Malý přírodovědec

S tatínkem do Přírodovědného muzea

Od dob boomu lékařských kufříků pro děti skladujeme Téčku kdeco, co by se mu do něj mohlo hodit a že ho dostane ke třetím narozeninám. Jenže mi došlo, že on se svojí nechutí k bílým plášťům na doktora asi hrát nebude. Vždycky když tam jdeme se Stáz na kontrolu, tak on radši čeká v čekárně. No a pak mě napadlo, že místo doktorskýho kufříku mu můžeme zařídit přírodovědcův baťůžek. 

Myslím, že to je skvělej nápad (lékařský kufřík samozřejmě nevyhazujeme, určitě na něj ještě dojde), protože má zvířátka rád, budeme trávit hodně času venku a Stázka toho ještě moc nenachodí, tak se něco na zabavení bude hodit a proč se nenaučit něco o přírodě kolem nás, že? A taky si myslím, že to je fajn, protože to téma mu je blízký. Letos je mi fakt líto, že nemáme zahrádku, kde bychom mohli něco pěstovat, aby viděl, že jablíčka a mrkev nerostou v supermarketu. 

Teodor byl dnes s tatínkem vyslán do Přídovědného muzea (očividně se našemu tatínkovi musí říct, kam má jí, nejlíp mu říct i v kolik a najednou to jde), poprvé jel do města bez kočárku na delší dobu, dokonce si i nechal nasadit baťůžek se svačinou a mě málem ukápla slza, že už je taaak velkej. V muzeu se mu líbilo, tak jako se mu líbí v Zoo. Takže máme dvě místa, kam můžem jít opakovaně :-)

Zatímco T. a V. byli v muzeu, my se Stáz byly doručit jeden balíček k testování jedné bloggerce (berem ten marketing vážně) a pak jsme mi jely koupit zubní kartáček. No, přivezly jsme spoustu dalších věcí, mezi nimi i tuhle knížku, která je na bookdepository i wordery vyprodána a úplně náhodou ležela v supermarketu na poličcce. Je to zvuková knížka se zahradními ptáky - prostě tací, které celkem často vídáme. Věděli jste, že existuje sýkora i sýkorka? :-) Samozřejmě, že knihu dostal hned, přece ho nezahltím dárkama - Teodor se velice rychle naučil říkat "krá" (vrána), takže přehodnocuju svůj postoj k Albi tužce.

Jinak bych ještě chtěla koupit nějakou knížku o broukách a jinejch potvorách, které v lese potkáme - nemáte tip? Obecně ocením české knihy, abych nemusela googlit překlady. 

Pak ještě přemýšlím o téhle:

Pozorovací kelímek na brouky se dvěma lupama. 

nuputaja.ee

A pak mu asi vezmu ještě jeden úplně obyčejný. Ještě lupu, možná dětský dalekohled a pokud seženu, tak i použitý digitál. No a jestli se mi povede v ČR prodat nějaké věci, tak udělám i objednávku v Lesním světě - krásné věci tam maj, ale ceny teda lidové rozhodně nejsou.

Lesní svět

Jo, a správný průzkumník potřebuje láhev na vodu, momentálně chci tuhle, je z našeho spřáteleného webu :-)

No a pak kdyby se mi dařilo prodat úplně všechno, tak tohle by bylo taky super: Jsou to kostky, které jdou otevřít a dát tam nasbírané poklady

sensa-shop.cz

Kdyby vás napadlo, co ještě by takovému malému přírodovědci nemělo chybět, dejte určitě vědět!

Už aby bylo jaro!

U logopedky

Dneska jsme vyrazili k logopedce, k mému překvapení jsme přišli ve správný den a čas (já se ty číslovky prostě estonsky nemůžu naučit) a logopedka nebyla stereotypní Ruska, ale sympatická ženská, která udělala větší dojem než ta v Česku. Asi i proto, že Téčku zuřivě netleskala, nechválila ho a obecně s ním jednala jako s rozumnou lidskou bytostí.

Ráno jsme vstali v 8, tatínek nezapomněl na svůj úkol nás vzbudit, než jsme se dostali ke snídani bylo 8:40  a já si říkala, je to vůbec možný, že jsme tak pomalí? Pak naskládat věci do myčky s tím, že se všichni tři naskládali kolem mých nohou a když jsem dávala věci do sušičky, tak se jen přesunuli tam (za chvíli bez nikoho bych platila zlatem, protože večer když si sednu na gauč, tak během chvíle mám na klíně psa a občas přijde i tatínek) - byla jsem motivovaná to zvládnout, aby to bylo hotový, když se vrátíme. Pak zavolat taxíka, neb hodinová úspora času za dopravu tam za těch 10 eur stála. Zaplacení se trochu zkomplikovalo, protože mu nefungoval terminál a já jako běžný "Estonec" u sebe neměla ani euro. Vyřešil to bankomat, kam nás zavezl.

Dalších 10 eur jsme zaplatili u registrace a pak už jen čekat. Děti si spokojeně hrály s fake legem, Téčko si pak prohlížel knížky, když kde se vzala, tu se vzala asi 5 letá holčička a normálně si bez dovolení vzala jeho žábu. Je vidět, že T. má sestru, dřív by se nebránil a jen by mručel, teď jí tu žábu z ruky sebral, sebral si i mašinku a odešel od ní pryč. Holčička ovšem byla dost neodbytná, furt mu lezla do osobní zóny, Stázka z ní byla u vytržení, ale holčičku zajímalo Teodor, ne mimino.

S logopedkou jsem mluvila estonsky, ona na Téčko rusky s tím, že mi kolikrát říkala, ať mu to přeložím. Prostě maglajz. Nicméně žádnou vadu neshledala, že je prostě potřeba cvičit mimické svaly, sehnat mu buď rusky mluvící slečnu na hlídání nebo ho dát do školky, aby si teda tu ruštinu zlepšil a čekat až mu to v hlavě dozraje. V dubnu nám zavolá a domluvíme se na terapii (máme 10 návštěv hrazených pojišťovnou, předpokládám, že budem platit 10 eur tak jako tak). Dostali jsme nějaký cvičení, která s ním já mám dělat česky a tatínek rusky.
Jo, a říkala, že International School of Estonia je super, že pokud tu možnost mám, tak ať ho tam určitě zapíšu, že tam maj skvělej přístup k dětem - to jsem potřebovala slyšet, že to není jen nalejvárna. Stejně to je neuvěřitelný, že za necelej měsíc tam budu psát, jestli maj od září místo.

Teodor relativně spolupracoval, Stázka si tam žmoulala figurky a obecně bylo vidět, jak moc se od října posunul, co se týče sociálních dovedností a schopnosti vypořádat se s novejma situacema. Po odchodu z ordinace teda musel upustit páru, tak tam v čekárně se Stáz běhali jak splašení, řehtali se...a v tom zmatku jsem někam dala telefon. Když to Teovi došlo, že jsem ztratila telefon, přestal běhat a začal plašit. Telefon se naštěstí našel a my vyrazili domů MHD.

Únor

Únor je můj oblíbený měsíc, protože každoročně svítí sluníčko, dny se prodlužují (což teda znamená i to, že vstáváme dřív) a mrzne jako v Rusku. Jak by taky ne, vždyť jsme jeho předměstím.
Letos tu máme super mírnou zimu, přes -20°C tu bylo jen pár dní, sněhu bylo nejvíc v listopadu, teď tu máme jen poprašek, což nikomu z rodiny nevadí. Předpokládám, že až ze Stáz vyroste nadšený bobař, tak si budu sníh užívat. Momentálně chodíme na maximálně cca 30 minutové procházky, Téčku se zima prostě nezamlouvá (a fotit se taky nenechá), ale i tak je to fajn, že se provětráme. Dneska jsme dokonce došli až k útulku, kde teda bylo velké zklamání, protože tamnější prase nebylo venku. Chudák tam stál, ukazoval na výběh, chrochtal a chrochtal a stejně mu to k ničemu nebylo.

Skřítek trpitel - by se nejradši nesla na rukou.

Husa Outsider

Zase jeden příspěvek ze série "Vlastně o ničem". Minulý týden mě Teodor začal pronásledovat se slovy "gagaga" a ukazoval mi prázdnou ruku. Hned druhý den jsem se dovtípila, že chce, abych mu jí koupila. Jakožto matka, která by mu koupila celej svět, kdyby ho měla kam dát, jsem mu slíbila, že další den pro ní zajedem. Poprvý po dlouhý době u oblíkání nedělal drahoty a celá výprava probíhala hladce. Ovšem do momentu, kdy v hračkářství husu neměli. Teodor zoufale ukazoval prázdnou ruku a do zblbnutí opakoval "gagaga", zatímco Stáz měla značně skelnej pohled (chtělo se jí spát). Bylo jasný, že situace si žádá efektivní řešení: požádala jsem prodavačku, aby mi zjistila, ve které jejich pobočce husu maj, neb mi bylo jasný, že jezdit po městě s nima dvěma by nebylo to pravý ořechový. Věděli jsme tedy, kam se vydat. Předtím ale bylo potřeba obalit nervy jídlem (hlavně ty moje). Zatímco my se s Téčkem ládovali, Stáz vyrazila na průzkum. Téčko se jí řehtal až se za břicho popadal, to bylo fakt roztomilý. 

Jako obešli jsme 3 obchody (všechny u sebe) a přesto jsme tam strávili přes hodinu a půl. Do další pobočky to bylo jen asi 10 minut, T. jel v kočáře (předtím celou dobu chodil) a Stáz v nosítku, ta usnula v momentě přisátí se ke zdroji mlíka. T. to zalomil v momentě, kdy dostal husu do ruky.

Byla jsem vážně zvědavá, jestli se husa probojuje do partičky schleichů, se kterýma si hraje (pak máme ještě skupinu, která ho nechává totálně chladným). Nestala se součástí, jako hraje si s ní, ale partičku dává spát dohromady, husa spí mimo. Škoda, že jsem to nestihla vyfotit, vypadalo to děsně vtipně, prostě husa outsider. 

Aha momenty

Teodor posledních pár týdnů miluje házení věcma a taky dělá to, že když si s věcí dohraje/dodělá, co potřebuje, tak jí upustí (např. když po sobě utře ukápnutý jogurt v půlce jídla, tak hadřík pouští na zem a pak kňourá, když mu jogurt znova ukápne, že ho nemá čím utřít) - jako fakt mi to lezlo na nervy; dítě, co si po sobě x měsíců uklízelo, vždycky vyžadovalo (a vyžaduje), aby věci byli na svém místě a teď dělá tohle. A pak najednou koukám na Stázku a AHA - hádejte, co udělá Stáz, když si s něčím dohraje. Pravda, nehází to přes celej obejvák až za gauč, ale prostě to prostě tu věc upustí. V sobě jsem si to srovnala, že to je prostě fáze a že se to časem vytratí. Asi jen to, že jsem se vnitřně uklidnila pomohlo + že zase chodíme každej den ven, a to i dvakrát, protože počet házecích i upouštěcích incidentů značně poklesly. Jo, hází, když se nudí, takže v momentě, když začne, snažím se převést pozornost jinam. (Už ví, že házením se mu věci ztrácí a že mu je máma hledat nebude, to byla tvrdá škola pro nás pro oba)

Druhý aha moment se stal předevčírem v noci. Teodor už nějakou bývává v noci vzhůru a přiznám se, že už to přesahuje únosnou mez, prostě odmítám, aby vstával v 11 - za 1. je protivnej z nevyspání a za 2. nic nestíháme. Takže před dvěma dny jsem ho po čůrání vrátila do postele, kde se samozřejmě vztekal a aby nevzbudil Stáz, tak jsem zkusila obejmutí, houpání a hlasité ššš-ššš (Stáz se samozřejmě vzbudila) - dřív by na obejmutí nereagoval, rozčílil by se ještě víc, ale tím, že Stázka je náš mazel, tak to najednou zafungovalo. A od té doby to úspěšně praktikuju, tak snad brzo s tím ponocováním přestane. Dneska v noci ještě navíc tatínek spal v obýváku, takže byl i objektivní důvod, proč si nemohl jít hrát. 

První a třetí

Narozeniny dětí se blíží a já začínám přemýšlet nejen nad oslavou, ale i nad dárky.

Stázce zrecyklujem Téčkovy dárky, takže dostane houpacího koně, latches board od Melissa and Doug a tatínek jí vyrábí activity board.

Teodorovi jsem před pár lety koupila balančního soba od Hapé, byl zlevněnej a myslím, že bude mít úspěch, vzhledem k tomu, jak moc rád zkouší balanc různých věcí na sobě. Jsem v pokušení ho vytáhnout už teď, neb některé dny jsou dlouhééé.

Internet

Pak tu mám pro něj připravený Boll Roo 12l - ten ale dostane před narozeninama, v březnu totiž letíme do ČR, tak do něj dostane svačinu :)

Boll.cz

A teď co jako ten hlavní/ třetí? dárek?

Pythagorovo puzzle od Grimm's? Vzhledem k tomu, jak ho baví skládat různé trojúhelníky a tetris kostky k sobě, tak by to mohlo mít úspěch.

memme.ee

Balanční/říční kameny - ted by se nám na zimu hodily - tunel totiž slaví celkem úspěch. Ovšem nevím, jestli to má na jaro-léto smysl...?

nuputaja.ee

Velké 4 elementy od Grimm's - ale jako 90 éček je celkem dost, no. 

memme.ee

Stavební kostky tisíc a jedna noc velké od Grimm's -  100 éček, to si moc nepomůžu...

grimms.eu

Nebo panenku s pindíkem? 

tiendas-asi.com

Houpací prkno?

vippa.ee

Nebo co jinýho? Duplo nechci, myslím, že to, co máme, nám stačí. Vláčků máme taky mraky. Smartmax ho nijak zvlášť nebere, tak nemá cenu dokupovat rozšíření. Mozaiky mám schovaný, ale k narozeninám mu je dávat nechci (ty dostane až uvidím, že je nebude rozhazovat a já pak lovit dílky pod gaučem). Nebo nějakou kuličkodráhu, třeba od Haby? Hubelino? 

Vláčky

Teodor dneska vytáhl vláčkodráhu a hrál si s ní více méně celej den. Jako fakt mi tím udělal radost, protože k Vánocům dostal 2 sady a doplňky (ty teda leží zabalené v ložnici, protože bylo jasný, že ho na Nový rok nezaujmou), takže v tom máme spoustu peněz a fakt by to byla škoda, kdyby se už k vláčkům nikdy nevrátil. Navíc se dají kombinovat se schleichama.

Taky se čím dál víc ukazuje, že děti umí vedle sebe celkej dobře koexistovat. Prostě jí dá nějaký kus, ona mu nechá zbytek na pokoji a oba jsou spokojení. Spolu si hrají výjimečně a velice krátce, nicméně to nemění nic na tom, že Teodor Stázku více méně baví celej den - ona ho totiž věrně pronásleduje celej den a tím se zabaví. Dneska jsme totiž byly spolu samy doma a já najednou stála před otázkou "Jak jí mám jako zabavit?".