Zfunkčňování kuchyňky

V předchozím článku jsem psala, že bych ráda zkusila zfunkčnění Ikea kuchyňky, aby si tam mohl připravovat svačiny a mýt svoje nádobí. Takže jsme se do toho včera pomalu pustili.

Nastěhovali jsme tam část jeho nádobí + nůž na krájení (není vidět)

Přestřihla jsem houbičku (Stázka je děsně ráda požírá) a přidala prkýnko na krájení

Příprava svačiny pro sebe i Stázku

Mytí misky po snídani.

Zhodnocení: Zatím tomu chybí systém, ale až se to zautomatizuje, tak to bude dobrý - jako že na snídani si má přinýst misku a lžičku do kuchyně, sváča bude v obýváku...Nádobí umývá celkem rád, věčně utírá i pracovní plochu se slovy "baba" (voda) a baví ho ždímat houbičku. Přijde mi, že mu to dává smysl, není toho na něj příliš (jako třeba by bylo umývat nádobí pro celou rodinu), takže spolupracuje. Navíc když si tu svačinu připraví, tak jí i rád sní, že. Vzhledem k momentálnímu období, kdy se nechce zapojovat do domácích prací, je to, že si po sobě uklízí výhra. Jsem zvědavá, jestli tam někdy začne i "jako" vařit, aniž by to bylo na povel nebo v rámci logiky jeho hry, kdy dává do hrnce postupně všechny schleich zvířata (pokaždý ve stejnym pořadí, tak jako pije z těch ikea pohárků ve stejnym pořadí a dává je na talířky ve stejnym pořadí :-), pak je osolí, zamíchá a dává na sklápěčku.

Kuchyňka skoro jako opravdová

Včera jsem narazila na tenhle článek o tom, že i Ikeacká kuchyňka se dá použít jako fuknční kuchyňka k vaření. Při čtení jsem si říkala "ano" "souhlasím" "super nápad"...protože jak už jsem psala dřív, Teodor ze začátku moc nechápal "jako vaření", zato úkoly z opravdového života se chytly opravdu hned. Dneska jsme zkusili umýt nádobí, dobře, pěna na rukou mu vadila, takže si věčně utíral ruce, ale jinak ho to moc bavilo (sama si z dětství pamatuju, jak mě mytí nádobí s babi, která nikam nespěchala, bavilo).

V návaznosti na článek si říkám, že zítra zkusíme zavést umývání jeho nádobí po jídle v tom pididřezu, protože v našem velkém není špunt. Navíc máme myčku a nebojím se jí používat. Možná by stálo za to mu tam zkusit nastěhovat jeho talíře, příbor a hrničky - jestli se to chytne - problém je v tom, že jíme spolu v kuchyni, tak nevím, jestli nebudem líní to nosit sem a tam. Jo a krájet by tam taky mohl. A až Stázka trochu zmoudří, tak i vařit by tam přece mohl. Původně jsem teda myslela, že vyměnili tu varnou desku za opravdovou, pak jsem si teda všimla, že mají nějaký externí vařič.

Ach, jak já bych chtěla ten dům a mít v kuchyni i nízkou linku, aby se tam mohly děti realizovat...

Tři čtvrtě roku

Miminečko dneska oslavilo 9 měsíců od výkuku na svět. Neuvěřitelné, že za 3 měsíce jí bude rok, bude jaro a že bude chodit. Míry nevím, ale roste a asi moc nepřibírá. Stále je z 99% kojená, ač v posledních dnech začala jíst 5-10 lžiček pyré, jinak stále jí "finger foods" a skvěle umí těma bezzubejma dásněma (zub č.1 už je skoro na světě!) ukusovat. Pomalý přechod na pevnou stravu způsobuje časté vylučování, což zase působí problémy v noci a ráno, protože po umytí má problém usnout. Když už jsme u toho usínání, tak v noci teda, pokud nekaká, spí, a když se probudí, tak se snaží dostat k Téčku, mnohdy se jí to podaří a já jí najdu, jak se k němu tulí a ocucává mu kačenu.

Oproti Téčku je v hrubé i jemné motorice značně pozadu, sama si nesedne (možná tak na posteli, kdy si se zapře o mojí nohu) a přijde mi, že tu potřebu ani nemá, protože se jí dobře hraje na boku v pololehu, v sedu se ani neudrží, kroužky na tyčku nenavlíká a smysl permanence boxu jí je zatím taky jedno. Zato přesně ví, že dřez z kuchyňky jde vyndat a pod ním je salát, který vždycky vytahuje. 

Nevadí jí sníh. Umí se připlazit na povel (stále nestřídá ruce a ani nepoužívá nohy při plazení), začíná mi rozumět, stále nesnáší kočár (ač v něm občas usne a nebo je ochotná koukat, pokud se hejbe), na chodbě děsně ráda vykřikuje, líbí se jí echo. Na Štědrý den začala tleskat. Narozdíl od T. netleská ze spaní :-D Když nad tím tak přemýšlím, tak už zase vlastně netleská. Asi bych se jí měla víc věnovat a rozvíjet jí. K mé velké radosti jí pomalu končí separačka, takže už se zase zabaví sama na zemi. 

Narozdíl od Téčka jí zajímá vánoční stromek, celkem často se ho snaží shodit, sníst nebo sundavá ozdoby.

Voda.

Občas se do něčeho zamotá, ale vlastně jí to vůbec nevadí :-)

Sněhové utrpení je zpět

Matka (tedy já) je v rozkladu z nespících, ukňouraných dětí, věčnýho přebalování, samorostného tatínka a do toho nasněžilo. Fakt mám chuť to zabalit a odletět někam do tepla.

Kolem poledne jsem zavelela, že jdem ven a že budem schovávat kačeny do sněhu, abych motivovala Téčko k akci. Když už jsme byli všichni vypravení, Stázka vypudila bobek, takže svlíknout a zase oblíknout. Téčko jsem poslala čekat na chodbu a aby s kačenama seskákal schody. Ovšem jedna mu spadla na druhou stranu než běžně chodíme, takže se během čekání na mě rozbil (přece nepůjde do neznáma sám, že?) a už se nespravil. Venku mu kačeny ještě párkrát spadly do sněhu, což pokaždý vyvolalo hysterák.

Stázka se v mezidobí celkem spokojeně plazila kolem, ochutnávala sníh a obecně vypadala, že jí je nějakej sníh naprosto šumák. 

Když jsme dorazili dom, Téčko najednou přepnul z ukňouránka na spokojenýho kluka a já se fakt ptám sebe (i vás), jestli to má cenu chodit ven? Jako všude čtu, jak to ty děti potřebujou chodit ven, vylítat se, ale T. je teď fakt nejspokojenější doma. Když ho nutím jít ven, tak stejně nikam nedojdem, prostě se rozeřve a dojít 50m je otázka půl hodiny...si to asi umíte představit. Před pár dny jsem mu nabídla vzít s sebou Scheich zvířata, tedy něco, s čím si teď hraje celé dny a najednou to šlo. Ale po chvíli ho to stejně přestalo bavit a chtěl domů. Nemyslím si, že by byl ukňouránek proto, že potřebuje chodit ven, fakt ne - rostou mu zuby a když mu dám Panadol (včera jsem ty dva svoje protivky nedávala), tak obrat o 180°, najednou uživatelsky zpříjemněl. 

Obecně nesnáší jakýkoli cesty kamkoli, ani do města (v kočárku) se mnou nechce jezdit. Prostě domácí vězení s nima se všema. A teď má ještě festovně začít mrznout, takže to už nás nedostanu ven tuplem...a doma bude taky zima. Nějak mi chybí pozitivní myšlení...

2016

Nechala jsem vytisknout fotky od narození Stázky - tohle je před odjezdem do porodnice

Jdu s proudem, navíc jsem vypila malou láhev coca-coly (piju jí 1x ročně), takže ohlédnutí za rokem 2016. Ne že bych si teda myslela, že zítra bude něco jinak, celkem upřímně doufám, že T. nevstane ve 3 ráno a nebudem rozbalovat dárky (poslední dobou zase vstává v tyhle šílený hodiny, je x hodin vzhůru a pak to dospává do 12), ale ono to je asi dobrý se občas zastavit a připomenout si, co dobrýho se stalo. Možná by stálo za to koupit kalendář a psát si tam poznámky a pak si ho společně projít a zavzpomínat. Ale to už jsem zase někde úplně jinde :-)

Když jsem začala přemýšlet o tomhle příspěvku, tak první myšlenka, že se kromě narození Stázky nic moc neudálo. No jo, ale vlastně před narozením Áčka jsme spustili po půl roce příprav e-shop aka černou díru na peníze, která překvapivě není už tak prodělečná - resp. vydělá si na svůj provoz.

A pak už jen ty dílčí úspěchy a radosti: Zjistila jsem:

• že s těma dětma zvládnu cokoli, od provozu domácnosti po cestu MHD na druhý konec města a zase zpátky. Tyhle cesty veřejnou dopravou mě naplňují neuvěřitelnou touhou po tom, abych v roce 2017 dostala auto. 
• že tu máme podstatně uklizenějš (a obecně mám ty domácí práce líp zorganizovaný) než před dvěma lety
• že i jistoty nemusí být vlastně vůbec jistý a že život je vlastně nevyzpytatelný. 
• že dokážu uplíst deku a ušít panenku, to bych fakt nikdy neřekla, že jednou zvládnu.
• že Teodor umí spát celou noc.
• že ten rok neměl žádný vliv na sebestřednost a sebechválu :-) Jsem prostě dobrá!

A v roce 2017 bych si přála, abychom zůstali zdraví, protože ten zbytek se dá vždycky nějak zařídit. No a děti by mohly spát, Téčku se líbit ve školce (ještě tu "správnou" vybrat) a my s tatínkem se mít pěkně. 

Jak zabavit osmiměsíční mimino

Čas od času se mi v news feedech na Facebooku objeví dotaz, jak zabavit osmi/devíti/desíti/...- měsíční mimino. V myšlenkách těm osobám odpovídám, aby potomkovi pořídili staršího sourozence nebo psa. Jako vážně, zabavit dvě děti je podstatně jednodušší než jedno, obzvlášť pokud žijete v bytě a jste doma spolu sami. Ono když je dítě jedináček, ale jsou kolem aspoň babičky a furt se něco děje, je to jiný než když je doma jen s mámou v malym bytě, kde prostě ta akce chybí.

Stázka je Teodorovi, k jeho nevelké radosti, věčně v patách a je rozhodnutá mu ocucat cokoli, co má v rukou. Jako vážně bude fajn až přestane věci rozpouštět a začnou si spíš hrát než se vzájemně prudit.

Další skvělou zábavou se stal pes, tahá ho za chlupy, ocucává mu ocas, pokouší se o depilaci...pes z toho radost nemá, ale odmítá se pohnout. (samozřejmě, že psa bráním)

Pes je vždy nablízku.

A když není pes ani Téčko, tak leze po mě. Různě mě přelejzá a je spokojená. Tady se jí klíží oči, ale prostě nemá čas usnout, vnitřní nutkání si věčně stoupat je prostě silnější. Takže na dnešek třeba spala 8 hodin (ale zase v noci spí) a pak si dala 2x10 min během 13h dne.

Když je unavená, tak odmítá být sama, takže mi visí na noze - to teda upřímně nesnáším, protože se nemůžu hnout - nebo ječí. Před pár dny jsem objevila trik, jak se jí na chvíli zbavit, když potřebuju něco dodělat s Téčkem.

Voda do vaničky a je od ní na dobu pokoj. Téčku jsem dávala vodu do kýble v obejváku, voda v koupelně je podstatně lepší.

Obecně se nedá říct, že by dělala něco jinýho než bordel nebo rozpouštěla...T. v týhle době zvládal permanence box i navlíknout kroužek na tyčku. Podle mě by permanence box možná i dala, kdyby seděla a tu díru líp viděla. Jenže holčička všechno dělá v tomhle pololehu na boku, takže mám smůlu. Druhý dítě holt nebude na chlubení, jak je strašně moc šikovný, což mi vlastně vůbec nevadí, protože to, že v noci spí a přes den je uživatelsky ok, považuju za mnohem důležitější než brzké zvládnutí jemné motoriky.

Téčko jako profík :-) (mám lepší fotky, ale s bordelem v pozadí)

Doplnění k předchozímu článku

V předchozím článku jsem potřebovala ze sebe "vyblejt" všechny ty negativní emoce ohledně Vánoc, a tak jsem smíchala jablka s hruškama a občas i švestku jsem tam přihodila. Takže asi takhle:

• Slavit Vánoce jen kvůli dětské radosti z dárků podle mě postrádá smysl. To jim ty dárky můžeme dávat kdykoli jindy. 
• Je skvělé, pokud člověk miluje oslavy a užívá si všechno to těšení a přípravy na Vánoce. Pro něj Vánoce mají smysl, a to i když je ne-křesťan. A není o nic lepší nebo horší než člověk, kterému jsou oslavy u zadele.
• Průběh našeho Štědrého dne mě přesvědčil o tom, že odmítám dělat Vánoce jen pro to, že se to má, obzvlášť pokud tatínek nespolupracuje (nicméně přislíbil, že příchod Nového roku oslavíme, že se bude velkou částí podílet na přípravách, a to už se vyplatí). Příští rok chci zkusit Vánoce u našich, oni budou z dětí poprdění, tak třeba se tam někde ta vánoční atmosféra najde. Moje máma si totiž začala užívat přípravy až když už nám dětem to bylo tak trochu jedno, takže možná že dokáže pro děti vytvořit tu kouzelnou atmosféru. 
• Děti (aspoň do určitého věku) nepotřebují mraky dárků, aby měly rozzářená očka. Míň je víc. O tomhle chci napsat brzo nějaký další článek, protože vidím, že čím je T. starší, tím víc s vystačí s míň. A díky tomu, že máme T., tak Stáz taky moc hraček nepotřebuje. Stejně je úplně nejlepší, když jí brácha věnuje malej kousek pozornosti, to se tu pak řehtá a rozplývá blahem.