Děti jsou výborný

Jako fakt, poslední dny mám pocit, že celá ta děsná protivnost, co se s Teodorem táhla půl roku je pryč. Ne že by se z něj stal sluníčkovej tvor, pořád je to naše hysterka ukňouraná, ale tak nějak jinak. Mimochodem, na dětech je teď skvěle vidět, jak se vyvíjí mozek, Stázka je prostě tvor impulzivní hnaný jakýmsi vnitšním motorem (prostě všechno musí ochutnat, ošahat, vidět, počkat neexistuje), zatímco Teodor už to tak nemá, prostě si jde třeba lehnout a čeká než ho spánek přemůže.

Stázka už konečně není mimino a začíná bejt batole - takže mi podává nádobí z myčky a dneska s Teodorem přendali všechno prádlo do sušičky, to jsem fakt koukala. A jakou z toho má radost, že může bejt užitečná.

Děti si spolu začínaj hrát (jasně, furt si hrajou vedle sebe, ale nějaká ta interakce tam je) a mě přijde, že budou povahově kompatibilní, Téčko bude jakože boss, ale Stáz bude tou šedou eminencí, podle který to nakonec bude :-p

Obě děti mě bavěj - Stáz svým napodobováním všeho, co děláme a Téčko tím, jak se z něj stává dítě...

Prostě najednou vzal stetoskop a začal poslouchat kdeco. Což o to, na tom by nebylo nic až tak zvláštního, ale on si ho dal do uší!!! Před pár týdny, kdybych mu ho chtěla dát do uší, tak by se regulérně zhroutil. 

A nebo dneska stavěl věž z pexesa od Lesního světa a najednou přiběhl ke knížce se zvuky zvířat z lesa a přiřadil žluvu (to je pták) ke žluvě v knížce. Pak vzal ještě další zvířata a pouštěl si jejich zvuky.