují. Ta uprostřed je Petit Gora, strojek je vyndaný, děti ho před pár dny našly a nás tu obšťastňovalo "ma-ma, pa-pa, ha-ha-ha" a napravo je Götz.
Kvalita Antonio Juan je tristní. Na panenkov.eu je vychvalovali a hanili Götz, jako jo, Götz má takovou mrtvolnou barvu a strnulý výraz, zrovna tahle má i divný proporce, ale to je na úkor toho, že sedí bez opory. K čemu mám u Antonia Juan výhrady: nezačištěné okraje oblečení -takže se to prostě páře, kolikrát švy ani nemají zakončení (nevím, jak se tomu říká, ale prostě se hned začnou párat), ten klučík měl dokonce oblečení ne sešitý, ale na jednom místě slepený. Když Stázka byla menší, tak si s ním hodně hrála a samozřejmě ho olizovala a teď jeho hlava vypadá takhle. Určitě to bylo děsně zdravý :(

Holčička je panenka s měkkým tělíčkem, páře se jí lem u těla, co drží hlavu. Vypadly jí řasy. Teodor si to z nějakýho důvodu pořád pamatuje a nezapomene se mě párkrát za den zeptat "Proč nemá mimi řasy"?

A protože nejsem troškař a protože oblíkání mimi bylo oblíbenou zábavou, když jsem sama byla dítě, nechala jsem těm malým panenkám ušít na Fleru celou garderobu. Nelituju ani koruny. Obě děti to milujou se v tom oblečení přehrabovat a mě to vlastně taky baví ty panenky oblíkat, protože narozdíl od těch živých dětí, nezdrhaj :-) Ještě jim (panenkám) chci nechat uplíst ponožky, rukavice a svetr (a až se jednou Teodor zeptá "Proč nemá mimi rukavice?", tak mu odpovím "Ale má, koukej" :-p

Vážně ale, na Fleru kus vyšel na něco kolem stovky, od Antonio Juana stojí komplet kolem 10 eur, takže to vychází na přibližně stejnou cenu za kus, ale ta kvalita je úplně někde jinde! A ještě navíc jsem tím podpořila českou maminku a ne řetěz výrobce-distributor-prodejce, v němž ta výrobní síla z ceny viděla tak 50 centů.