Do naha!

Rozhodla jsem se, že je na čase, aby se Téčko posunulo v samoobsluze. S příchodem sestry už musí být tak nějak srovnanej (dala jsem si závazek, že do Stázčina půl roku ho prudit nebudu) a navíc sněhová nadílka nahrává mojí potřebě, aby se aspoň sám svlíknul, když už je musím oblíkat. Takže jsem ho začala cepovat ve svlíkání a oblíkání. Zatím jednodnaznačně vede oblečení nad dítětem a dítě nad mámou.

Je to totiž poprvé, co ho "nutím" se něco naučit a přiznám se, že teda moc nevím, jak na to. Pokud měl někdy předtím senzitivní období* na oblíkání, tak jsem jí celkem úspěšně zabila svých spěcháním. Takže on se teď nechává s radostí obsluhovat a mručí, pokud obsloužím jeho sestru před ním (jeho potřeby jsou přece mnohem důležitější, že?). A taky mi přijde, že to na mě dost hraje, že neumí. Párkrát jsem ho přistihla, že ví, jak na to, ale mladému pánovi se prostě nechce. Radši tu běhá se spodkama u kotníků (má si je vytáhnout nahoru) až mu spadnou, nosí triko na hlavě a hrozně se směje, jak mu plandaj rukavy, když otáčí hlavou, tahá tričko dopředu a myslí si, že ho tím svlíkne...jo, věčně tu běhá polonahej, protože ví, že mě časem ty nervy rupnou a pomůžu mu.

Začala jsem se začátečnickými úkoly, většinu umí od roku, ale prostě jsem nepožadovala (chyba! chyba! u Stázky už nikam spěchat nebudu, myslím, že pojedou s Téčkem stejným tempem), takže:
svlíknout kalhoty (ty stáhne, ale přes chodidla už nepřetáhne, protože co kdyby se popálil, že? Takže tu chodí s kalhotama u kotníků a čeká až mu prostě spadnou), natáhnout kalhoty/spodky (s provlíknutím nohou mu stále pomáhám, ale zdá se mi, že začíná chápat princip, že tu díru musí držet, nicméně se o to alespoň v mé přítomnosti, nepokouší), sundat čepici, rozepnout zip u bundy a mikiny (líbí se mu "bojuj", na to se z nich aktivně i snaží dostat), boty si teď nesundavá, protože to je vyšší dívčí, když má přes ně oteplováky, nicméně od podzima umí, dokonce se uměl i obout. Čepici si stále oblíká tak, že si jí položí na hlavu. Snažím se mu vysvětlit princip svlíkání trika, ale zdá se, že to buď dělám blbě já nebo on.

Pořídila jsem mu dva věšáčky, kam si věší bundu a kalhoty, to ho děsně baví. Blbý je, že ten na kalhoty spadnul a nemůžem ho najít, aby ho tatínek zase zpátky přilepil. Věřili byste, že se mi nedaří sehnat samolepící věšáček v Tallinnu? (ty na navrtání by měly dlouhou dobu přidělání). Taky má pod bundou na zemi košíček, kam si dává rukavice, čepici a nákrčník. Taky super nápad. Ještě mu chci udělat z izolepy parkoviště na boty. Momentálně ho děsně baví je házet co nejdál od vchodových dveří.

Ale jo, každým dnem se zdá, že je smířenější s tím, že osobní sluha, máma (mimochodem, už jsem pojmenovaným členem domácnosti - říká mi bába) přestává fungovat a musí se snažit sám.

*co to je se dá vyhledat pod základní Montessori terminologií

Za kulturou

Fotku umělců nemám

Z nějakého důvodu v Estonsku frčí koncery vážné hudby pro malé děti, je vyprodáno na několik měsíců dopředu (Stázka šla bez lístku, na ní už nezbylo), tak jsme to šli s kamarádkou okouknout. A bylo to ano i ne.

Myslím si, že jekoncert vážné hudby má smysl i pro malé děti, protože určitě vnímají a nasávají atmosféru. Ale zrovna na tomhle koncertě mi trochu chyběla ta vážnost/formálnost situace. Nejenom oblečením (ano, ani my jsme nebyli formálně oblečeni, neb jsme včera večer projížděli fotky z předchozích koncerů a s kamarádkou jsme uznaly, že malé černé by byly asi trochu moc), ale i to uspořádání. Barevné deky se spoustou aplikací zaujaly nejen Stázku, ale i Téčko, který mi hlásil, že tam je "va" (hvězda) a "ba" (ryba). Dobře se na nich sedělo, ale říkala jsem si, že židle by dodaly situaci vážnost. Jenže ony by děti pak běhaly všude okolo, co?
Přiznám se, že by se mi víc líbilo, kdyby ten koncert byl koncipován opravdu pro děti. Tím myslím živější skladby, na které by se dalo tleskat do rytmu, nechat děti osahat nástroje (jasně, že ne ty hudebníkovy za x-set eur) a tak nějak míň formální, nějak ty děti zapojit, když už to nebylo fest formální. Víte, jak to myslím?

Ale jo, prej v únoru půjdem zas. Proč by ne :)

Samolepky, svačinky, a hodina utekla neuvěřitelně rychle :-)

Na závěr se pochlubím, že opět naše hračky byly hit. Neustále si u nás někdo cizí hrál a odnášel si to pak k rodičům...že já nevzala firemní vizitky!

2 roky a 7 měsíců

Prvorozenému mimiňákovi je 31 měsíců, míry nevím, ani počet zubů není přesně znám, v rozmezí 14-16 zubů, teda z těch 2-4 jsou prořezány jen pidikousky a už se s nima zase pár dní nic neděje, asi sbíraj sílu na další pruzení. Každopádně už fakt není batole, ale malej klučík, cca před měsícem se to nějak zlomilo a stal se z něj spíš kluk než batole, víte, jak to myslím, že? Kdyby navíc ještě mluvil, tak by to byla ještě úplně jiná liga. Teda on mluví, ale jen ve slovech a rozumím mu především a hlavně jen já. Předevčírem přidal k souhláskám, které umí vyslovit "z", a to díky knížce Husa Líza.

Velký pokrok vidím v tom, že je ochoten dělat věci ne stereotypně, je otevřenějším změnám, např. nemusíme chodit na procházku tou samou trasou. Nebo že mu můžu dávat několik různých čepic. A nebo že se zbavuje komunikačních stereotypů, kdy opakoval věčně to samý, asi proto, že jsem mu rozumněla, tak toho chtěl využít. Taky začal hodně ukazovat a vymýšlí si svá vlastní gesta, aby se s náma domluvil. Vracím se ke znakovému jazyku, abych nám to oboum ulehčila.

Zklidnil se. Dokáže ležet a čekat na to než usne. Dokonce i ráno jsem schopná ho přesvědčit, že ještě chvíli budem spát. Je na něm vidět, že mu dozrává nervová soustava, tak snad mu brzo docvakne i to mluvení.

Neoblíkne se ani nesvlíkne a vůbec, ale vůbec mu to nevadí :-) Klidně tu běhá se spodkama na půl žerdi a čeká až mi rupnou nervy a natáhnu mu je. Začal sám jíst, ale jen když jím já nebo mám něco na práci. Jakmile k němu usedám s prázdnýma rukama, okamžitě mi tu lžičku/vidličku vrazí.

Miluje si nalívat vodu ze džbánku. Kvůli tomu i začal hodně pít (a v noci čůrat).

Dává pusy Stázce. Muchluje se se psem a se Stázkou. I od nás začíná přijímat mazlení se. Vlastě se z něj stává mazel.

Miluje psy a vlaky. Ale hlavně psy. Vlaků tu totiž moc není. To u babi bylo jiný, tam na ně mohl koukat z okna a že jezdily často.

Umí mi v mobilu přenastavit kdeco :-)

Nesnáší otevřený šuplíky nebo dvířka od kuchyňské linky. Jako jo, pořád je to náš prudič, co má rád řád a pořádek.

Stal se z něj opravdový pomocník v domácnosti. A obecně, pokud se neválí po chodníku, tak je s ním radost bejt.

Dýně potřetí a naposledy

Dýně, díky Halloweenu, dostala svou poslední šanci a projela jí. A to to byla bio dýně z trhu, za 1.50 eur za kg, Stázka byla neskutečně hladová a přesto se dýně ani trochu nechytla. Tak nevím, co s těma několika kilogramama, co máme schovaný v lednici uděláme. Asi je dáme psovi. Ale ten dýni žere jen, když to vypadá, že jí chce jíst někdo jinej, jinak o ní taky nejeví zájem.

Odpoledne jsem ještě zkusila mrkev a vařené kuřecí, ani jedno se nechytlo. Tak já nevím, asi zkusím ten gulášek s pěti :-)

7 měsíců

Mimiňák dneska oslavil sedmiměsíčniny. V úterý měřila 70cm a vážila 7880g, což je přesně dvakrát taková váha než měla při narození.

Čím jsou děti starší, tím jsou rozdílnější, takže srovnávačka:

Teodor v den svých sedmiměsíčnin. Chtěla jsem Stázce udělat stejnou fotku s hrncem, jenže ona se hned převrátila dozadu a uhodila se do hlavy, takže jsem uznala, že jí kvůli tomu nebudu trápit. 

Teodor: 68cm a 7950g, v době sedmiměsíčnin zvládal překážkový sed a lízt, ale na žádné výpravy se nevydával. Stázka nesedí, ani neleze, zato se plazí a klidně o ní hodinu nevím. Vůbec jí nevadí, že se někde zasekne :)

Přiznám se, že ten sed by se mi docela hodila, abychom mohli začít pořádně s příkrmama. Jde o to, že pyré plive, zato "finger foods" jí baví a pokaždý něco sní. Jenže mě úplně neba jí to servírovat na zemi. A v newborn setu v tripp trappu to taky není ono, protože jí to jídlo různě padá a jak je tam připoutaná, tak bych jí ho musela věčně hledat, nehledě na zaprasenost textilií. 

Teodor v tuhle dobu už přes den jedl plně pevnou stravu, kojil se jen na spaní a v noci.

Stázka je skalní mlíkař, co ale sní kus toho, co jí dám do ruky. Mudra mi v úterý kladla na srdce, že musí jíst maso a že musím ty příkrmy brát vážnějš, že jinak nebude jíst. Úplně jsem si představovala teenagera jen na mlíku :) No, na to jak do ní dostat maso, jsem zatím nepřišla, když kaše plive a flák masa bez zubů nerozkouše. Naštěstí Stázka je chytré miminko a ví, že pes žere granule s 80% podílem masa, takže příjem železa si zajištuje tak. Celkem by mě zajímalo, jestli granule můžou být brány jako plnohodnotná náhrada masového příkrmu. 

Ze Stázky se spal nespavec největší. Asi si holt naspala v prvních měsících života a teď čerpá ze zásob. Spí cca 1-2x denně 10 minut a 1x půl hodiny, a to když jsme venku. Sněhová nadílka a mimiňákova chobotnicovatnost celkem komplikují naše batolecí procházky, protože jakmile se vyspí, chce z nosítka pryč. V kočárku jí to taky neba, navíc tím, že pořád sněží, kočárek je mimo hru (jako že bych jí tam pak přendala). No a když jí oblíknu do těch 150 vrstev, tak je naprosto znehybněná. Prostě prekérka. A batole to jako na potvoru venku baví. V noci naštěstí spím relativně dobře, co dělá mimino netuším :-)

Stázka má rozhodně mršnější jazýček, když se jí něco nelíbí říká "mam-mam-mam" a většinou to říká, když má hlad. Ještě umí říkat "nenene". 

Mudra se mě ptala, jestli přendavá věci z ruky do ruky a já nevěděla! Fakt ne. U Teodora jsem sledovala každou blbost, u Stázky na to nějak není čas...Ale mám pocit, že to dělá už dlouho. 

A taky je čím dál expresivnější, umí se zlobit, když jí Teodor dělá něco, co se jí nelíbí, sebere jí hračku, ale taky se umí radovat, když jí bratr věnuje pidisekundu své pozornosti. Když se probudí a on spí někde blízko, doplazí se k němu a začne ho ocucávat :-) Brácha je totiž pořád hvězda.

Banda

Snih všemi smysly

Kam se podělo to loňské batole, co považovalo sníh za životu nebezpečnou substanci? Místo toho tu je malý kluk, co se sněhu vrhá vstříc, zkouší, jestli se sype, jestli a jak lepí, skáče do něj, brodí se závějema, ochutnává...

Zítra snad vyrazíme sáňkovat, jsem zvědavá, jestli bude o trochu víc nadšen než loni.

Baby Bogs jsou super, nohy má i navzdory otevřenému zapínání suché a teplé. Skvělý poměr cena/výkon.

Když bydlíte v podobných podnebných podmínkách jako my, tak se opravdu vyplatí investovat do oblečení. Bunda Reima (má jí od loni a zdá se, že mu vydrží i příští rok), oteplováky ReimaTec (mají podlepené švy), merino rukavice Name it - to vše ho udržuje v teple a suchu, a to i když se před rokem počůral - kalhoty měl suchý, kam se ta tekutina vsákla, netuším. Ty merino rukavice mě fascinují, že i když jsou celý od sněhu, tak prostě nejsou mokrý. S předchozím modelem se dokonce čvachtal ve vodě a málokdy byly mokré. Snažím se něco podobného sehnat pro sebe. A taky teplý fusky. Já totiž na tědlech výpravách trpím, ne jen na nudu, ale i na chlad.

Postřeh z dneška: Když navlíknete mimino do oteplováků a bundy, tak ho kompletně znehybníte :-D

Knížky

Moje máma nechápala, že místo DOMÁCÍCH vajíček, paprik a nevím čeho všeho si radši do kufru nabalím všechny tyhle knihy. To, že jsem za ně utratila dost peněz a že v Estonsku českou knížku nekoupím, se jí nezdálo jako dostatečně silný argument.

Ano, spousta z nich je pro Teodora ještě dlouhá, ty první encyklopedie jsou asi ještě trochu mimo jeho zájmy (slovo "proč" je fakt ještě v nedohlednu), jenže kdo ví, kdy tam pojedem zas (teda plán je, že celkem brzo) a co se v mezidobí stane - vždyť on může začít mluvit ze dne na den, že?

Není v mých silách ty knížky nafocovat jednotlivě, beztak stačí projet alba některých modrokoníkovských hvězd a u nich najdete určitě mnohem hezčí obrázky než bych já byla kdy schopna vyfotit. Ale chci se zmínit o knížkách, které Teodora baví. Ne všechny jsou nově dovežené, ale všechny jsou nově objevené po našem příjezdu, aneb udělala jsem obměnu knihovničky a asi to byl dobrý nápad.

Co se děje o Vánocích

Obrázková knížka ve stylu ročních obdbí od Bernerové. Nedá se říct, že by ho knižky bez textu nějak bavily, Jaro, Léto a spol. leží momentálně uklizené v šuplíku a čekají na svůj revival. Nicméně se mu z této knížky líbí jen a pouze tato stránka, a to protože jsou na ní psi (kromě Husy Lízy jsou ve všech oblíbených knížkách psi) a protože je tam Furby (to slovo se mu děsně moc líbí).

Všichni letí na koštěti

Relativně dlouhá knížka, ale je v ní PES a žába! Mě se moc líbí, že je podobně jako Gruffalo a Gruffalinka rýmovaná (Gruffalovci nicméně moc nezaujaly)

 

NO!

Knížka celá o psovi. Čteme vždycky alespoň dvakrát a česky. Pointu příběhu asi nechápe, ale je tam pes. Haf-haf-haf (v jeho řeči va-va-va). Potřebovala bych sehnat víc takovýchto knížek v češtině. Velký obrázek a jedna věta. A hlavně, aby tam byli psi nebo vlaky. :)

Jedna z oblíbených stránek, může totiž hádat, co jsou ty zbytky :)

Husa Líza

Jediná knížka, která se mu líbí a kde není pes. Opět vyhovuje tím, že je to velký obrázek a minimum textu. A že tam těch zvířátek je! A mě se líbí pointa, že nemusíme být vždycky jako ostatní. Teodor vzal na milost večerníčky na youtube (dá tak 2-3) a v nich mi přijde, že ta konformita je děsně vyzdvihována, takže palec nahoru za každou knížku, která dětem říká, že není špatné dělat věci jinak. Protože není. Ti, co se nebojí zkusit něco nového, jsou ti, kdo vymyšlí věci jako google nebo amazon.

Skákal pes a jiné říkanky

České lidové říkanky a písničky jsou plné psů, koček, myší a lišek, což jsou zvířata, proti kterým Teodor nic nemá, takže knížku můžeme vesele číst. Navíc je tam spousta obrázků, říkanky jsou krátké, tedy značka ideál. Otázka pod čarou: Co to je homolice?

Bible na dobrou noc

Aby ho u maturity nezradil Jidáš. 

Ač jsme ateisté, věřím, že biblické příběhy by měl znát každý člověk žijící v euroamerické kultuře. Možná, že i příběhy z Koránu? Ale ty jsem teda zatím v knihkupectví neviděla.

Příběhy jsou krátké, jednoodstavcové. Přijde mi, že díky tomu to je jen směsice jmen...nicméně Teodorovi se líbí, obrázky jsou totiž doopravdy dětské. A jsou tam psi. :) Příště asi koupím nějakou jinou, kde bude příběhů méně, ale budou dělší.

I když kvalita fotek je nic moc, jsem ráda, že jsem tenhle článek napsala, protože jsem ho měla na mysli už hodně dlouho a teď mám klid v duši :-)