Tvořílek

Už nějakou dobu nad tím přemýšlím a včera jsem ve skupině Nevýchova o tom zase četla - že je potřeba dětem do tvoření nekecat. A pro mě to je teda setsakramentsky těžký. Vždyť mu chci pomoct, aby to měl hezčí - co kdybys to přilepil ještě tady? Nechceš si vzít fixu a vybarvit ty papírky? apod - jenže vlastně tyhle, z dospěláckého pohledu neškodné, připomínky/rady dítěti sdělují, že jeho tvorba není dostatečně hezká. Výsledkem takovýhohle kafrání může být například problému zminěném v Montessori bazaru na FB: sedmiletá dcera své výrobky vyhazuje s tím, že to nemá tak hezký jako maminka. A nebo to, že Teodor odmítá z modelíny modelovat sám, protože máma mívávala nutkání mu to neustále zhezčovat, přitom on byl spokojenej. Takže teď už ani nemá snahu. Mimochodem, ta dnešní radost z vlastního díla byla neuvěřitelná, nepotřeboval, abych mu to já pochválila a ani nepotřeboval moje připomínky, jak to udělat hezčí.

Máme teď doma bouřlivé období "ne", posledních pár dní to hodně graduje a já hodně přemýšlím, kde je zakopanej pes. Jedním z důvodů je určitě prořezávání zubu č.16, větší mobilita Stázky a dneska mi došlo, že i to moje věčný "komandování", že on nepotřebuje, abych mu připomínala, že si má po příchodu domů sundat čepici ani poradit, že musí jezdce zipu dát víc dolů, aby mu ta bunda šla sundat, on to prostě ví. A nebo když mu dám čas, tak přijde na to, že to víčko musí otočit, aby mu to lepidlo šlo zavřít. Matka se tedy učí bejt zticha a trpí u toho jako pes. Ale za ten jeho spokojenej pohled to stojí.

Vánoce, Vánoce přicházejí

Jedna z mnoha věcí, kterou děti člověka naučí je ctění oslav v průběhu roku. On totiž koloběh roku dává pro děti (a tradiční společenství) smysl. A letos je to poprvé, kdy i naše nemluvící dítě projevuje o Vánoce zájem.A tak my stojíme před výzvou stvoření tradic pro naše děti, protože ani já ani náš tatínek nemáme k Vánocům žádný vztah a navíc pocházíme z úplně jiných tradic.

8 měsíců

Mimiňákovi bylo včera 8 měsíců, to už zní, že jí bude za chvíli rok. Prostě z mimina se pomaličku začíná vstávat uvztekaný batole. Míry nevím, ale je dlouhá jako týden před výplatou a faldíky jí díky pohybu mizej čím dál víc, budoucí anorektička.

Svačinky

Podlehla jsem kouzlu svačinek, a to úplně. Ač s jedním dítětem jsem křupky a podobné žmoulací rychlovky zatracovala, protože jsem si myslela, že to tvoří špatné stravovací návyky, ale se dvěma dětma, životem na kraji "velkoměsta" (Tallinn je stejně velký jako Brno) a bez auta jsem "nucena" názor přehodnotit. Občas totiž potřebujem do města (cca 30-40min MHD) a ne vždy to jde naplánovat tak, aby se jednomu chtělo spát a druhému chodit. Takže když dám oboum dětem do ruky něco k snědku, tak to zaručí, že Stázka vydrží relativně dlouho v kočárku a Téčko, že pošlape. Na zpáteční cestě to skoro vždycky dopadne tak, že se Téčko veze (a v 90% případů usne) a Stázka se nosí (100% případů usne) - jako lepší než Stázku celou dobu nosit, kdy se bude zaklánět, bude nám oboum zima na hrudník a ještě před sebou tlačit Téčko (vedle prázdnýho kočáru fakt nepošlape, není blbej, že? :-))

S čím si hrajeme - 31 měsíců

Se snižujícími se teplotami a se zkracujícím se dnem se prodlužuje doba, kterou trávíme doma. Kdyby to bylo na Teodorovi, tak ven nechodíme vůbec. Jenže to na něm není, takže se každé odpoledne aspoň na půl vykopeme k proběhnutí. A nedělám to ani tak kvůli němu jako kvůli sobě, já ten čerstvý vzduch a trochu pohybu potřebuji. Stázka se už smířila s kočárkem, jako není to její oblíbené místo, ale když Teodor drží tempo, tak jí udrncám. Když se fláká, vypráví nebo chlupatec štěká, tak neusne. 

Díky tomu, že se ven vypravujeme jen jednou a ne dvakrát, tak se ke slovu u nás dostávají hračky. Chtěla bych se podělit o to s čím si hraje, třeba inspirace k Vánocům?

Schleich zvířata a Lego Duplo. Teodor začíná stavět z Dupla. Umí postavit jezero pro kačenu (všimněte is na obrázku), ale to parkoviště třeba nepostaví, pořád mu chybí ta prostorová představivost. Nicméně to mu nijak nevadí, protože buď to máma ošéfuje a když ne, tak to tam tak nějak nahází a ona se tam ta zvířata nějak nacpou, že? (z nějakého důvodu stavby ani hraní si s těmito hračkami nefotím). Včera jsem mu dala kusy filcu, tak vozíme zvířata na sklápěčce na pastvu, kačenu na jezero a prase dáváme do bahna. Opět nemám vyfoceno. Jako fakt doufám, že máma pošle k Vánocům ten plechový traktor, protože ten převoz na sklápěčce vypadá, že vozí mrtvolky...

Takovejhle pěknej traktor mu babi před lety koupila, ale stále mu ho nechce dát...

Jenga - Tahle hra u nás jede od jeho druhých narozenin, teď už i chápe, že ty bločky musí dávat v 90° úhlech, když tu věž stavíme. A začíná mu to fakt jít, většinou to spadne mě a on se pak zlobí, že to musíme stavět znova :-)

Rybolov - příšerná čínská hračka hrající šílenou melodii, ale posledních pár dní je fakt top. Když jí budete kupovat, dávejte si bacha, že ty ryby jsou na magnety. Já pozor nedávála a tak máme ryby se zubama a takovej vetchej háček na udičce - chce to trochu cviku než se s tím člověk naučí. Teodor ryby chytá nejen na udici, ale taky na prst, vyskládává je do řad a hlavně nás obšťastňuje tou šílenou melodií, která je na tom stole (oproti na koberci) děsně hlasitá. První a poslední hračka na baterky. 

Woody přiřazování stínů a obrázků - kvalita hračky nic moc, zrovna dneska jsem musela poslouchat 5 minut kňourání, že jedna deska se stíny je ohnutá. Ale jinak super. Už to u nás frčí kolem měsíce. Mimochodem, taky miluje samolepkové knížky, kde se lepí věci na své stíny.

Foukací fixy a šablony zvířat od Svojtky -  foukací fixy jsou hit, obzvláště pokud kojím a on běhá po bytě a fouká. Ty šablony se mu hodně líbí a pak dokresluje očíčka, skvrny, fousy...A foukání je taky fajn, i když po dvou zvířatech mi předá štafetu, se mu nedivím, mě z toho na konci taky bolí hlava.

Tvoření - miluje tvoření a kreslení všeho druhu, takže Play-doh (je to "normální", že neumí vyválet placku? - princip chápe, ale neumí do toho dát sílu): děláme hady, sněhuláky, když jsem mu vyrobila psa, tak jsem vyletěla v jeho očích neskutečně vysoko, vykrajuje, občas obtiskujem, pak kreslí fixama, temperama, vodou (takové ty kouzelné omalovánky, kde se přejede po bílém obrázku štětcem namočeným do vody a on se postupně objeví obrázek a když to uschne, tak zase zmizí, vyrábí Galt), miluje stříhání, ovšem nůžky drží oběma rukama, takže mě potřebuje jako třetí ruku :-) a děsně ho bavěj spojovačky. Ven s sebou bereme křídy, to si kreslí čáry a pak je přeskakuje. Pokud nesedí, tak skáče.

Tady proběhl pokus o výrobu vánočních ozdob, ale ten modurit děsně smrdí. Na domácí hmotu jsem nemohla sehnat kukuřičnej škrob. 

A s čím si hrajou vaše děti?

Výchova bez poražených

Od téhle knížky, kterou jsem v knihkupectví koupila mimoděk, jsem neměla žádná velká očekávání. Matně jsem si vybavila, že autor má co dočinění s unschoolingem (ach, jak já bych chtěla Svobodnou školu pro naše děti) a že by možná tahle knížka by mohla zapadat do mojí výchovné filozofie.

Kniha byla napsána před 46 lety! a ostatní respektující přístupy z ní vychází - to byla moje domněnka, prototože při čtení jsem tam úplně viděla tu provázanost s Jak mluvit, aby děti poslouchaly nebo s Vychováváme děti a rosteme s nimi a vlastně i s Peaceful Parents, Happy Siblings (víc výchovných knih jsem nečetla, teda ještě jsem četla Discipline Book od Searse, ale tam se mi líbila jen ta první část, ty samotné postupy při řešení výchovných problémů už ne) a teď jsem si tu domněnku potvrdila se strýčkem Googlem.

Ač mi obecně čtení moc rychle nejde, protože děti jsou vofuci na druhou, tak na tuhle knížku jsem se snažila si udělat čas. Nejen proto, že Teodor byl děsně protivnej a sklouzávali jsme do autoritativní výchovy, což akorát vedlo k frustraci nás obou, a čtení mi pomáhalo se vrátit zpátky do našich obvyklých kolejí, ale taky proto, že to, co se tam píše dává obrovskej smysl a chci to uplatňovat ve výchově našich dětí. (Musím sehnat ruskou kopii našemu tatínkovi).

Celá kniha je vlastně o tom, že je potřeba změnit náhled na výchovu a jak s dětmi efektivně mluvit.

Ve výchově se setkáváme se 2 typy problémů:
Problém náležící dítěte (problém, který nijak neomezuje rodiče a rodiče by do něj neměli zasahovat)

Aktivní naslouchání - metoda psychologů do našich domovů. Pro nás stále trochu pasé, protože Teodor nemluví, na druhou stranu si myslím, že jsem schopná mu naslouchat. Ale někdy to je hodně těžký, protože člověk občas zapomene, že jeho mizivá aktivní slovní zásoba neznamená, že je hloupej. Aktivní naslouchání je o tom, že necháme dítě mluvit, více méně se opakuje, co řekne (ale ne papouškuje, rodič to musí umět převést do vlastních slov) a díky tomu dítě přijde samo na řešení, případně rodič zjistí, kde že je vlastně zakopanej pes.

Foťák to fotil na detail, takže se omlouvám za špatnou kvalitu, ale i tak to stojí za přečtení, krásná ukázka toho, jak efektivní to Aktivní naslouchání je. Téma je blíže rozvedeno v Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly a jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly. 

Problém náleží rodiči
Rodič má s chováním dítěte problém, chování ho nějak omezuje. (není to tak, že rodič by měl řešit všechny dětské problémy, tedy i ty, co mu nepřísluší - to je pro mě osobně strašně těžký, pocházím z prostředí, kde rodiče byli rozhodčí, případně pomocníci, ač to nebylo potřeba).

JÁ-sdělení místo TY-sdělení. 
Rodič by měl říct, jak se cítím místo obviňování dítěte. Ono to dává smysl, že nás dítě bude spíš poslouchat, když mu řekneme: "Nemám chuť si hrát, jsem unavená" než "Ty seš ale otrava/Neotravuj." A to nejen proto, že dítě nemusí přejít do útoku ("Ale ty nejseš celej den doma a když přijdeš, tak chceš jenom ležet a koukat na telku"), ale hlavně proto, že to sdělení je pro dítě jasně čitelné.

Sdělení by mělo obsahovat 3 části:
1) Popis nepřijatelného chování 2) Popis pocitu rodiče 3) Popis, jak konkrétně se chování dítěte rodiče dotýká, tedy jaké má na rodiče účinky. (chování - pocit - účinek) (s.119)

Rodič má popsat, nikoli hodnodit!

"Přišla jsi o hodinu později a nezavolala jsi mi, abys mi to řekla. Měla jsem o tebe strach." (s.120) "...pořád jsem musela myslet na to, kde jsi , a nemohla jsem se soustředit na svoji práci." (s.121)

Dětem totiž kolikrát nedochází, jaké účinky má jejich chování na rodiče. K tomu, aby člověk změnil své chování, potřebuje slyšet skutečné a konkrétní důsledky svého jednání.

Metoda řešení konfliktu bez poražených
Aneb win-win pro obě strany. Je to o tom, že se rodiče a děti pokusí nalézt řešení, které vyhovuje oboum stranám - nemusí to ovšem být instantní řešení, nalezení řešení může trvat i několik dní.
Pokud rodiče s dětmi najdou řešení, se kterým souhlasí všichni zúčastnění, tak to je opravdu win-win pro všechny, protože jsou motivování svou část dohody dodržet. Na tomhle principu fungují vyjednávání jak v businessu, tak i v politice.

Tady je zase jeden krásný příklad za všechny.

A tady jsou neefektivní řešení:

Autoritativní přístup

¨

Metoda, kde většinou vyhrává dítě

Kniha, řekla bych, je spíš pro větší děti než batolata, ale určitě má co říct i mě, matce nemluvících dětí. Není psaná složitým jazykem, ale ani ne jazykem pro blbý (jako píše dr. Karp), je tam spousta příkladů ze života, spousta odpovědí na otázky, dobrá argumentace,...Knížku vážně doporučuji, je to takový základ pro respektující výchovu, a navíc se mi moc líbí ta představa, že se díky této metodě nebudu muset s dětmi věčně dohadovat a že je třeba i naučím, jak si mají řešit spory mezi sebou (problém náleží dítěti, ne rodiči-soudci).

Baby Bogs: tested in all kinds of weather

 I feel like we have had a chance to test our Baby Bogs in all kinds of weather: snow, slush and puddles, not so much on dry surfaces, though. 

And they did surprisingly well. If waterproof trousers are put over them, the hole on the back does not let any water in. The stitching is not taped, so they do let water in when the kid keeps standing in a puddle, but there is one great thing about neoprene - it keeps warmth even when wet. Teodor is a runner now, so there are no extended periods spent in the puddle without any movement. 

I love these boots so much that I got him a pair even one size smaller for a better fit. 

Teodor has such narrow feet that his toes fit perfectly even in the non-bf friendly toe box without any deformation. Unfortunately, Anastasia has a totally different foot shape and Baby Bogs are one big NO for her. I hope there will be something for chubby feet and it'll be as great as Baby Bogs available for the next winter.