Marodi, level 3

Když oba řvou a oba chtěj bejt u mámy, ale o klín se nehodlaj dělit.

Den pátý s horečkou nad 38, takže jsem vyloučila šestou nemoc a rozhodla se, že je čas, aby se na ně podívala doktorka, resp. schůzku jsem sjednala jsem pro Teodora, ale počítala jsem s tím, že se podívá i na Stáz.

V Estonsku to funguje tak, že si musíte u doktora domluvit schůzku, neexistuje takový to, že přijdete a hodinu čekáte až na vás přijde řada - jasná výhoda: přijdete a jdete hned dovnitř, tedy minimalizuje se šance, že děti chytí něco navíc. Nevýhoda - ne vždycky mají volno a někdy to trvá třeba den nebo dva než můžete přijít. A taky to, že se musíte dovolat, což zrovna v našem centru je občas oříšek. Nicméně jsem dneska byla motivovaná, takže na asi podesátý zavolání nebylo obsazeno a kupodivu měli volno za hodinu. Takže oblíknout děti, zavolat taxíka a byli jsme tam přesně v domluvenou hodinu. Fakt na minutu.

Taxikář nabídl, že na nás počká. Jsem si myslela, že to dělá z hloubi dobrého srdce, při návratu mi došlo, že ne, neb suma na taxametru byla o 10 euro vyšší než když jsme z taxíku vystupovali.

Téčko si nechalo píchnout do prstu bez jakéhokoli vyrválu, ovšem když mu začala týct krev, tak mi bylo jasný, že je konec. A taky byl. Náplast odmítal (sestra děsně překvapená, že nechce náplast - mimochodem, doktorka nás vůbec neviděla) a špinavý ruce od krve ho dováděly k šílenství. No jo, nevyspání a hlad (více méně už 4 dny nejedl) tomu moc nepřidaly. Analýza krve ukázala, že má infekci, takže tatínek večer snad vyzvedne antibiotika. Vzhledem k rozbití dětí v taxíku po cestě zpátky jsem uznala, že další zastávku v lékárně by už nedaly. (Ano, měla jsem s sebou vzít buď nosítko nebo kočár). Když už jsme tam byli, tak jsem nechala i zanalyzovat Stázku, protože jsem předpokládala, že to chytne taky. Áčku se infekce nepotvrdila, tak to tak i zůstane, protože jinak příští čtvrtek do ČR neodletíme. Jestli místo výkrmu u babičky zůstanem v Estonsku, tak mě to docela naštve (a našeho tatínka taky, ten se tak těší, že pes s ním bude spát pod peřinou), tohle marodění je naprosto nečekaná komplikace. No, hlavně aby se už brzo uzdravili, protože už mám dost, v noci se různě buděj, vstáváme děsně brzo, nemáme žádnej řád a mě tohle všechno fakt ubíjí.

Marodi, level 2

Nejen že se nachlazení vrátilo (u Téčka ani neodešlo), ale ještě si s sebou dotáhlo kámošku horečku. Chudák Teodor si to vyžírá, nemůže pořádně dejchat a příležitostně má i 39°C. Možná, že to přišlo v ten "pravý" čas, protože díky tomu, že mu je fakt blbě, tak se mu dostává spousta pozornosti a tulení. Ale jako už by mohl bejt zdravej, je to nápor na psychiku, musím být přítomná pro obě děti, navíc když jeden z nich ječí, protože mu je blbě, tak to taky na náladě nepřidává.
Jinak Stáz občas má přes 37°, rýmu moc nemá a kašle jen ze spaní, takže ta je dost v pohodě, ale samozřejmě, že chce žít přitulená na mě jako brácha.
S horečkama přišla otázka, jak vlastně ty děti zabavit, aby vydržeil v posteli. Jako fakt mě překvapilo, že nemám nejmenšího tucha, jak se tohle vlastně řeší. T., ač s horečkou, totiž neměl v nejmenším úmyslu jen tak ležet. Kdyby byl sám, nastěhovala bych do postele knížky a četli bychom si, jenže máme Stázku, která knihy požírá, trhá, případně si nám na stránky lehá (stejně jako náš pes). Nakonec zábavu zajistil youtube, ale jak dlouho ho to bude bavit?

Jo, a máme tu novinku, Stázka stojí bez opory.

Teodor a zvuky zvířat

Dneska se mi povedlo nahrát kousek jeho mluvy. Vážně každej den má nový slovo, občas se i něco snaží zopakovat, prostě jednou mluvit bude. Upatlanosti si prosím nevšímat. 

Jak na protivky

Ač Teodor kvůli rýmě spal mizerně, díky sluníčku a jaru ve vzduchu, dnešní den nebyl tak zoufalý, jak jsem předpokládala. No a hlavně jsem přemýšlela, jak to zařídit, aby se nám do domácnosti vrátil mír a láska místo toho protivenství, co se nám tu zase začalo rozlízat.

Tohle není nějaký ucelený návod, spíš co mě napadá.
Krok první: Popsat si, co se děje a zanalyzovat si důvody, proč tomu tak je. Jako říct si, že to je období je fajn, ale k jádru pudla se tak nedostanete. Stejně tak mi přijde, že říct si, že má nedostatek pozornosti, je tak trochu alibistický, protože každý dítě se sourozencem by (asi) tý pozornosti chtělo víc než dostává.

Krok druhý:  Převedení teoretizování do praxe. Kdyby Teodor mluvil, asi by se tyhle záležitosti řešily líp než když to jsou moje domněnky na základě pozorování. Jako zeptat se ho můžu, ale někdy mi přijde, že jeho odpovědi nemaj moc výpovědní hodnotu. Nicméně mi při pozorování dětí došlo, že Teodorovi to, že Stázka kramaří, vlastně děsně vadí. Dělá mu bordel v systému. A to, že se kolikrát radostně připojí, neznamená, že mu bordel nevadí. Vadí. Jak tohle řešit úplně nevím, ale když Stáz večer uspím, tak s Téčkem spolu uklízíme, on několikrát vysype košík s kostkama a zase je tam nandá - asi si tak nastoluje znova řád. Večer jde spát s tím, že vše (skoro vše, občas někde něco ztratíme a to je tragédie) je na svém místě. Uvědomění si toho, že mu to vadí i ve mě nastolilo jakýsi klid a už to jejich bordelaření prožívám v mnohem větším klidu, prostě to je období a zase to přejde. Často se mi vybavuje příklad z Vychováváme děti a rosteme s nimi, jak tam dítě 9 měsíců rozhazovalo plechovky a tatínek s dítětem tu hru hrál po celou tu dobu. Tehdá mi to přišlo uhozený, dneska se s tím už dokážu ztotožnit, protože věřím, že děti se doopravdy nejlíp vychovávají tím, že jim jdeme příkladem.

Připomenutí si, že jít příkladem je nejefektivnější výchovnou metodou, byl aha moment. Modeluju mu teď, jak se má ke Stázce chovat. Učím je oba slovo "dej" - Stázka říká "de", T. většinou mručí. Stáz teď totiž věci na povel podává, takže to je ideální doba na modelování, jak si říct o věc, kterou má ten druhej (ne mu jí vyrvat z ruky). A obecně se snažím jít příkladem místo abych sklouzávala do jejich chování.

Samozřejmě, že Teodorovi chybí trochu víc času s mámou o samotě, už dobu ho večer uspávám v nosítku, kdy mu zpívám na přání a beru to jako náš čas. Když je potřeba, umí usnout sám v posteli, ale vážně ho teď ráda nosím (on usíná dost rychle, půl hodiny by mě to asi nebavilo) a užívám si to, že se tulíme. To je totiž další problém, Stáz je tulínek a nebojí se přijít se potulit. Takže i když se tulím s T., Stáz přijde a vecpe se mezi nás. Ale když se tulím se Stáz, T. většinou nepřijde, protože on není tulící typ...ale vím, že mu to vadí. Takže když Stázka spí, tulím se s ním. Zkrátka a dobře snažím se víc o time-in místo time-out.Ten time-out je mi teda přirozenější, když prudí, musím si to připomínat, že není protivnej, protože je prudič, ale protože něco potřebuje, že k tomu má důvod.

Jo a je super dělat věci společně, myslím, že dnešní dopolední pečení buchty dodalo zbytku dne optimismus :) (jen ten bordel!)

Radosti desátého měsíce

Bryndák s rukáama je super vynález, ač sprše po každém jídle nezabrání.

Stázce je deset měsíců a zase jsme o level výš - madam se zase o něco míň nechá opít rohlíkem, tedy víc se dožaduje svého, začíná dělat Téčku "naschvály" (koukne na něj, vezme mu schleicha, zase koukne, co on na to a když si toho nevšimne, tak ho zase vrátí) a začíná okatě žárlit (tedy pokud chovám/nosím T., začne ječet, že chce taky). Taky začala regulérně krámovat, oproti Téčku to je teda mazec, protože v Téčkových 10 měsících jsme měli asi tak 10x míň věcí. Na druhou stranu s dvojkou jsou tyhle fáze jednodušší, protože člověk ví, že je to časem přejde :) Ovšem když T. vidí Stáz dělat bordel, děsně rád se přidává - takže naše skoro tříletý dítě se chová jako setsakramentsky chytrý desetiměsíční mimino - vzhledem k trvajícímu nachlazení už mám věčnýho rozhazování, uklízení a hledání chybějícího plný zuby. Jako fakt plný zuby. Vážně bych ocenila, kdyby dělal něco "produktivního" místo "destruktivního". Teda takhle, pokud Stáz spí a já si s ním sednu ke stolu, tak hezky pracuje, ale jinak je to bída s nouzí.

Do kolonky záškodničení si přidal ještě věčný tahání mě a Stáz za vlasy. To začalo docela nevinně, asi před 2 měsíci mě Stázka zatahala za vlasy (taková ta miminovská snaha si "věc" přitáhnout blíž) - zařvala jsem "au" - Téčko "hahaha", to bude sranda. Takže dva měsíce, v době nudy, občas někoho za vlasy zatahal, Stázka to taky několikrát na všech zkusila...jenže minulý týden, jak jsme nemocní a protivní, se to začalo stupňovat z Téčkovy strany. Matka to nevydržela a taky ho za ty vlasy zatahala, což se neukázalo jako chytré ani výchovné. Od tý doby se nám to tu rozjelo na plný obrátky. Dneska se Stázka dokonce začala tahat za vlasy sama - nevím, jestli ověřuje, že když se zatahá, že to bolí nebo si přehrává bráchovo pruzení. Ještě pár dní a všechny nás ostříhám, protože si nejsem jista, jak tohle efektivně řešit bez použití fyzické síly.

Mimo záškodničení a bordelaření občas staví koleje, dokonce se je naučil stavět do kruhu, ne že by dělal kulatý kruh, většinou to je okruh přes celý obývák, ale povede se mu je skoro vždycky spojit, takže se mu asi rozvíjí prostorová orientace. 

Protože už je fakt velkej, říkala jsem si, že zkusíme nějakej ten pokus z monte skupiny - reakce octa se sodou. Sehnat pipetu a potravinářské barvivo v Estonsku nebylo jen tak, pipetu jsme sehnali fakt jen pidi a s tou to nebylo ono, lepší bylo barvy lejt přímo z těch kelímků (k obarvení octa jsem použila tempery) - jako upřímně, asi nic podobnýho v blízké budoucnosti dělat nebudem, Stázka řvala pod stolem, protože chtěla ochutnávat, Téčko to sice bavilo, ale ne nějak moc (vydržel u toho asi 20 minut, myslím, že 10 ho to i bavilo), přišlo mi, že mu to moc nedávalo smysl. Nakonec se octem polil a ječel taky. 

Stázka poslední dny miluje nandavat panáčka do vláčku. Jediná aktivita, ke které se vrací a vydrží u toho fakt dlouho. Jistě že si toho Teodor dneska všiml a najednou si s těma panáčkama a vláčkama musí věčně hrát. 

V rámci akce "odpruzování" T. jsem ho dneska vzala ven do kaluží, Stázku jsme nechali doma tátovi - nevím, přijde mi, že to moc nepomohlo. Btw. Mít vlastní holínky je super, ale jak je vidět, Vivo začíná dělat pěkně blbej tvar špičky.

Dalším krokem v "odpruzování" bylo uklizení obýváků, pár věcí jsem odnesla, společně jsme uklízeli, aby viděl "taking care of the environment" - to je montessori věc, opět mi nepřijde, že by to pomohlo. Ale třeba se úspěch dostaví :) Ono obecně modelování chování funguje, jen asi v dlouhodobějším horizontu. 

Už aby bylo jaro, byli jsme zdraví a Stázka přestala bordelařit - pak už to rodičování budou jen zážitky zaplněné sluncem, momentálně jsem zralá na nějakou čokoládovou terapii :-)

Hovory H

Škoda, že ty hovory nejdou nahrát, jsou fakt roztomilý. Od přírodovědných hovorů se začínáme posunovat postupně k hovorům na obecnější téma.

Přírodovědný hovor verze 1:
T (ukáže mi kačenu): "Se-se" (sele)
Já: "Je to sele?"
T.: "Ne-ne" (buď se začne děsně zlobit nebo se smát, jako že mě napálil)
Já: "Tak co to je?"
T. (spokojeně): "Ká-ká" (káč-káč)

Přírodovědný hovor verze 2
T (ukáže mi kačenu): "Ká-ká"
Já: "Je to káč-káč?"
T.: "Ne-ne" (většinou se naštvaně zhroutí, ale včera začal s tím, že občas řekne "da" jako "ano)
Já: "Tak co to je?"
T. "Se-se"
Já: "To je sele?"
T. "Ne-ne. a) ká-ká b) vymyslí jiný zvíře a rozhovor pokračuje než mu dojde slovní zásoba"

Obecné hovory:
T ukáže na cokoli, co vidí (třeba díru, papírek...) a okomentuje to nějakým zvukem zvířete, např. "Ká-ká"
Já: "To je káč-káč?"
T. :"Ne-ne" A pak přidá jinej zvuk a tak pořád dokola než mu dojdou slova. Je vidět, že by chtěl mluvit, ale nemá tu aktivní slovní zásobu.

Každopádně se mu posledních pár dní, oproti dřív, jazyk rozvíjí neskutečnou rychlostí, už umí říct všechny samohlásky (asi ne izolovaně), doučil se několik zvuků zvířat, začíná ohybat jazyk nahoru, občas dá dohromady tříhláskovou slabiku, občas říká slabiky rychle za sebou, takže se je snad brzo naučí kombinovat ve slova, momentálně miluje takový ty knížky pro malý děti, kde jsou farmářská zvířata, protože na nich můžeme vést přírodovědné hovory, díky Stáz začíná říkat má-ma - jako Stáz více méně umí říct většinu jeho slabik s -a a -e. Mám naději, že jednou bude mluvit :-)

Marodi

Všichni tři jsme nemocní, teda spíš "nemocní". Máme rýmu a kašel. Celkem na houby, dětem vlastně nic není, takže jsou aktivní jako obvykle, jen kňouraj, jsou protivkové a ještě do toho v noci blbě spěj (a Stáz i přes den), protože kašlou. Téčku se z kašle (hlenů) navaluje, takže ječí, protože se mu chce zvracet. Včera v noci se rozčílil tak moc, že se fakt poblil, tak zas ječel, že vyvrhl večeři...Stáz se zase blbě u kojení dejchá...no, já mám z nedostatku spánku a plných dutin hlavu jako střep. Prostě dvě "nemocný" děti jsou nepřenositelná zkušenost, to se musí zažít, a fakt lituju všechny, co jsou doma s protivkama x týdnů, to si neumím představit. My v rámci zachování mého psychického zdraví chodíme ven (dneska jsem já největší protiva), jaro je totiž cítit ve vzduchu a mě to nabíjí pozitivní energií. A díky tomu, že je tepleji, dneska v útulku bylo venku prase, to Teodorovi udělalo neskutečnou radost. Jinak Téčko na dnešek spal 7.5 hodiny a přesto vydržel celej den do 8 večera bez jedinýho zhroucení. Stáz spala o dvě hodiny víc a taky vydržela se dvěma 10 minutovejma zdřímnutíma. Děti jedou asi na jarní energii či co. Pes dva dny jel na jakési jarní vlně, takže jsme zjistili, že Stázka má ideální velikost shih-tzu slečny - naštěstí pes už dneska dal pokoj, jinak jsem ho měla chuť uvázat někde v lese nebo ho nechat vykastrovat.